"Něco na normálního člověka..."

"...jako, jako na mě?" dožadovala se nezapomenutelně Helenka Růžičková na hoštickém zájezdu do Itálie na tržnici.

Jelikož nemohu nadále předstírat, že se vejdu do svýho oblečení (žádnýho, žel bohu) a Lidl s pravidelností japonského rychlovaku přišel s kolekcí běžeckých oděvů, vypravila jsem se minulý pondělí brzy ráno na boxovačku o nové kusy mého poměrně mohutného šatníku funkčních hader (bez legrace, mám jich víc než čehokoliv jinýho!). V sedm deset bylo venku po celonočním lijavci v nastupujícím parném letním dnu jak v indonéském pavilonu, o to příjemnější prostředí pro řádnou bitku naskýtal silně klimatizovaný obchod. Těšila jsem se na pár řádných loktů do žeber, dupanců na kuří oka a vůbec vybití adrenalinu, k mému překvapení se ale u košů s oblečením nikdo nepral. Zjevně je zájem o trička za pár šupů výrazně menší než třeba o dětské holínky nebo neopreny. Další překvapení nastalo, když jsem zjistila, že ke košům budu muset přeci jen lézt - přes hole důchodkyň, které se tam hrabaly jak báby v koksu a znechuceně roztahovaly trička a tříčtvrťáky velikosti M. Zjevně očekávaly, že do nich svou XXL postavu naperou... (ostatně stejně jako já). Nabrala jsem si trenky, tílko, dvoje ponožky a tričko. Pamětliva dávného Štefanova příspěvku na Běhej, kde se dámy pustily do debaty o tom, že běhají jen v černé, neb zeštíhluje, jenž pravil, že běžec má být barevný a pro okolí pozitivní, jsem sáhla po vínových trenkách, vínovém nátělníku a dobře, černém triku - ale to proto, že má fialový lemy a tím pádem ladí s trenýrkama. Nadšeně jsem za to u pokladny vysolila úhrnem pouhých 554 korun a ještě nadšeněji to doma pakovala z pytlíků, rvala na sebe a následně podrobovala zkoušce v terénu.

Takže, copak to tu máme?

Triko (140,-; velikost M (40/42))

Začněme tím, k čemu zatím nemůžu vlastně nic moc víc napsat. Venku jsou taková horka, že jsem v něm ještě nevyběhla, protože na rozdíl od mého maratonského trika, které bylo taky z Lidlu, je tohle tlustý jak kůže z tuleně a určitě se dostane ke slovu až teploty padnou po deset. Případně jej jistě ocení chudé eskymácké děti, kterým ho v opačném případě dozajista v nějakém humanitárním záchvatu pošlu.

Ponožky (70,-, velikost 38/39)
Platí o nich to samé, co o triku. Jednou jsem je ale přeci jen zkusila. Jsou oproti tričku podstatně příjemnější a hezky barevné a málem se mi v nich uvařila noha. Dobře sedí a řekla bych, že do chladnějšího až chladného počasí budou dobrou volbou. Navíc za ty prachy... no, nekup to!

Kraťasy (149,-, velikost M)

Ehm. Tak na ty jsem se těšila vlastně nejvíc. Jak dopadly moje asicsy jsem už psala, na pidikraťásky z decathlonu to zatím radši nebudu ani zkoušet, mohly by puknout jen při pouhém pohledu.

Lidlovský trenky nesedí zrovna ideálně a vytváří pověstné "pudlo" (pro neznalé: pudlo je prostor v kalhotách/kraťasech, do něhož by pánové měli co dát a dámy nikoliv. Terminus technicus používaný naší maminkou kam až paměť sahá dostal nový rozměr v pubertě, kdy matka ve snaze, aby nedošlo k nákupu nepadnoucího kusu, s výkřikem: "Nedělá ti to pudlo?!" rozhrnovala závěsy kabinky a jala se tahat příslušnou část oděvu a zjišťovat, jak sedí a jestli tam to nadbytečné místo je nebo není. Další rozměr situace získávala v okamžiku, kdy se v obchodě nacházeli další jedinci, obzvláště ti opačného pohlaví, odpovídajícího věku a nedej bože i pohledného zjevu. Je mi stydno, jen když o tom píšu... :-). Při běhu se shrnují nahoru a otáčí se naruby, odhalují tak vnitřní síťku. "Praktická kapsička na klíče" - nebo jakže byl vak na zadku inzerován - je vůbec kapitola sama pro sebe. Neprozřetelně jsem do ní ze zvyku hodila před barákem klíče, který mi vzápětí zapadly až tam, kam slunko nesvítí. Jejich následné lovení muselo pro nezasvěceného vypadat asi krapet nechutně (stojím před barákem, čekám na satelity a škrábu se v p*deli...). Běžet s něčím takovým mezi půlkami nebude zrovna příjemné (pokud tedy - no judgment - nemáte mezi půlkami různé předměty rádi, pak je to oděv zn. Ideál!) a milá kapsička se tím diskla od dalšího používání.

Kraťasy mě celkově pěkně zklamaly. Nakonec běhám v průsvitných, svítivě oranžových elasťákách z decathlonu, které mi jsou příliš malé, ale lepší než drátem do oka, aspoň se mi odřeniny na vnitřní straně stehen nezvětšují.

Tílko (125,-, velikost M)
Tady naopak velím yes, yes, yes! Tílko je prima. Lehoučké, příjemné, nikam se nešoupe, nikde nedře, rychle schne.

Samozřejmě se od něj nedají očekávat zázraky, nelichotí, nestahuje, je hned propocený, nemá žádnou kapsičku, ale poměr cena-výkon z něj dělají šampiona.

Suma sumárum - běžecké oblečení z Lidlu je třeba selektovat. Jsou kusy, které stojí za to koupit a jiné, u nichž si pak nevyhnutelně musíte pomyslet, že přeci jen nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat laciné věci (a kam já sakra dalších pět věcí nacpu?!). Na letáčku vypadají všechny velmi dobře. Není od věci pytlíčky v krámě rozlepit a materiály si osahat (já to nedělám, jsem na to líná a budu s tím muset začít). Do začátku nebo jako v mém případě (doufám!!) na chvíli je to ale dobrá volba a určitě to svůj kus práce odvede.

Nicméně až budu na svém, lidlem se odměňovat nebudu. Kdepak. Pak přijdou ke slovu tyhle krásky: http://skyrunning.cz/2014/04/16/ronhill-tentokrat-zeny/ Už se nemůžu dočkat!