Nic.
Minulý týden jsem nic nenaběhala. Nebo skoro nic (10,5 km velmi velmi volně ve dvou výbězích (Čt a Pá) s TF do 125). V pondělí mě záskok za moji kožařku nadopoval vražedným kombem, který, jak to vypadalo, začalo zabírat a já si říkala, že už to bude dobrý. Jen proto, abych se v sobotu ráno probudila s vizáží Harryho Pottera po žihadlovým kouzle.
Otekly mi víčka tak, že jsem nemohla otevřít oči. Fakt super. Po několika logistických manévrech jsme mohli vyrazit na Vinohrady. Tam mi píchli hydrokortizon, já se složila, oni mě položili, já to pracně rozdýchala a odjeli jsme domů. Ležím. Sere mě to. Pardon, ale jinak to napsat nejde a jak stojí v Ruským týdnu: pokálená lehká děva prostě není kurva zasraná. Nemůžu si pořádně ani číst, protože mě bolí oči. Nemůžu pořádně spát. Protože se mi honí hlavou tisíce věcí včetně běhu a závodů a času, který letí jako splašený a kilometráže, která stojí na místě. Stejně jako moje výkonnost. Samozřejmě, že je zdraví na prvním místě. Samozřejmě, že musím být hlavně schopná postarat se o M. Ale nebudu si tu lhát do kapsy a tvrdit, že mě to netrápí. Když mě to teda sakra trápí.
Ale hlavu vzhůru, gatě nahoru, brod je ještě daleko. Dál si zpívám s Jarkem Nohavicou, že když to jde tak to jde, a když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde a doufám, že nakonec přeci jen manželku, syna i maminku doma před televizí, nezklamu.
Minulý týden jsem nic nenaběhala. Nebo skoro nic (10,5 km velmi velmi volně ve dvou výbězích (Čt a Pá) s TF do 125). V pondělí mě záskok za moji kožařku nadopoval vražedným kombem, který, jak to vypadalo, začalo zabírat a já si říkala, že už to bude dobrý. Jen proto, abych se v sobotu ráno probudila s vizáží Harryho Pottera po žihadlovým kouzle.
Otekly mi víčka tak, že jsem nemohla otevřít oči. Fakt super. Po několika logistických manévrech jsme mohli vyrazit na Vinohrady. Tam mi píchli hydrokortizon, já se složila, oni mě položili, já to pracně rozdýchala a odjeli jsme domů. Ležím. Sere mě to. Pardon, ale jinak to napsat nejde a jak stojí v Ruským týdnu: pokálená lehká děva prostě není kurva zasraná. Nemůžu si pořádně ani číst, protože mě bolí oči. Nemůžu pořádně spát. Protože se mi honí hlavou tisíce věcí včetně běhu a závodů a času, který letí jako splašený a kilometráže, která stojí na místě. Stejně jako moje výkonnost. Samozřejmě, že je zdraví na prvním místě. Samozřejmě, že musím být hlavně schopná postarat se o M. Ale nebudu si tu lhát do kapsy a tvrdit, že mě to netrápí. Když mě to teda sakra trápí.
Ale hlavu vzhůru, gatě nahoru, brod je ještě daleko. Dál si zpívám s Jarkem Nohavicou, že když to jde tak to jde, a když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde a doufám, že nakonec přeci jen manželku, syna i maminku doma před televizí, nezklamu.
No ty jsi tedy chudák!!!!!!!!!! Hlavu vzhůru...
OdpovědětVymazatDěkuju!Snažím se - už je to lepší, loupu se jak had svatého Jiří, ale bude dobře, teď už musí :-)
VymazatDrz se a brzy bude lepe! Do závodu a brodu je ještě daleko! Denisa
OdpovědětVymazatJá vím, Deni, já vím... jen je to občas těžký, udržet si tu morálku dostatečně vysoko
VymazatTo je mi líto, Jitko. Vydrž, ještě máš před sebou spoustu běhání a závodů. Držím palce, Dáša
OdpovědětVymazatPoslyš, Jituš, vyžeň to trápení se myšlenkama na běh atd. z hlavy a hlavně odpočívej! Jinak si mě nepřej! :)) Tímhle si k uzdravení nepomůžeš. Až bude líp, domluvíme se na ten web.
OdpovědětVymazatDáši, Kačko, děkuju! Snad už bude dobře.
OdpovědětVymazatHele, a na tý fotce je doufám Harry a ne ty!:D
OdpovědětVymazat