Miloši, a nesere tě, že seš tak dobrej?

sobota 26. srpna 2017

Už párkrát jsem tu na adresu některých (nejen běžeckých) autorů dštila oheň a síru, oháněla se silnými slovy a spílala vydavatelům, PROČ dovolili, aby něco takového spatřilo světlo světa? Ještě nikdy se mi ale nestalo, abych nevěděla, odkud mám vlastně začít, protože bylo špatně úplně, ale úplně všechno.
Inu, okřídlené úsloví praví, že všechno je jednou poprvé. Tak pojďme na to.
Nejdřív si ale připomeňme text, kterým to všechno začalo.
Dočteno?
Tak a teď já.

(45)
Miloš Škorpil
ŠŤASTNÝ ŽIVOTA BĚH
Knížku mi Karel skutečně s radostí (možná i trošku škodolibou ve smyslu: máš, cos chtěla) na Šutru zapůjčil. Chvíli mi trvalo, než jsem se k ní dostala a podobně dlouhou dobu mi trvalo, než jsem těch ušmudlaných 180 stránek přečetla.
Všechno, co knize Karel vyčítal, potvrzuji - chybí jí koncepce, chybí jí stylistická i obsahová, alespoň průměrná, úroveň. Chybí jí jazyková redakce. Chybí jí vlastně všechno, co byste od knihy o běhání očekávali. Nemá šmrnc, nemá grády, nemá nic. Má jen Miloše a ačkoliv je to člověk, jenž neváhá sám sebe označovat za "tátu" českých běžců, za jejich gurua, za toho, kdo by dokázal Zátopka naučit běhat rychleji a ano, dokonce i za Ježíše, absolutně to nestačí. Kniha nekulhá na obě nohy, kniha je trupík a postrádá jakoukoliv končetinu, včetně hlavy.
Nevím, co si od toho Miloš sliboval. Snadný výdělek? Zvýšení vlastní popularity? Spíš to první, to druhé přeci není potřeba, jak jsme mnohokráte ujištění, on už je tak populární, že o něm slyšeli i v Alfa Centauri a nejspíš i mnohem dál. A i když to asi snadné peníze byly (protože jak těžké asi je nasekat za sebe halabala pár článků z vlastního blogu, nijak je nečesat a doplnit je onanistickým pseudorozhovorem? Hádám, že víc jak jedno, dvě odpoledne to zabrat nemohlo, pokud ano, je ku*va něco špatného v království dánském), výsledek je v podstatě zradou na čtenáři. Navzdory životu v elektronické době v mnohých z nás stále ještě přežívá jistá úcta k papírovým knihám. Máme pocit, že by měly být něco víc než nuly a jedničky nasekané na netu, že by měly obsahovat něco, co mohou předat, že by měly pobavit, poučit, dojmout, zaujmout, že by měly motivovat, že by zkrátka měly náš život nějakým způsobem výměnou za hodiny našeho času, jež jim věnujeme, obohatit. I kdyby to měl být jen jakýsi efemérní pocit, kdy ani nedokážete říct, CO přesně se vám na té knize líbilo nebo O ČEM že byla. Hlavně, že vám něco dala. 
Tohle mi teda dalo. 
Naposledy jsem šedesát stránek četla tři hodiny, když jsem se snažila probrat Narativem jako virtuální realitou. Bez většího slova úvodu jsme ve Šťastném života běhu vrženi do děje. Píše se rok 2000 a Miloš cosi obíhá. Nevíme, co tomu předcházelo, víme jen, že běží z Horní Dolní pod Smrkem přes Dolní Horní nad Smrkem, že si tam dal kafe, pivo a česnečku a že běžel s Frantou nebo Jardou nebo Pepou. Pršelo nebo svítilo sluníčko. Snědl ten a ten gel podle toho, kdo ho zrovna sponzoroval. Nakonec to všechno doběhl za takový nebo makový čas. Jeho popisy tras, které odběhal po rodné hroudě, vzbuzují ve čtenáři pocit, že naši kotlinu obklopují minimálně Andy, když už ne rovnou Himálaj. Každé dvě vesnice dělí několikakilometrové "krpály", které musí hvězdný Miloš vybíhat, což samozřejmě na rozdíl od všech ostatních zvládá s prstem v nose a ještě u toho rozdává autogramy a zubí se do objektivů. Prostě frajer. Samotné popisy akcí, neboť to jsou téměř výlučně akce pro jednoho, dva lidi, jsou brutálně úmorné. Nic se v nich neděje, je to výčet proběhnutých vesnic a sežraných česneček, maximálně doplněný o názvy vesnic, v nichž výprava spala. Sem tam se dočteme, jaké bylo šílené vedro nebo jak krutý dul severák nebo o neutuchajícím lijáku, jenž bičoval nebohého, leč srdnatého běžce. Člověk by si skoro myslel, že žijeme v oblastech, kde monzumy střídají úporná sucha, na kusu země, který vznikl z lásky Amazonského pralesa k poušti Gobi.

