Zbyněk Vondrák
ULTRAPŮLMARATONEC
"...šel jsem za ním, abych si vyzvedl spartathlonské plechovky piva a on mi povídá: 'A proč tam jako jedeš, když víš, že to nevyhraješ?' Dodneška nevím, jestli si dělal srandu..." vyprávěl v poslední ITB hospodě šéftrenér. Myslím, že jeho první interakce se Zbyňkem shrnuje leccos.
Co si myslím o vydávání sebraných blogových zápisků není žádné tajemství. Pro ty, co to třeba nevědí, vězte, že jsem přesvědčená, že je to v drtivé většina případů naprosté plýtvání papírem a ano, měli bychom chránit naše lesy a krotit přebujelá ega, protože to, že jsem vždycky chtěl být spisovatelem nebo to, že mě kamarádi v komentářové sekci plácají po zádech a ujišťují mě, že bych rozhodně měl něco napsat, je samozřejmě dostatečný důvod něco napsat, ale už ne to vydávat.
Ještěže existují výjimky. Bez nich by ta pravidla stála za prd.
Rovnou říkám, že pokud Zbyňkův blog čtete, v knížce vás (až na bonusovou kapitolu o zvláštňý běžecké škole) nic nepřekvapí. Dostanete nějakých dvě stě stran obvykle dvou až třístránkových zápisků s fotkama v měkké vazbě (pro jistotu tištěném na "na papíře zvaném matná křída gramáže 115 gramů/m2 s velmi malou savostí"). Čím tedy tak zásadně vybočuje?
V prvé i poslední řadě a ve všech řadách mezi tím je to v českých běžeckých vodách výjimečná schopnost dělat si značně nekorektní a místy opravdu drsnou srandu sám ze sebe (a z ostatních; nebojte - nebo bojte? - někde tam jste nejspíš taky!). Nenajdete tu žádné rady ani návody. Žádné tipy jak uběhnout Spartathlon nebo jak stlačit čas na maratonu pod 2:50. Zbyněk nenese pochodeň běžecké pravdy, kterou vás - tramtadadá - v další vteřině ozáří, když se tedy necháte (a zaplatíte u vchodu tři a půl tisíce), píše prostě o tom, jak se k běhání dostal a jak u něj už zůstal.
Druhou nevídanou věcí je fakt, že Zbyněk nemá problém říkat na plná ústa, co si myslí - nejen o určitých módních trendech, na tom by nebylo nic až tak zvláštního, ale hlavně i lidech - o velice konkrétních lidech, navíc velice konkrétně. Tam, kde jiní chodí okolo horké kaše, bere Zbyněk lžíci a prostě ji do sebe hází. Svými výkony navíc úspěšně bere munici všem, kdo by ho chtěli obviňovat z toho, že je ve skutečnosti stejně jen závistivý škaredý trpaslík.
Samostatnou kapitolou jsou nesmírně morbidní běžecké mikropovídky, škoda, že jich není víc, mohla by z nich být rozkošně makabrózní sbírka, jakýsi temný protipól proti loukám ozářeným zapadajícím sluncem, na nichž pobíhají věčně šťastní běžci, kteří v onom mnohdy úmorném kladení levé před pravou a pravé před levou našli spásu a nevysychající zdroj lásky a radosti.
All Runners are Beautiful. Opravdu vtipní jsou ale jen někteří.
zrzavá asistentka
