Plán/Plnění:
Pondělí 18.2.
Úterý 19.2.
Středa 20.2.
Čtvrtek 21.2.
30 minut / Abych toho všeho drbání a otejkání neměla málo,
vzbudila jsem se s Madlenkou v pět ráno s pocitem, že je něco
špatně. Špatně bylo mně a to sakra hodně. První objetí mísy proběhlo o necelou
hodinu dýl a do dvou odpoledne jsem se téhle činnosti věnovala sakra
intenzívně. T. odjel do práce, aby se tam jen otočil a zase se vracel domů,
protože já byla ráda, že jsem ráda. O M. bych se fakt v tomhle stavu
postarat nezvládla. Po druhý hodině jsem usnula. Spala jsem do pěti, kdy jsem
rozlepila oko, abych zjistila, že mi nic není. Zkusila jsem se napít. Dobrý.
Najíst. Taky dobrý. Tak jsem se oblíkla a vyběhla. Poprvý potmě a bylo to
skvělý. Sice brutálně pomalu, za půl hodinu jsem nenaklusala ani čtyři
kilometry, ale mrzlo a já byla ráda, že mi je líp a že snad přeci jen nakonec
na ty hory odjedeme
Pátek 22.2.
40-45 minut / v rodném městě, chumelilo, potmě, nikde ani
noha, bylo to vážně jako průlet hvězdokupou. Měla jsem klusat, což jsem poctivě
dělala, jen ty tepy… Ty tepy se drží proklatě nahoře. Poslední dva kilometry
jsem zrychlovala, což bych teda neměla a věděla jsem, že se mudarrib bude
zlobit, ale prostě jsem si nutně potřebovala dokázat, že ještě furt zvládnu
aspoň 5:15min/km. Zvládnu. Jen bych to podle tepáku neměla přežít. Tepák kecá!
Sobota 23.2.
VOLNO / jedeme do Afriky, jedeme do Zimbabwe… aneb na Plzeň,
Vávro, na Plzeň!
Neděle 24.2.
8 km klus / 8 km do kopce z kopce, je tu krásně, sníh se
třpytil, nad vsí jsem našla vyfrézovanou cestičku, kde předem nechala stopy jen
nějaká místní kočina, ticho, nikde ani živáčka, nikde ani mrtváčka, do kopce a
na rovince minimusky slušně drží, z kopce je to ve stylu kdo maže, ten
jede a NB jsou zjevně mazaný všema mastma; ke konci už bolelo koleno (jak to?
Vždyť teď byla docela dlouhá pauza??) a klus to připomínalo jen rychlostí, TF
bohužel rozhodně ne… ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!