Babica českého běhu aneb Nejsi můj táta!
Jak už psal Karel, výkony, které Miloš podává nejsou rozhodně zahanbující, ale zároveň nejsou ani nic světoborného. Ani v dobách největších síly se nedalo mluvit o běžci světového formátu. Byl dobrý, ale ne zas až tak. Nic podstatného nikdy nevyhrál, ale to nevadí, protože si to vždycky dokáže omluvit - tu moc svítilo slunce, onde moc pršelo, támhle musel dávat autogramy a jindy to třeba pro změnu hodíme na hrb pořadateli. 
Další, co mě zarazilo, je fakt, že někdo, kdo sám sebe považuje za zkušeného trampa a "ultráka", má podobný orientační smysl jako moje maminka (promiň, mami). Neustále se někde ztrácí, neustále kufruje, neustále je zmaten jak Goro před Tokiem. Zvládne to dokonce i na Brdské (jež je v jeho podání náročný, přenáročný závod - jako jo, není to pětka kolem bloku, ale náročný závod si představuju trochu jinak). A hned dva ročníky po sobě. Zmaten je samozřejmě i čtenář, protože bez návaznosti přeskakujeme roky, tu jsou lidi z běhej.com velcí kámoši a "supr lidičkové", a pak už vůbec nejsou (a navíc Milošovi závidí, protože on je boží a davy ho milují), manželku Dášu střídá manželka Dana, ale některé jistoty jsou pevné - třeba to, že navzdory faktu, že Miloš nikdy nic pořádně nezaběhne, vždycky ví, jak to má být správně a nejlíp, zná prostě ty nejlepší recepty. Všichni kolem jsou méně zkušení a méně dobří, všichni dojedou na chyby, které Miloš dokáže jasně definovat, nikdy nedělá a on na ně neváhá ukázat prstem. On je přeci náš "táta". 
A proto náš "táta", když obíhá republiku a už nemůže, jede na kole, a když to nejde na kole, jede autem anebo se na to vyprdne úplně, dyť je to vlastně jedno. Inu, to víte, když nemáte limetku, dejte tam citron nebo tam nedávejte nic, ono je to vlastně jedno.
S postupem času se mění i tón knihy. Jistá úvodní suchopárnost spojovaná s manželkou Dášou se s manželkou Danou a posléze Danuškou přetavuje v žoviální, rádoby vtipnou bodrost - najednou se nám v textu objevují haha pasáže o "paní tomové" ( = navigace), nějaký ty archaismy a hlavně super fórky, jako třeba tenhle:
"Probíháme poslední osadou před Tachovem – Březím, a jelikož jsem zde dva roky sloužil při obraně socialistické vlasti, tak při pohledu na dva oprýskané baráky pronáším: 'Tady chcípl pes.' Jako odezva mých slov se mi ozvěnou vrací: 'Auuuu, auuuuu.' 'Nechcípl,' nato vece Martin.
Tak, tak, tak. Takhle nějak to bylo." (s. 111)
Zpod sluníčkových řádků prosakuje ublíženost, ukřivděnost a nedoceněnost. Je smutné, že ani po letech není Miloš schopný reflexe - třeba závěr 1000 mil okolo České republiky (ty jsou obzvláště úmorné, snad aby čtenáři přiblížily atmosféru samotného běhu): "Novináři se samozřejmě ptají i na Svobodu – pořadatele celé akce. S Martinem se jen usmíváme a říkáme si: 'Ani na závěr nezklamal,' jel po své trase, která byla opět delší, než co si napsal na papír, a prostě nestačil dojet. Mrzí nás jenom to, že tu s námi nejsou cyklisté, kteří si těch 17 dní také docela hrábli a tenhle závěr by zasloužili i oni." (s 117) - kdo je Svoboda a co tak strašlivého udělal, to se pochopitelně nedočtete. Proč taky? To někoho zajímá?

Kromě žoviálního tónu nabírají historky z konce knihy i tón hlubokomyslný, duchovní. No, je to asi tak hlubokomyslný a duchovní jako knihy Paola Coelha, jen kdyby je psal svářeč a ne kněz. "Kam to dneska bude, šéfe? Pokládám v duchu opět otázku a šéfem myslím toho nahoře, toho, jenž jediný VÍ, kudy nasměrovat naše kroky, abychom pak došli cíle, o němž kolikrát ani nemáme představu, že tam v dáli na nás čeká. To je však to krásné dobrodružství cesty, naší životní cesty, naší životní pouti, že nikdy nevíme, kam povede. Proto se s každým ránem probouzíme s otázkou: 'Kam to dneska bude, šéfe?'... Pořád ještě trošku jako ve snu sejdu do hodovní síně, bych naplnil svůj břich chutnou krmí, kterou nám připravili na stůl naši hostitelé. Houska, sýry, salámy, vajíčko – cukry, tuky, bílkoviny a spousta emulgantů – to je zase nářez, to to zase poletí (ze mě), až se budu na cestě čistit." (s. 122) Vnímáte to rozkošné spojení duchovna s hovnem? To je přeci parádní ne? Jazyk inspirovaný tradičnímu koledami v kombinaci s běžnými věcmi, to musel psát někdo báječně vtipný, nebo ne? Nebo snad ne?

