Dvanáctero krkavců...

...mělo jednu maminku

A o té si, milé děti, dneska něco povíme.

Když se narodíte jako holka, existuje poměrně slušná pravděpodobnost, že v určité fázi života se z vás stane maminka. Když se narodíte jako holka, je už míň pravděpodobný, že až se z vás stane maminka, budete chtít mezi všemi těmi činnostmi, jež najednou a naprosto nečekaně (navzdory měsícům pečlivé přípravy) ovládnou váš život a slovník, navíc ještě běhat.Většinu bdělého času (a že ho najednou bude víc než je vám milé) totiž budete trávit v potravinovém trojúhelníku dovnitř-ven-doba_mezi_tím (známé též jako: "Proč proboha nespíš? Spi! Nespí už moc dlouho? Je v pořádku? Neměla bych se na něj/ji jít podívat?" a "Nebreč! Prosím tě, nebreč!!"). Jestliže spadáte do téhle množiny, gratuluji! Věřte mi, že navzdory pocitu, že jste se ocitly jakožto představitelky mimozemského druhu na planetě obydlené nechápavými stvořeními, v tom nejste samy. Je nás víc. Je nás mnohem víc. A víte, co je na tom nejlepší? Naše řady se statečně rozrůstají!

Čemu neutečete? Skepsi a odrazování. Řečem o tom, že jste špatná matka, když si nedokážete odpustit takovou zbytečnou aktivitu, jako je běh. Zděšeným řečem o tom, že doktor(ka), fyzioterapeut(ka), soused(ka), popelář(ka)... někoho jiného běhání po porodu, nota bene s kočárem, těžce nedoporučuje, protože a)... b)... c)... (v téhle chvíli už stejně nebudete poslouchat, ale většinou jsou to řeči o povoleném pánevním dnu, inkontinenci, povolených břišních svalech, relaxinu vířícím vaším krevním řečištěm atd. atd. Nic, co by se nedalo s trpělivostí a cvičením překonat).

Co vás bude vytáčet? Další hromady řečí o tom, že byste se měla soustředit na děti a ne na závodění, protože děti rychle rostou a že byste měla radši odpočívat, když máte tu možnost a ne se ještě ničit běháním (a na co si potom stěžujete, když máte sílu chodit běhat?), že to pro dítě při běhu v kočáru je přinejmenším smrtonosné, že jste prostě egomaniakální ješitná ženská a Barnevernet na vás.

Co s tím budete dělat? Nic. Necháte okolí, ať si říká, co chce a věří, čemu chce. Neplýtvejte energií na ty, kteří nikdy s dětmi neběhali, ať už proto, že to bylo mimo jejich schopnosti nebo priority. Nemá cenu se ospravedlňovat, protože neděláte nic špatného. Naopak. Jsem přesvědčená, že vyběhaná máma, je lepší máma, jelikož když už máte tu potřebu mezi plínama, krkancema a spánkovým deficitem ještě běhat, pak vám bude stoprocentně líp po doběhu, než před ním. Posilování středu těla je sice vopruz, ale je vážně rozdíl mezi tím, když sebou na koberci plácáte jako vyvrženej vorvaň a když to neděláte (jak ráda bych byla, kdyby nebyl!). O posilování pánevního dna co nejdřív po porodu jsem už psala, to víme, to děláme, protože počůrávat se ve třiceti nikdo nechce (nebo snad jo?). Pokud nemůžete chodit běhat sami, určitě investujte do běžeckýho kočárku. Jasně, dá se běhat s čímkoliv, ale ten běžecký vám umožní normální krok, na který jste zvyklá, šestnáctipalcový kola uberou na síle, kterou musíte vynaložit, abyste ho před sebou strkaly a samozřejmě jsou koncipovaný tak, že jsou výrazně bezpečnější pro dítě. Stojí to za to. A dělají se i pro dvojčata (*mrk, mrk*)!

Ve chvílích, kdy budete mít pocit, že přes to všechno jste v tom sami, sáhněte po knize. Jak známo, kniha je nejlepší přítel člověka a tahle kniha zase všech "dalších uběhaných maminek":

 Narazila jsem na ni náhodou a je vtipná, čtivá, plná obecně platných pravd, zkušeností, rad a každé jedné z nás (a ještě vám o ní a jejich merchandisu něco víc napíšu).

Věřte si. Věřte svému tělu a nezapomínejte, že ten superstroj dokázal vypěstovat během pár měsíců novou, naprosto dokonalou lidskou bytost. Dokázal ji přivést na svět a velmi často ji dokáže i několik dalších měsíců saturovat jídlem i pitím. Je to perfektně fungující soukolí, tak jak by mohlo nezvládnout něco tak banálně přirozenýho, jako je běh?

Jde to. Jen to prostě není tak snadný, jako to bylo před dětmi. Zároveň je pravda, že kdy jindy, když ne teď? Jste paní vašeho času, vy – alespoň do určité míry – určujete, jak budete trávit čas. A já razím heslo, že je jedno, jestli s kočárkem venku jdu nebo běžím. Protože bezcílný procházení se považuju za jednu z nejstupidnějších činností, nikdy jsem se s kočárem sama procházet nebyla.

Nenechte se otrávit, nenechte se odradit. Nerezignujte. Není to nutné. Navzdory všem kolem, kdo vás o tom budou přesvědčovat. Vy to víte nejlíp. Jděte si za tím. Věřte mi, že když vytrváte, brzy za tím i poběžíte. A vaše děti vám budou fandit.