Rebranding aneb proč je (skoro) všechno jinak

neděle 13. října 2019

V červnu 2010 jsem na popud svojí sestry založila první blog. Kdesi v hlubinách internetu tehdy vyštrachala výzvu 100 věcí za 1000 dní, v níž si měl každý nadšený tvůrce a odškrtávač seznamů vytvořit soupis toho, co chce v následujících bezmála třech letech stihnout.
Ze seznamu jsem toho stihla minimum. Zato jsem stihla jiný věci.
Třeba přivést na svět Madlenku.
A začít s ní běhat.
Během pár měsíců se ze mě stala máma v běhuV době, kdy to dělal málokdo, jsem běhala hodně a navrch ještě s kočárem.
A protože najednou původní primárně cestovatelský blog začalo plnit víc a víc článků o běhání a já se rozhodla, že si splním sen a pokusím se pokořit maratonskou metu, založila jsem si blogovou běžeckou odnož.
Psal se leden 2013 a já měla před sebou pětiměsíční přípravu pod vedením Pavla Nováka. Jo, tak velký respekt jsem z těch dvaačtyřiceti kilometrů měla.
A tak jsem si zapisovala tréninkové plány a to, jak se mi je (ne)daří plnit. A propadala se norou v zoufalé snaze dohonit bílého králíka v běžeckých keckách hloub a hloub.

Roky plynuly. A s nimi mizel v minulosti první maraton, první ultra, na svět přišla Kačenka a já dál běhala a psala.

Situace v běžeckém světě se změnila. Běžecký velký třesk vedl k neskutečně rychlému rozpínání, běhal najednou skoro každý, vznikly desítky, možná stovky nových závodů, maraton se změnil v must-do a samozřejmě se rozrostly i řady běhajících matek. A já se skřípěním zubů sledovala, jak je najednou "v běhu" naprosto všechno. Víte, když jsem blog zakládala, google mi na řetězec "v běhu" vyplivl akorát tak výsledky závodů v běhu do vrchu. Jenže ohánějte se pořád tím, že jste tu byli první...
Každému je to fuk a navíc je to zoufale malicherný.
Takže jsem přešla druhou "mámu v běhu" – který nebylo trapný pojmenovat si blog úplně stejně, jen u jiného poskytovatele, a vystupovat pod stejným jménem na sociálních sítích – a pomalu přestala sledovat, kdo, co a kde píše. Potom už byla v běhu i těhu a do kin přišly ženy v běhu a vloni na Kladně, když mě mistr jedi představil jako "mámu v běhu", jsem se poprvý v duchu zkroutila studem.

Ale nechala jsem to být. Hezky česky rebranding je vážně těžká věc, obzvlášť, když žádný brand vlastně nemáte.

A tak jsem to celé nechala plavat.

Možná by to celé dál spokojeně hnilo, kdyby mi po letošním GGUTu nenapsal Kuba. S Kubou se osobně neznáme a jeho první připomínka byla čistě věcná. Druhá mi pak potvrdila to, co jsem dlouho tušila: že si názvem blogu vlastně sama barikáduju cestu k potenciálním čtenářům. Kuba mi tehdy napsal, že název blogu už dřív zaznamenal, ale nikdy by ho nenapadlo ho rozkliknout, dokud nenarazil na můj instagramový příspěvek o závodu.

Protože proč by si měl číst něco o nějaký matce?

No jasně. Proč by měl?

V době, kdy blog vznikal, mě to, že jsem měla malý dítě, do značný míry definovalo. Byla jsem na mateřský, ano, pracovala jsem, snažila jsem se nějak plácat doktorát, ale v prvý řadě se všechno, absolutně všechno točilo kolem Madlenky. Byla jsem prostě běhající máma. A to jsem byla ještě další roky. Jenže od doby, kdy Káťa odrostla (běžeckýmu) kočáru a i ona vykročila vstříc institucionálnímu vzdělání, se epicentrum pohnulo. Přesunulo. Přetvořilo.

Přetvořil se částečně i obsah blogu. Už nepíšu jen o běhání. Píšu i o knížkách, protože co taky pořád psát o tom, že běhám jako pako kolem přehrady? Na závody se dostanu dvakrát třikrát do roka a témata nevyhnutelně dojdou každému, kdo víc píše.

A proto jsme teď tady. Jasně, běhající máma pořád jsem a už vždycky budu (dokud budou nohy sloužit), ale děti už to, jak a kam běhám, nijak zvlášť neovlivňují. Je na čase změnit prostředí. Pálení mostů ovšem není moje oblíbená volnočasová aktivita, takže kompletní blog zůstal tak, jak byl, a tak, jak byl, bude taky pokračovat. Jen v trochu jiné podobě.

Děkuju všem, kdo jste mě celý roky četli (vám, co jste psali hnusný anonymní komentáře, neděkuju), kdo jste mi fandili, povzbuzovali mě, radili mi. S řadou z vás jsem měla možnost se poznat osobně, s mnohými se pořád vídáme, potkáváme se po hospodách a na závodech a na společných výbězích. A je to bezva.
Ne.
Je to skvělý.

Tak jo.
Pojďme na to.
Jak píše jeden z mých nejoblíbenějších autorů: něco končí, něco začíná.