Tak kam to bude, šéfe?
Výběr závodů a akcí je kapitola sama pro sebe. Je tu nějaká ta čtyřiadvacetihodinovka, je tu Spartathlon, ale v drtivé většině případů jsou to one man show podniky, v nichž může Miloš zazářit neb nemá žádnou konkurenci. Ony rekordy na veslařském trenažeru (kde nezapomene zdůraznit, že vůbec netrénoval, ale i tak měl čas na úrovni špičkových veslařů světové úrovně) nebo "drandění" (ano, to slovo tam skutečně je, dokonce v nadpisu) na koloběžce jsou takový úkrok bokem - snad mají demonstrovat široký sportovní záběr nebo oživit jinak nudný sled nudně popsaných běžeckých podniků - navíc takřka výhradně etapových.
Velký důraz je kladen na absolvování Spartathlonu. Milošův popis a to, jak o ikonickém ultra mluvil třeba T-Bird, mi silně připomnělo rozpor ve vyprávění o Tarahumarech a Měděných kaňonech z pera Christophera McDougalla a Dana Orálka. Nějak mi to ani nepřijde jako totožný závod...
A pak je tu zábavný příspěvek o výpravě do Švýcarska na Mountainmana, děsný nářez, kde 80 km s 5000 metry převýšení pasuje Miloš na roveň Leadville, vlastně ne, je to ještě těžší (vítěz to dal v roce 2011 za 8:23, to jen pro představu) - což už samo o sobě je vyjádření, které musí každého, kdo umí počítat, minimálně zarazit, když ne rovnou rozesmát (kdybyste někdo netušil a nechtělo se vám to zkoumat, Leadville je trailová stomílovka). To, že Miloš ani neví, KAM jede a KDE to poběží, působí až halucinogenně - to si buď musel vymyslet, nebo si to musel vymyslet, ne? Že ho naštve, když (podle všeho, jestli jsem to pochopila dobře) nestíhá cuty, a pak se na to teda vykašle, protože vyrazil o půl hodiny později než všichni ostatní účastnici (protože mu pták Noh ukradl klíčky od auta nebo tak něco), to už ke konci knihy berete jako součást koloritu. (Bohužel se mi nepodařilo najít web tohoto údajně ikonické a těžkého závodu, našla jsem cosi stejného názvu, co je ovšem o 16 km kratší a parametrově snazší.)

Největší perly jsou nicméně obsažené v patetickém, hloubavém, upřímném a veskrze pozitivním sáhodlouhém rozhovoru na konci knihy, jehož autora nejspíš guru důkladně odháčkoval, jinak si to celé neumím moc vysvětlit. Silně mi to připomnělo jednoho stand-up komedianta z mé guilty pleasure - Britain's Got Talent:
(Od 2:10 - ale má vůbec dobrý hlody.)

