Co jsem četla a viděla a přišlo mi to zajímavý IV

pátek 21. srpna 2020

A u Big Backyard's Ultra ještě zůstaneme, tentokrát v téměř hodinovém dokumentu o následujícím (tedy loňském) ročníku.


#34
Pavel Göbl
PENIS PRAVDY 2012: NEJPOKLESLEJŠÍ VERZE APOKALYPSY OD ČASŮ BIBLE
Četla jsem už kdejakou kravinu, přečetla jsem i knihy, které se všeobecně považují za literaturu kvalitní ba dokonce i náročnou, ale takový sprostý guláš, jako je tohle, jsem ještě nečetla.
Ne že bych tam neviděla ten výsměch době a lidem a bortícím se hodnotám a nově vznikajícímu (ne)řádu. Ne že bych nechápala, že se autor celým tímhle retellingem, jak je dneska moderní říkat, Dařbujána a Pandrholy výborně baví a v době, která se tak stydí si nahlas prdnout, že radši praskne, se otevřeně vysmívá kde komu včetně cikánů a jehovistů a feministek a zbohatlíků a politiků... A ne že by se v knize neobjevily nápady, které mi přišly samy o sobě zajímavé. Jen mě to prostě jako celek zoufale nebavilo.
Nejvtipnější na tom celém na konec je to, že jsem tuhle knihu před lety pod vlivem doporučení iLiteratury koupila vlastní mamince pod stromeček. Kristovanoho.

#35
Pavel Kolář
PŘÍBĚH ČESKÉ REKORDWOMAN: ZÁKULISÍ NEJVĚTŠÍHO SPORTOVNÍHO SKANDÁLU PRVNÍ REPUBLIKY
Nesmírně zajímavá kniha o neskutečném osudu, který měl naštěstí dobrý konec. Zdena Koubková, prvorepubliková rekordwoman, sbírala světové rekordy a medaile na někdejších nejprestižnějších závodech jako na běžícím páse. Holka z vesnice u Brna se podívala do světa a závodila s těmi nejlepšími, jenže něco v téhle větě je špatně: Zdenka Koubková byla totiž zároveň od narození i Zdeněk Koubek. V druhé polovině třicátých let už nedokázal pokračovat v životě jako žena, svěřil se do péče lékařů, kteří u sportovkyně shledali znaky hermafroditismu s převahou mužských rysů. Trvalo to sice dlouhé měsíce, ale ze Zdeňky se nakonec fyzicky i úředně stal Zdeněk. Kniha se však tomuto nejdramatičtějším období života v podstatě vyhýbá a odbude jej citacemi z lékařských zpráv. Pozornost upírá na dobu, kdy byl Zdeněk ještě Zdenkou, stručně se věnuje jeho dětství a obšírněji době jejího příchodu do Prahy a účasti na závodech. Tón vyprávění i zvolená ichforma usilují o navození historického dojmu a částečně se jim daří a částečně ne. Jen těžko uvěřit tomu, že by Zdena/Zdeněk až do dvaceti let nepochyboval o tom, že je mezi nohama stejný jako ostatní dívky - koneckonců měl pět starších sester. Těžko uvěřit, že by se u nich doma neřešilo, CO se jim to vlastně narodilo - a kdyby to nebylo zřejmé u miminka, u rostoucího dítěte už to přeci zřejmé být muselo.
Pochybnosti a vnitřní rozervanost, kterou zákonitě Zdenozdeněk musel prožívat, autor naprosto opomíjí - stejně jako stud a strach z odhalení. A přitom si sotva umíme představit, jak urputné boje se musely v jeho/jejím nitru odehrávat. Máme třicátá léta, nejen, že je trestná homosexualita, ženy nesmí bez povolení nosit ani kalhoty! 
Fascinující je i román Lídy Merlínové, ve kterém Zdenozdeněk ztvárnil hlavní úlohu, stejně jako autorka sama. Prostor, který autor věnoval citacím, je zcela logický (už méně pak ony pokusy o jakousi obsahovou analýzu) - škoda, že se o něm, o vztahu Lídy a Zdenozdeňka a o jeho obsahu nedozvíme víc i v samotném vyprávění.
Zcela chybí alespoň poznámka o tom, zda autor čerpal převážně ze své fantazie a dobového tisku a máme tudíž v ruce čirou fikci opentlenou fakty nebo měl k ruce osobní korespondenci, diář, deník nebo něco takového.
To, o čem kniha píše, je neuvěřitelné (už jen to, kolik žen ve vrcholové atletice té doby byly z pohledu biologie ve skutečnosti muži), způsob podání se však tak usilovně snaží nebulvarizovat, že v důsledku vyznívá poněkud bezpohlavně.
Navzdory všem výtkám je to ale kniha, kterou rozhodně stojí za to přečíst!

#36
Paolo Cognetti
NIKDY NEVYSTOUPAT NA VRCHOL
Krásná jednohubka z jedné cesty, kterou ale spolknete dřív, než si pořádně uvědomíte, jak chutná a další už bohužel není. Je nám líto.
Je to vyprávění o himálajském treku, o přátelství, o boji s vlastním těle a jeho slabostmi, o lidech (a zvířatech), které na takové cestě potkáte, trochu o tradicích, trochu o životě tam nahoře, tam daleko...
Óm mani padme húm

(Je mě trochu cynicky po přečtení doslovu napadlo, jestli útlá knížka nevznikla jen proto, že se autor rozhodl krapet vytěžit slávu, které se mu konečně dostalo, protože budovat z ničeho zero waste penzion uprostřed Alp je určitě dost drahá sranda...)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!