Běhejte a jezte se Scottem Jurkem

V loňském roce vydal svou autobiografii jeden z největších žijících ultramaratonců, několikanásobný vítěz těch nejtěžších závodů planety, vegan Scott Jurek.

Jurek se narodil v roce 1973 a vyrostl v americkém zapadákově. Jeho dětství mělo do idylky daleko - matce diagnostikovali krátce po třicítce roztroušenou sklerózu a vztah s otcem nebyl zrovna idylický. U Jurků navíc panovala přísná disciplína. Peněz bylo málo, otec se musel hodně ohánět a Scott, nejstarší ze tří dětí, měl nejvíc povinností - kromě domácích prací se od útlého věku staral jak o sourozence, tak o milovanou maminku (tam naopak emoce - vřelý cit a bolest, kterou stále nad pozdějšími událostmi a její nevyhnutelnou ztrátou prožívá, - přímo tryskají).
Scott brzy zjistí, že nejlíp mu je samotnému v lese, kde může běžet, kam ho nohy zanesou, když vyrazí na ryby nebo na lov. Později se ve škole připojí k běžkařskému týmu a seznámí se s celoživotním přítelem, běhajícím rebelem Dustym.
Při studiích na vysoké škole potkává Leahu, s níž se záhy ožení a která mu představí veganský svět. Scott čím dál víc běhá, jí čím dál míň masa a vítězí. 

Proběhnete s ním Leadville, Spartathlon, Badwater Marathon a v určitém bodě, kdy Scott přijme pozvání Christophera McDougalla, i Copper Canyon Marathon s legendárnímu Tarahumary. Eat and Run se tak nevyhnutelně protne s bestsellerem Born to Run. 

Jurek nás však nenechá nakouknout jen pod pokličku ultramaratonů, ale i své kuchyně. Každou kapitolu uzavírá nějakým oblíbeným veganským receptem. Právě ona veganská agitka, která s vine jako rudá nit celou knihou, je i její největší slabinu. Když pomineme fakt, že v našich končinách většinu ingrediencí z receptů seženete jen horkotěžko, ztrácí kniha v pasážích, jež se snaží dokázat, jak moc je vegansví ideálním životním stylem i pro vrcholového sportovce, dech. Účelovost z nich jen čiší a působí tak trochu jako univerzální recept na výkonnost a zdraví. To, že se vleklé zdravotní problémy a hluboká psychická krize nevyhnula ani jemu, stojí tak trochu na okraji dění. Přesto jsou právě tyto pasáže těmi nejsilnějšími, neboť přináší pohled na Jurka z jiného úhlu, než je ten sebevědomý (byť skromný) šampion, který se nám představil na předchozích dvou stech stránkách. Přiznává svůj podíl na rozpadu manželství i to, že ho jeho, teď již bývalá, žena u rozvodu připravila o velkou část majetku. Stejně tak reflektuje s jistou melancholií i nástup nové ultramaratonské generace v čele s Tonym Krupickou. Tohle polidštění běhající ikony, která neměla v životě na růžích ustláno, je - pokud jste tedy masožravci jako já - to, co si z knihy budete pamatovat ještě za měsíc a možná i za rok. Protože v podání Scotta Jurka vyznívají i ty nejtěžší závody planety vlastně jako velká pohoda a zábava. Minimálně do 90. míle. 

PS: Kdyby to tak náhodou vypadalo, tak ne, netvrdím, že není souvislost mezi stravovacími návyky a výkonností. Naopak. Na můj vkus byla ta agitace prostě trochu moc intenzívní.