Teda Miloši, a nesere tě, že seš tak dobrej?
Miloš totiž už od útlého dětství převyšoval jakožto Vyvolený všechny kolem, dokonce i svého trenéra atletiky. A proto to byl on, kdo se v raném věku nějakých čtrnácti let ujal trénování svých kamarádů z oddílu. Bravo! (s. 155)
Je to člověk, jenž založil dokonalý portál Škola běhu, jenžto je "útočištěm pro hledající" (s. 154). 
Je to člověk, který neváhá peskovat Dana Orálka:
"Jiří Ransdorf: Obdivuju výkony a nasazení ultraběžce Dana Orálka. Mám ale takový pocit, že by jeho kniha Můj dlouhý běh měla být pro začínající hobíky čtení tak trochu s hvězdičkou - nevhodné pro mládež! Vynikající výkony, ale plné zvracení, křečí a kolapsů. Ty učíš radosti z běhání. Dan jde po výkonech.
Miloš: Tak za tuhle otázku ti 'pěkně děkuju'! Popravdě, tohle jsou věci, které Danovi nepřestanu vyčítat, tím spíš, že si ho spousta ultráků bere za příklad. Já osobně tohle za ultra nepovažuju, spíš odsuzuju. Ultra není jen o překonávání sebe sama, ale i o tom, jak se závodem i se sebou ve všech směrech vyjít. Jaké je to hrdinství skončit na kapačkách jenom proto, že nejsem schopný se naučit za běhu jíst. Ale aby nedošlo k mýlce: Dana mám rád, dokonce si myslím, že by byl úplně v té nejlepší skupině ultraběžců na světě, jen kdyby v začátcích, kdy s ultra začínal, nerezignoval na to, že se mu dělá při pohledu na jídlo blbě. A přitom jde jen o to, vzít si to jídlo včas, nesnažit se doběhnout co nejdál nalačno, a pak se uvidí, však on mi někdo pomůže, když si neumím pomoct sám. Kvůli tomuhle jsem si ani Danovu knížku nekoupil a to zdůrazňuju, že jako člověka ho mám rád i kvůli tomu, jak je skromný a chová se k ostatním. Ale možná jsem divnej já a všichni, cosi berou preventivně prášky proti bolesti, jsou normální. Přesti si ale nepřestanu myslet, že v běhu jde o lepší zdraví a nikoli 'o zdraví!'" (s. 172)
Ty hrozny jsou ale děsně kyselý, co Miloši? (Vidíš, Dane, kdyby ses býval byl zeptal Miloše, hned bys věděl, co a jak, ale ty né, ty né... bohajeho)
"Jiří Ransdorf: V jednom běžeckém časopise se o tobě psalo jako o 'tátovi hobíků'. Co by 'táta' poradil mladým k běhání dlouhých vzdáleností?
Miloš: Kdysi mi řekl jeden přední český ultramaratonec ve chvíli, kdy jsem se rozhodl stát se 'tátou' hobíků: 'Myslíš, že to, co děláš, nějak pomůže ultra?' Tehdy jsem jen pokrčil rameny, protože jsem věděl, že mu nemá cenu nic vysvětlovat, stejně by nepochopil. Čas mu dal pádnou odpověď, v té době tu bylo maximálně  40 až 50 ultraběžců, holky bys spočítal na prstech jedné ruky! Myslím si, že to, že lidi směřují k ultra, je zákonitý vývoj i v tom, že je to táhne z měst do přírody. Pravda, uvítal bych, kdyby ten nástup u jednotlivců byl pomalejší, kdyby si dali víc času na to, než pořádně vyspějí jako běžci, aby se kromě kvantity zvedla i kvalita, ale to bych chtěl asi moc. Řekl bych však, že to je spíš 'dětská' nemoc běhu, a že pomalu a jistě, tím, jak začnou běhat mladší a mladší bude možné zapracovat na kvalitě..." (s 172)

Tak jo. Ne, Miloši, nejsi guru, ani táta, ani polobůh. Jsi podprůměrný blogger, který vystihl správný okamžik a výborně zapracoval na svém PR. To jsi podle mě.
A přitom je to škoda, materiál by tu dozajista byl a nebylo by ho málo. Jen by to chtělo schopného ghostwritera a Milošovu ochotu mluvit třeba o tom, jaké to je, když jste osobák na maraton zaběhli hned při prvním pokusu, jaké to je, když se vám poslední dvě dekády zrovna nedaří, jaké to je smířit se s tím, že stárnete a že ty výkony jsou, pochopitelně, čím dál horší. Jaké to je, být mediální hvězda, jak těžké to musí být, když se s vámi neustále všichni měří... Když vás propírají, když se vám pošklebují, jaké to je, když vás milují i nenávidí. Miloš mohl motivovat a předávat. Místo toho máme, co máme. Tak třeba někdy příště. 

A prozatím? Promiň, Kiliane, že jsem na tebe byla tak zlá, piš!

48 komentářů:

  1. Hmm, hustý :) ale díky moc, tuhle knihu už asi číst nepotřebuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že fakt ne. Docela by mě zajímalo, jestli se někomu skutečně líbila a našel v ní třeba tu motivaci nebo inspiraci, protože i když jsem obracela každý kámen, já v ní nenašla nic.

      Vymazat
  2. Ach, až mi při čtení srdce zaplesalo radostí... My jsme se konečně shodli v názoru na celou knihu! Otvírejme šampaňské! ;)

    Jinak, krásně jsi to sepsala spisovatelskými slovy (oproti mému výžblebtu). Jak jsme se domluvili, na vrácení knihy nespěchám, na nějakém závodě se dozajista potkáme. Že opět začínám více poklusávat nikomu neříkej. ;) Pssst. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Postavme slavobránu, vyvěsme lampiony! :-) Jestli to nebude tím, že jsi poprvé byl z něčeho skutečně znechucený a neměl jsi sílu být na to hodný :-D

      Ale houby, tvůj dojem aspoň není nekonečný elaborát! A dobře, Miloše tedy uložím zpět na polici a budu doufat, že se brzy uvidíme (nejen kvůli jeho vrácení :-).

