Poprvé první

Před víkendem jsem zjistila, že nedělní Běh Milíčovským hájem není v neděli, ale v sobotu. To nám to ale pěkně začíná. V pátek jsem ještě v jedenáct psala Deni, že to vidím bledě, že s ní budu nejspíš držet basu a nikam nepůjdu. S Madlenkou jsme strávili celý odpoledne na Letný, cestou domů samozřejmě odpadla pět minut před barákem a, jak se dalo tím pádem čekat, usnul až a po půl jedenáctý. Já tím pádem nestihla vymezenou porci práce, takže se mi přelila na sobotu, kdy navíc měla dorazit moje fyzioterapeutka na hodinu ar. Celkově prostě konstelace nefandila závodu startujícímu zhruba v době, kdy Madlenka chodívá spát (a usíná jen u mě na ruce)... 

Nakonec se to ale všechno zvládlo, pozdější večerka znamenala i pozdější vstávání a tím pádem i posunutí obědovýho spaní a já mohla vyrazit. Na start jsem si to chtěla inteligentně zkrátit přes les, což vedlo akorát tak k tomu, že jsem se lehce ztratila, brodila se bahnem a nadávala si, že jsem cvok, že jsem chtěla přece lehce klusat a ne se vyflusat cestou na start! Nakonec jsem zjistila, že prezence a start je vedle oblázkovýho hřiště, kde jsme nedávno byly s Deni s dětma a kolem kterýho běhám(e), takže jsem naprosto zbytečně absolvovala brození močály... no nic. Nevadí. 

Kromě Pavla jsem nikoho z chystajících se borců a borkyň neznala, sice jsem podle fotek z DM identifikovala Michala B. a Honzu D., ale bylo mi hloupý se k nim nějak vehementně hlásit. Tak jsem si říkala, že sama už takhle nikam nepůjdu, tohle postávání před startem mi nedělá dobře. V půlu nás pořadatelé odmávli a vyrazilo se. Bahno bylo, ale žádný beskydský bahenní zábaly se nekonaly, první kolo dobrý, negativní split mám opět jako krávu, něco s tím budu muset udělat. Jako bonus jsem ve druhým kole zakufrovala (už jsem funěla a automaticky to brala po cestě, kterou běhávám), naštěstí na mě nějaká dobrá duše zavolala a otočila mě i chudáka, kterej mě slepě následoval. Decentně mi to rozhodilo sandál, takže mě pak předběhli ještě dva borci, ale nevadí. Ke konci jsem byla ráda, že trať nemá víc než necelých devět a že se budu moct už brzo, brzičko a ještě dřív napít. 

V cíli jsem opět bezprizorně postávala, děsně nenápadně nakukovala pořadateli do papíru a snažila se zjistit, kolik holek doběhlo před mnou. Nakonec mi jedna slečna na přímý dotaz, jestli byla ona první, vysvětlila, že vůbec neběžela a že první jsem já :-D Takže místo výklusu domů jsem se jala nadšeně obvolávat masy (T. a Deni), že jsem (neuvěřitelné!!!!) vyhrála a že musí T. naložit Máďu a musí pro mě dojet, protože bude vyhlášení a to si nesmí nechat ujít. Přijeli pro mě, vyhlášení sice nestihli, ale nevadí :-). Diplom si vystavím na svou běžeckou nástěnku, poslední podobný jsem dostala před jednadvaceti lety na LDT Hryzely. Radost z něj mám podobnou :-)