OK, go!

Aneb trenýrkový poporodní plán pro starší a nepokročilé

Od porodu uběhlo dvacet dní. Během těch dvaceti dní jsem stihla shodit bídných 12,3 kila (ty tři desetiny jsou podstatný, protože každá desetina nahoru vám v tomhle období může zkazit náladu na celý den a naopak), takže to vypadá, že mě čeká opět půlrok hubnutí. Nevadí. Hlavně když to nějak půjde (teď dělám hrdinku, jak mi je, když se mám oblíct a jít někam ven, vědět nechtějte. Jsem schopná se napěchovat do dvou sukní a tím končím, tvá Máňa, ještěže aspoň ty trika jsou docela vytahovací...). Taky jsem si stihla pořídit zánět v pravým krajáči mléka a vyfasovat na to atb, což jsem se dozvěděla po libovém výletu do nemocniční ambulance minulý víkend, neb hrozilo, že ještě chvíli a zničím jediný suvenýr, který si babička dovezla z poslední dovolené z Egypta (= rtuťový teploměr). Čtyřicítky jsem měla poprvé v životě a není to nic, co bych si nějak nutně musela zopakovat. Každopádně se na to nabalily ještě nějaký další zdravotní problémy a z velkýho plánu vyrazit už minulý víkend sešlo. . Děvčata doma ječí jedna přes druhou, Kačenka řve z principu kdykoliv není u prsa nebo se nechová (občas řve i při obou těchto činnostech, asi abychom během pěti minut nezapomněli, jak vztekle dokáže to okaté růžolící miminko vřískat) a Máďa řve kdykoliv začne řvát Kačenka. Prostě je to radost. Nejdřív jsem si říkala, že začnu nějaký pondělí, ale sobota je koneckonců stejně dobrý den, jako každé jiné pondělí a já nutně, nutně, nutně potřebuju tu chvilku pro sebe, kdy po mně nikdo nebude nic chtít. Takže jsem se dneska nasoukala (doslova) do kraťasů, narolovala na sebe tílko a vyrazila jsem. Den první, týden první. Klapka. Kamera. Ááá, akce!!

1. týden

Den první – chůze 10 minut; běh 1 minuta; chůze 5 minut; běh 1 minuta; chůze 5 minut; běh 1 minuta; chůze 2 minuty (celkem 25 minut) - ještěže jsem s sebou vzala tu vodu. Venku je šestadvacet a dusno. Piju jak duha. Nebo jako Kačenka. Kraťásky na podstatně menší prdel a stehna (který jsem mívala a v tý době jsem měla pocit, jakou nemám obrovskou prdel a stehna...co bych za ně teď dala!) se mi nepříjemně rolují nahoru, stehna se třou o sebe, nahoru se roluje i tílko (taktéž na podstatně menší cemr, než jakým aktuálně disponuji) a odhaluje, co má rozhodně zůstat skryto. Lidi na mě civí, nedivím se, taky jsem vždycky na oplácané jedince nasoukané ve sportovní oblečení evidentně o číslo až dvě menším koukala (a myslela si nepěkné věci, za což se teď teda všem těmhle jedincům omlouvám, vůbec to ode mě nebylo pěkné). Pozitivní zjištění je, že běžet LZE. Byť teda tepovka míří do nebeských sfér, zastavovat se mi už po minutě nechce. Ale jsem na sebe přísná. Jít se ploužit osmičkovým tempem na pětku mi přijde kontraproduktivní. Věřím plánu a věřím, že když se mi podaří potlačit ego, výsledek se dostaví. Teď se ještě přimět k tomu plácání se na koberci = posilování středu. Birell za odměnu. Juch.

Den druhý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut) - vyrazila jsem podstatně později, než jsem zamýšlela. Člověk zapomene, jak nepředvídatelné stvoření takový čerstvý trpaslík je a proč vlastně s tím kočárem běhal jako pako, když to přeci jde krásně i bez něj... Nakonec ve vedru, naštěstí ještě podél řeky, birell po doběhu excelentní, méně excelentní (a to je ještě tvrdej eufemismus) je, že mé drahé asicsové kraťásky jaksi při jednom z mnoha pokusů o stažení do míst, kam patří, nevydržely nápor aktuální stehenní hmoty a praskly. Ehm. Mám se snažit tvářit, že za to může to mnohé praní za poslední čtyři roky, co je mám? Bude to k něčemu? Pochybuju. Od porodu dnes kulaté tři týdny.

Den třetí – odpočinek - první den jen s děvčaty, psycho na druhou (kdyby mě někdo vzal ve speše kudlou, byla bych mu bývala byla asi i vděčná!), řvou jedna přes druhou... Nakonec navečer aspoň 15 km na rotopedu - venku se schylovalo k bouřce, vevnitř hlásil teploměr sedmadvacet stupňů a ze mě lilo jak z konve. Zhruba po jedenácti kilometrech mě přišla Máša píchat do prdelního špeku, asi abych točila nohama rychlejc. Ještěže neví, kde jsou špendlíky...

Den čtvrtý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut) - venku je jak v prádelně; nepřestává mě zarážet, kdo si dobrovolně nechá zvětši poprsí a ještě za to zaplatí? Vždyť je to akorát k vzteku! Lidl slibuje od čtvrtka sportovní prádlo, nezbude mi, než se tam jet o nějakou mamutí velikosti poboxovat, za ty prachy, no nekup to!

Den pátý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut) - dneska se mi poprvé tvrdě nechtělo, ale šla jsem. Pozdějc, než by bylo zdrávo, takže jsem po návratu mezi dveřma hned dostala uřvaným miminkem; jedna řve, protože proto a druhá proto, že řve první a já mám sto chutí seřvat obě na jednu hromadu. Včera pro M. objednány červený "Otíky", snad brzy dojdou, budou jí a budou fungovat, tenhle cirkus je na mě krapet moc... Těším se na zítřejší volno.

Den šestý – odpočinek - volno bodlo, i tak to byl dost psycho den...

Den sedmý – chůze 10 minut; běh 10 minut; chůze 10 minut (celkem 30 minut) - budíček 5:40; ještě v 6:25
kojím. Kačenka místo toho, aby zabrala, má oči jak koláče a je jasný, že tady se spát nebude. T. vypadá jako z Noci oživlých mrtvol, takže mi nezbývá, než navzdory předsevzetí a nadějím, sbalit K. do kočárku a vyrazit s ním. Here we go again... aspoň mám na co svést to, že jsem málem v půlce kopečka (nastoupaných vražedných 34 metrů!) padla za vlast a za národ. Podprsenka z Lidlu je totálně k ničemu, možná tak pro korejské plavkyně, ale ne pro hrudník mých aktuálních rozměrů. Z kopečka to bylo čirý utrpení, nikdy by mě nenapadlo, že právě tahle část těla může takhle bolet. To bude chtít poladit. Lidl podprdu ovšem od velikosti větší než žádné nebrat, aspoň ne na běhání.

A ještě trocha suché teorie na závěr:
po porodu je třeba vyčkat, než očistky ztratí jasně červenou barvu. Pokud po návratu zjistíte, že jste začaly znovu krvácet, na půl hodiny si lehněte a dejte tomu dalších pár dní. Noste s sebou pití, případně i nějaký gel nebo tyčinku, obzvlášť, pokud kojíte. U gelů jen pozor, aby neobsahovaly kofein nebo tein, stejně jako na množství cukrů.