      Vymazat
  3. Bezva recenze, pobavila mě. :-) S tím videm to asi bude přesný. Za vším hledej ženu. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co Kilián, psát teď už může každý. :-) Minimálně tréninkové zápisky. Jen je potřeba se pak dobře oženit. :-D

      Vymazat
    2. :-D Já myslím, že by to chtělo v chrlení "běžecké" literatury spíš ubrat - trh je beztak nasycený a vychází čím dál větší voloviny.

      A jistě, jistě, dobrá žena, základ státu! :-D

      Vymazat
    3. Asi taky něco vydám. teď je koloběžkový boom a ještě nic nevyšlo, tak budu guru. :-D :-D Ale odháčkovávat nebudu, to by mi doma neprošlo. A slibuji, že to dám ghostwriterovi, aby mi seškrtal "tak" a "pak". :-))

      Vymazat
    4. To nedělá ghostwriter ale redaktor, případně jazykový korektor :-) Ghostwriterovi bys to všechno nějak naříkal a on by to pak za tebe sepsal.

      Vymazat
  4. Upřímně mě trochu zarazilo, že to Mladá fronta v tomhle stavu vůbec vydala. Je to asi jejich nejhorší věc o běhání. Postrádá to snahu zvednout laťku aspoň trochu ze země. Je to jenom souhrn z šuplíku a webu vytažených textů a jediný požadavek na ně byl asi ten, aby byly dlouhé. Nulová koncepce, mizivá redakční práce, o absenci soudnosti nemluvě. Čili jediný cíl byl vydělat peníze na známém jménu, jinak si to vysvětlit neumím.

    Luboš

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku číst sice nebudu, ale připadá mi to milá blogerko, že máš nějakou potřebu hodit jedovatou slinu na M.Š. Štve tě, že si jako trenér umí vydělat slušné peníze? Jeho věc. Já bych byl asi opatrnější při jeho hodnocení. Je za tím cítit víc osobní antipatie vůči člověku než proti knize. Hodnotící věty o tom "je tu nějaká 24, Spartathlon ..." svědčí o tom, že tyhle vzdálenosti běžně dáváš, takže doufám, že ti budu moci fandit na letošním Spartathlonu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý reagující, s Milošem jsem se nikdy osobně nesetkala, takže osobní anti či sympatie za tím nehledej. Žádné tam nejsou. Miloš mi je jako člověk a trenér naprosto fuk. Věř mi, že mé osobní jedovaté sliny vypadají docela jinak.

      Hodnotící věta "je tu nějaká čtyřiadvacetihodinovka..." nesouvisí s náročností dané akce, nýbrž s obsahovým složením knihy, věřím, že je to z kontextu naprosto jasné. Co a jak (ne)běhám já, je v této souvislosti naprosto irelevantní. I kdybych si dávala Spartathlon ke snídani nebo naopak neuběhla v životě ani kilometr, nic by to nezměnilo na mém přesvědčení, že ta kniha je prostě mizerná.

      A přečti si ji. Určitě ji budou mít v místní knihovně, ať za ni neutrácíš, a pak napiš, co ty na ni. Třeba mi osvětlíš skrytá, mnou neobjevená zákoutí její hodnoty a já si ráda poupravím názor.

      Vymazat
    2. Cituji tě : "Ani v dobách největších síly se nedalo mluvit o běžci světového formátu. Byl dobrý, ale ne zas až tak. Nic podstatného nikdy nevyhrál..."
      Takže pro upřesnění (Wikipedie) :
      - je dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin (1991, 1999)
      -obsadil 4. místo na Mistrovství světa v běhu na 24 hodin – 1992 Basilej
      -byl členem stříbrného družstva z ME v běhu na 24 hodin – 1993 Basilej
      -absolvoval Spartathlon atd.

      Takže si myslím, že přestože kniha bude asi fakt k nepřečtení (když to tady tvrdí všichni), tak prostě má "právo" jako zkušený běžec psát knihu o běhání. Říkat o něm, že je podprůměrný blogger svědčí o tvém vlastním vysokém sebevědomí v oblasti psaní blogů.
      No, půjdu si radši zaběhat, abych se nestal negativně naladěným bloggerem :-)

      Vymazat
    3. Tak ještě jednou - to, že někdo před třiceti lety zaběhl český mistrovský titul z něj dnes nečiní spisovatele. Pokud by byl Miloš ochotný spolupracovat s někým, kdo umí psát, potenciálně silný a kvalitní materiál by tu jistojistě byl. Což ovšem ostatně píšu v závěru článku.

      A dále: To, zda někdo je či není schopný poznat, jestli někdo jiný umí nebo neumí psát není otázkou sebevědomí. Chápu, že se mě snažíš zesměšnit, abys mi to za Miloše vrátil, ale jdeš na to blbě - ta kniha je prostě brak, je špatně napsaná a Miloš není běžec světového formátu, aby ho to opravňovalo myslet si o sobě, že je guru nebo že by naučil běhat líp Zátopka. A i kdyby byl - stejně ho to neopravňuje se pasovat do role "táty" běžců. Ty tam tu aroganci nevidíš? Já ano. V tom se neshodneme.

