Týden pátý

středa 6. února 2013


Plán / Plenění:
Pondělí 4.2.
VOLNO / noha bolí, už třetí den za sebou M. v noci tři hodiny straší, mám hnusnou vyrážku v lokti (zase), mastička od kožařky nezabírá, naopak se mi brutálně osypala celá ruka hezky od prstů až do podpaží. Je to hnusný. Jakože fakt hnusný. Nejpříšernější na tom ale je to svědění. Po třech hodinách spánku jedu znovu na kožní. Doktorka na mě kouká, napíše jinou mast. No jo, holt asi atopický ekzém. Tak v pátek znovu. Je mi do breku. Tohle je zlý, moc zlý. Okamžitě se mi vybavuje sestřenice, která kvůli ekzému celoživotně nechodí do bazénu, protože jí chlór dělá zle. To přeci nejde, takhle najednou - stačí, že mi nad hlavou visí třicítka, ještě ekzém? A co moje sny o triatlonu? Už chápete, proč ty slzy na krajíčku? Ach jo.

Úterý 5.2.
6-8 km klus + rovinky / nevyběhla jsem. Poraženecky jsem zaujala polohu mrtvého střelce a před odchodem T. do práce to prostě nestihla. Už mám prašivou i ba druhý ruce. Svět je děsný místo, do optimisty mám momentálně zhruba stejně daleko jako do Scotta Jureka.

Střed-a 6.2.
8 km kopcovitý fartlek, ostřeji / tak mám o den posunutý celý týden. Rozhodla jsem se, že jsem si včera vybrala páteční volno a tudiž dneska 6 km klusem, hodně volně s retro playlistem. Všechno kolem se koupalo v matných slunečních paprscích, onom oparu, který jindy, než v těch dopoledních kdy se zima začíná přetahovat s jarem, neuvidíte. U lanovýho parku se otáčel veliká náklaďák policie. Říkala jsem si, co je to za manévry, abych zjistila, že tam vysazoval čtyři příslušníky jízdní policie. Z koní byly v paprscích vidět jen obrysy, od nozder jim stoupala pára a já si říkala, jak důstojně umí vypadat, když na to přijde (a taky, že kdybych někdy přeci jen ke sboru nastoupila, chtěla bych k nich, abych byla taky důstojná). Lákalo mě urvat těch osm, ale to moje rvaní mě dostala tam, kde jsem teď, takže hezky piánko šest, pak protáhnout a zadržený rovinky, jak psal PN. Proč to tak je, jsem pochopila při třetí stovce, kterou jsem napálila na doraz. Koleno začalo okamžitě hulákat jako na lesy. Volnějc to šlo bez problémů. Pak už jen doklusat domů a endorfiny, dělejte, co umíte (svět není přece tak hrozný a každý nemusí být Scott...). Garmin je v reklamaci, takže sebrané údaje jsou nepřesné, což mě teda drásá - avgTF celého běhu 142, celkem 10 km, z toho 6 km klus, 10x100 m rovinky s mk, 2 km klus domů


Čtvrtek 7.2.
8-10 km klus / 8 km kopcovitý fartlek, ostřeji; 55:41, zapomněla jsem se podívat na TF a vynulovala trénink, ach jo, nějak se mi nedaří s těma sigmama sžít... No nic. Venku je nádherně, škoda běžet tak krátkou vzdálenost. Vůbec mi chybí ty delší výběhy, ale pro koleno to bylo zjevně tak akorát. Prašivá jsem pořád, to, co vypadalo původně nejhůř, je teď už skoro v pohodě, zbytek je zlej, ach jo. 

Pátek 8.2.
VOLNO / 10 km, 6:05 min / km, na pátém kilometru jsem se plánovaně potkala s Matějem z DM, celkově moc příjemný výběh, další sympatický běžec do party, pokecali jsme o závodech, tréninku, běhání, škole, Praze a uteklo to výrazně rychleji, než voda v Labi, prima. (na vyrážku jsem dneska dostala injekci, koleno skoro nebolelo a vibramy dřely jen lehce na pravý achilovce, things GET better...)

Sobota 9.2.
4-5x1km do kopce s mk dolů, ostřeji / 5x1km do kopce, poklusem dolů, v zásadě na doraz. Nový úžasný digitální okenní teploměr (který jsem konečně pořídila, takže po třech letech zase víme, kolik je venku stupňů a můžu se přestat ptát ipadový aplikace, kterážto zavádějícně sděluje aktuální teplotu v Průhonicích) tvrdil při odchodu 3,5°C. Evidentně děsně nelžou jen lidi, ale i teploměry. Na cestě k obrátce ležel sníh a ve vibramech bez ponožek mi byla krapet zima. Pak jsem prsty přestala cítit úplně. Blbej nápad, blbej nápad, blbej nápad - proč jsem si jen ty ponožky neoblíkla? Ve sprše jsem při rozmrazování kňučela jak zkopanej pes. 5:48 min / km, avgTF 158, 13 km celkem. V noci jsem  jako bonus k nepříjemnýmu rozhovoru na téma intenzity mého tréninku a naplánovaných závodů absolvovala neúhledný telemark na levý kolono o dláždění v Dlouhý, když mi podjel podpatek a já zaklekla s výrazně větší razancí, než by se mi líbilo. Jen co přestane bolet jedno koleno, narazím si druhý aneb Hau ár jú, exprt? Ach jo.

Neděle 10.2.
12 km klus - TFmax 150 / Poučena z předchozích nezdarů jsem vyrazila vyzbrojena fuseklema vyběhat včerejší Guinessy a trudomyslnost. První bylo úspěšnější než druhý. 12km, avg. TF 148, 6:09 min / km.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!