18 komentářů:

  1. Ahoj Jitko,
    původní název se mi líbil, byl takový hodně osobní.
    Na druhou stranu, teď Ti půjdou lépe jazykové mutace, jsem zvědavý, jestli bude i arabská verze. BTW, umíš číst runy?
    Chodím na Tvůj blog, protože se mi líbí co píšeš. Tak ať Ti to dlouho vydrží a pokud je "rebranding" impulsem k nové porci energie, tak výborně. Radek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Záleží, jaké runy máš na mysli severské, trpasličí nebo elfí? (V těch prvním umím M a v tom zbytku nic, ale třeba to ještě napravím ;-).
      Děkuju moc za pochvalu, jsem ráda, že se ti dobře čtu - snad to tak zůstane i dál!

      Vymazat
    2. no to já nevím jaký runy, ale když máš v názvu runa-read, tak předpokládám že nějaké určitě umíš:-).

      Vymazat
    3. Hahá, tak tenhle mi nedošel :-D

      Vymazat
  2. Gratuluju k rebrandingu! Přiznávám, že během jsem dost nedotčená a chodím sem hlavně kvůli tomu "read", takže za mě palec nahoru :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mě jsi pořád stejná (máma) aneb slovy tvého oblíbeného klasika "lidé hledí více na to, kým jsi byl(a), než na to kým jsi" (Bouřková sezóna) :) ať se daří, držím ti palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Co je po jméně?" :-) Děkuju moc - za podporu i citát z velkého A.S. :-)

      Vymazat
  4. Ahoj Jitko, začala jsem číst Tvůj blog, protože jsem relativně čerstvě máma a ještě čerstvěji v běhu. Myslela jsem, že se tu dočtu, jak se obojí dá skloubit, ale našla jsem tu mnohem víc. Píšeš skvěle a díky Tobě se mi chce vyběhnout i za špatného počasí nebo - a to je mnohem častěji - po téměř probdělé noci. Doufám, že mám v sobě aspoň kus Tvého odhodlání a dotáhnu to v běhu aspoň na půlmaraton a pak snad ještě dál. Díky za Tvůj blog a hlavně nepřestávej. Přeju spoustu běžeckých zážitků, poklidných rodinných večerů a ať Ti to pořád píše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, tolik chvály a krásných slov si ani nezasloužím. Držím palce, ať se ti daří v úplně všem, do čeho se pustíš - půlmaraton bude, všechno bude, aj šunka bude, uvidíš! :-) Vytrvej!!

      Vymazat
  5. Jiti, tvé příspěvky mám moc ráda, některé přímo hltam a asi víc ty o běhu než ty o knihách. Tam vzdy zapomenu, co jsem si to chtěla přečíst. Ale ať pojmenujes blog jakkoli, já si ho najdu a vždy ráda přečtu. Ať to běhá, jsi inspiraci pro mnohé (nejen mámy).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, však víme, jak na tom jsme, viď? Koukej jim v Athénách ukázat, jak se na lopatu sedá!!

      Vymazat
  6. Milá Jitko,
    rebranding je moc povedený, i když u Tebe bych ani nic jiného nečekala. Já jsem Tě četla, čtu a budu číst jako "mámu v běhu", "runaread", klidně jako "vepřoknedlozelo" (nic osobního, ano?), protože pro mě jsi Jitka, která nejen úžasně běhá, ale i skvěle píše.
    Těším se na další články a přeji Ti hodně úspěchů ve všech oblastech, na které se s nadšením sobě vlastním vrháš. Pro mě jsi skvělou inspirací,
    Radana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za chválu, tolik krásný slov :-). Budu se snažit neusnout na vavřínech, slibuju!

      Vymazat
  7. Moravan v Curychu17. října 2019 v 11:31

    Predpokladam, ze Run and Read uz bylo zabrany. Tady ten cesko anglicky kockopes v odkazovem radku pusobi ponekud schliple. Nicmene, kvuli tomu tady lidi nejsou a zajimaji je az ty dalsi vrstvy cibule. Delas to fajn, bavi te to a navstevniky zrejme taky (nebo by se asi nevraceli). S chuti dal do toho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám kočkopsy ráda a co je pro jednoho schlíplé, může být pro druhého hravé :-) Nicméně run and read zabraný je, stejně jako všechny ostatní možnosti, které mě napadly předtím.

      Vymazat
  8. :) libi se mi silueta hor v miniikonce, drzim odkazy na obe varianty, i kdyz jsi zdarne prekopirovala veskerou historii, no jsi sikovna..:).
    Ja jsem zostrazitel na zacatku textu ve starem blogu, vypadalo to , ze bys snad koncila v blogosfere? Ale pak jsem docetl a pochopil, ze zivot je zmena...:)
    Jsem stara konzerva, nic jsem nemenil, i kdyz jsem mel radu rozumnych uvah, ze bych mel zmenit nazev blogu... napriklad na 12Honza bezi, 34 Honza jde:), abych ukazal, ze moc dlouho behat nevydrzim, ale pak jsem to zavrhl. Asi by bylo pravdivejsi se jmenovat 12Honzade, 34 Honza lezi:), ale to by bylo prilis demotivacni.
    Nazev hezky, at se dari! At nam to beha .. a treba i obcas pise:). 12:)

    OdpovědětVymazat
  9. To je mi pekny prekrok, to Te muselo stat mnoho pc veceru takovy rebranding. Moc se tesim na pokracovani reader's digest, je to skvela inspirace pro dalsi knihovni prirustky. Tak at ti to pekne beha i cte!

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!