      Jestli chceš, dál se tu pokoušej dokázat, že ta mimo a namyšlená (byť, pochopitelně, nemám na co) jsem já. Ale bylo by v tom případě vhodný, aby sis tu knihu skutečně přečetl - protože o tu tu jde a o nic jiného. O to CO v ní je a JAK je to podáno.

      Ať to běhá!

      Vymazat
    4. A ještě k těm výkonům - Wikipedie, jak známo, není úplně spolehlivý zdroj informací.
      Čili:
      http://statistik.d-u-v.org/getresultevent.php?event=8000
      Vidíš tam MS? Ne, je to 24h pořádaná Sri Chinmoyem, rozhodně ne MS a prezentovat to tak, že je, je záměrné uvádění čtenářů v omyl.

      A to stříbrná štafeta?
      http://statistik.d-u-v.org/getresultevent.php?event=6794&cat=all&country=CZE&speed=1&aktype=2&Submit.x=23&Submit.y=10
      Pokud tam někdo něco zaběhl, pak to byl Tuhovčák (257,965 km - 2. místo), ne Škorpil (189,422 km - 50. místo).

      Takže asi tak.

      Vymazat
    5. Lubomír: Zkušený běžet má určitě psát knihu o běhání. Problém je v tom, že Miloš tu knihu nepsal, ale poskládal. :-D

      Vymazat
    6. Vypadlo mi tam slovo "právo" - "má právo psát..."

      Vymazat
  6. Jitko, ta recenzia zbytocne ublizuje. Posobi arogantne a vysmesne. Tak ako je umenie napisat dobru knihu a blog tak je umenie aj napisat dobru recenziu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A knihu jsi četl? Co ty na ni říkáš?
      (Ona totiž akce vyvolává reakci, možná jsem se tím guru syndromem při čtení nakazila?)

      Vymazat
    2. Knihu som necital. Ani nebudem. Po tvojej aj inych recenzich si myslim ze nestoji za to.

      Vymazat
    3. Možná bys ale líp - nebo třeba úplně - pochopil, proč jsem volila takový tón.

      Vymazat
    4. Mně ta recenze přijde výborná. Je trefná, vtipná a výstižná. Knihu jsem nečetl, ale Jitku už nějaký ten pátek znám a nemám důvod jí nevěřit. Zkrátka, kdo seje vítr,...

      Vymazat
    5. Děkuji, Náčelníku, že ses mě zastal... ;-)

      Vymazat
  7. Nechtel jsem to puvodne vubec komentovat, hlavne proto, ze oba "aktery", tedy Milose i Jitku.. dobre znam..ale clovek tomu stejne neunikne:)
    Porad se i ve svem zamestnani snazim oddelit profesni a osobni uroven, i kdyz v Cechach je to opravdu tezke, protoze lide berou kazdou recenzi jako osobni kritiku a utok, jakoliv je opravnena... A tak trochu tady citim svoji castecnou "vinu"...Abych to vysvetlil.
    Obecne se ocekava (a casto se do te role sami stavime), ze vsichni "bezci" jsou kamaradi, usmevavi, laskavi.. vzajemne se miluji, podporuji a ani snad nemluvi sproste, pokud neudelaji alespon jeden dobry skutek denne, tak jsou nestastni:). V tomhle medialnim "obraze" pak dodrzujeme urcitou autocenzuru a nez bychom neco/nekoho kritizovali, tak radeji mlcime. A ja -- stejne srabacky -- jsem pred casem, kdyz se me Milos ptal, co si o rukopise myslim? Jsem tak nejak vyhybave odpovidal.. no.. no.. ono je tech knizek o behani moc, jestli nepockat.. Nerekl jsem otevrene, ze nahodne sebrane zapisky z blogu dobrou knizku nevytvori a doufal, ze tym MF to profesionalne nekam posune.
    Je ale tezke tomu "lakani" vydat kdeco odolat.. Preci jen, kazdy kdo ma v rodine nejakeho bezce-hobika, premysli, jakym darkem by mu udelal radost? No preci koupi "bezecke" knihy... Takze poptavka je zajistena, obzvlast pred Vanoci..:).
    Na zaklade zdejsi diskuse jsem koukal na Wiki a na oficialnejsi zebricky bezcu a vysledky.. Ono je to preci jen "trochu" jinak s temi vykony:) nez se v knizce uvadi v tom ma Jitka naprostou pravdu, ale to mi zase vadi celkem malo.. Ale ted si dovolim polemizovat s Milosovou roli v pocatcich masoveho behu v Cechach, tedy alespon v mych zacatcich v roce 2009. Nic tu nebylo.. a vetsina z nas hltala jakekoliv zminky a rady.. a temi byly napriklad clanky MS na behej.com a pozdeji na bezecke skole. Nic na tom, ze jsem brzo zjistil, ze vetsina veci je trochu jinak nebo ze rada rad byla dle mych kamaradu lekaru medicinsky nespravne..
    Ja jsem z jeho prvotnich clanku citil predevsim nadseni a urcitou inspiraci jit behat. A za to jsem a budu MS vzdycky vdecny.
    [A nejen jemu.. Ale i zapiskum anareobniho trageda, Wittiho,..atd.. kde jsem nachazel nejen rady, sebeznicujici humor, ale i skvele napady-- ze je skvele si vzit treba tatranku a lahev vody a jen tak nekam bezet..:).. Proste zacatky byly krasne spontalni a nadsene.]
    Jinak receno, MS byl jiste jednim z tech, kteri vyrazneji ovlivnili bezecky boom v Cechach v jeho pocatcich a moje pocatecni pobihani. Proto je ohromna skoda, ze s jeho jmenem nevychazi skvela knizka, ale neco, co mu vylozene skodi. To, ze to Jitka rekla, ji nedela spatnou.. Ona se sice ostre (jak je jejim zvykem a na muj vkus az zbytecne britce) vyjadrila ke kvalite knizky a k tomu, ze by autor mel mit urcitou sebereflexi a kdyz ji nema on nebo my (svym laskavym prehlizenim nebo pochlebovanim) jsem jej o ni pripravili... tak by mela fungovat armada profesionalu ve vydavatelstvi, kteri to opravi/nedopusti. Aby neposkodili povest MS ani MF.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně shrnuto. Díky za to. Já myslím, že "zbytečně břitké" to není - jak jsem psala, ono to čtení v člověku vzbudí jisté nálady a pocity a emoce a ty se posléze odrážejí i v projevu na adresu daného díl(k)a. Přečetls to nakonec celý?

      Já začínala po vysokoškolské pauze běhat o rok později, tedy 2010 a Běžeckou školu jsem nečetla, ani Wittyho, ani tragéda. Pročítala jsem behej.com a mými motivátory se na dálku stali spíš lidi jako Hanice, Mapo, Evžen nebo - jak on se jmenoval, takový malý, hubený ultramaratonec? - takže já tam opravdu tu osobní rovinu, vděk a úctu nemám. Po začátcích vlastního psaní o běhání a narození Madlenky jsem objevila tvůj a Leony blog a tím se mi vlastně otevřel svět běžeckého blogování... Teprve tehdy jsem zaznamenala Běžeckou školu. Ale to se "Šťastného života běhu" vůbec netýká, to jsem odbočila.

      Vymazat
    2. Štefan Krč! Už jsem si vzpomněla. Jsem ostuda - on je totiž navíc autorem mé velmi oblíbené hlášky o tom, že běžec by měl chodit pestrobarevně oblečený, aby působil pozitivně na své okolí (které se celé roky zuby nehty držím).

      Vymazat
  8. K recenzi knihy jako "literárního útvaru" nemám co dodat, velký kus knihy jsem přečetl (a nedočetl) a naprosto s Tebou souhlasím. Nechápu, jak to mohlo projít - autocenzurou, redakcí, tiskárnou - bez povšimnutí. Jako nezávazné klábosení po 5-i pivech při kterém se toho napovídá a ráno se na vše zapomene, tak prosím, jako autobiografický životní příběh mi to přijde smutné a líto promarněné šance :-(

    Je mi to líto i proto, že běžecky jsem kdysi vyrůstal na Milošových knihách a přesně jak píše 12H, byla Milošova velká zásluha, že tehdy bylo kam sáhnout pro informace. Určitě s tím měl spoustu práce, honoráře minimální, anebo nulové a vyplnil tím určitou mezeru na trhu. Za to mu patří nejen můj velký dík.

    Co se týče závodů, tak MŠ popisuje, jak to tehdy viděl on, což by byla dobrá myšlenka, kdyby to ale bylo vyvážené fakty, výsledky a konkrétními daty; takhle se pouze zkreslují fakta. Přece není těžké si zjistit, že konkurence byla mezi ultravytrvalci v ČR v 90.-00. letech opravdu velmi vysoká a MŠ patřil řekněme do širší české špičky, určitě ne mezi TOP české ultramaratonce (Rusek, Tuhovčák, Kocourek, Kubovčák, Krejčí, Seitl, .... podívám-li se jenom na 24h), už vůbec ne v Evropě či na světě.

    Pokud chce nyní Miloš vyplnit díru na trhu v oblasti "táty" nás běžců, tak s tím nechci mít nic společného. V tomhle kontextu pak chápu hněv a emoce v recenzi. Navíc, Miloš s kritikou musel počítat, protože sám se opakovaně dopouští hodnocení a kritiky jiných běžců, Zátopkem počínaje a Danem Orálkem konče - ať už v médiích, nebo v této knize. Takže si myslím, že se zase tolik nestalo, přispěla jsi možná svou troškou do marketingové strategie a on nakonec trochu té Tvé kritiky unese :-) zdravím, ať Ti to pěkně běhá, t-bird

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za podporu a za obsáhlý komentář.
      Jsem ráda, že se shodnu v plném rozsahu s někým, komu budeme moct I LETOS fandit na Spartathlonu ;-)

      Vymazat
    2. Já jsem zase rád, že jsem nebyl sám kdo vnímal tu tvoji přehnanou "břitkost" vůči autorovi. Líbili se mi však i komentáře od 12HonzaDe a t-birda, to jen na okraj, ani já se nechci MŠ jako autora vůbec zastávat. Pokud v tvé kritice nebylo nic osobního vůči autorovi, pak jen dobře.

      Jinak já svoji vyvolenou knihu mám - Scott Jurek "Jez a běhej".



      Vymazat
  9. Milá Jitko, dobře jsem se při četbě bavil. Díky. Šlapat po ikonách je občas nevděčná práce. Nerozumím dost dobře aktuálnímu trendu, poskládat hrst blogů zajímavého autora a vydat to jako knížku, většinou je to off topic nuda. Ale asi se to rentuje... Faktická poznámka "drandit na kolobrndě" je vytrženo z úst s.Hurvínka a široce používáno.
    Tvoje recenze často "zneužívám" jako návod, co si přečíst/nepřečíst a moc se nemýlíš. Běhání, pohybu a krásné četbě zdar. Radek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář. Tenhle trend taky naprosto nechápu - zjevně se shodujeme ve více věcech, než "jen" v literárním vkusu :-).
      Na Hurvínkovi jsem vyrostla, takže jasně - ale osobně vnímám velký rozdíl mezi tím, jestli drandí dítě nebo šedesátiletý chlap. u prvního je to tak nějak samozřejmé, u druhého mi to připadá infantilní. Ale je fakt, že chlapi, co pijí "kafíčka" a "kapučínka" a co mají kolem sebe "fajnové lidičky", mi vždycky přišli dost odpudiví, takže to bude nejspíš jen interní jazykový problém :-).

      Vymazat
    2. Kafíčka a kapučínka nepiju, i když občas nějakou tu zdrobnělinu od Páji pochytím. Ale "kolobrndu" za zdrobnělinu nepovažuji. :-) Horší je "kolofrnda", kterýmžto pojmem označují někteří jedinci koloběžku, a někdy dokonce i koloběžkářku.

      Vymazat
    3. A co takový šampíčko? To si dáš? Nebo šáňo? (brr, slejzaj mi nehty, jen to píšu :-D). A pozor - tady došlo k posunu, já psala o drandění, ne o kolobrndě. (Kolofrnda je ovšem luxusně otřesný slovo do sbírky otřesně otřesných slov, díky nebo možná raději ne-díky :-).)

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    5. Tak to zrovna ani jedno. Já zásadně používám slovo sekt. Obecně se mi hnusí ty gastronomické zdrobněliny - brambůrky s mátovým máslíčkem a gratinovanou zeleninkou (popř. doplněno o nějaké to masíčko). Na milost beru pouze pivečko. :-D

      P.S. Slejzání nehtů u ultramaratonců nevyjadřuje, jak moc se jim to nelíbí. Pro ně je to běžná záležitost. :D

      Vymazat
    6. :-D :-D taky pravda, ale já myslela na rukou! :-D (K těm na nohou - co jsem si začala kupovat boty o dvě čísla větší, mám najednou všechny překvapivě všechny - poslední upadlý jsem si úspěšně urvala sama, když jsem zakopla o koberec a další dneska, když jsem nevybrala schůdky na M. postel... jsem holka šikovná!)

      Vymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Jitko, cetl jsem tvuj clanek, moc jsem se nasmal, ac to tema vesele nebylo, zvladla jsi ho s lehkosti, nadhledem. Asi by te mel Milos kontaktovat a poradit se s tebou jak psat. A to pisu bez stopy ironie a s respektem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, budu to tak brát :-) A ne, kdepak, od toho jsou tu zkušenější a povolanější - třeba právě Luboš, který pomohl na svět "Mému dlouhému běhu" a ví, jak se na lopatu sedá.

      Vymazat
  12. Ahoj, Jitko, recenze je skvělá a i když občas dost kousavá, je prostě fakt, že Miloš si o nic jiného neříkal. Když jsem ten kompilát dočetl, nešlo si položit jinou otázku než: Šlo jen o prachy (+ PR) s následným "wtf"? Na knize muselo být nejtěžší vybrat Milošovi sako na obálku a seřadit zápisky chronologicky. Vady a nesmysly bych nepopsal líp než ty (anebo Luboš, v jehož recenzi jsem taky doufal :-) ). Nejvíc mě mrzí, že jakýkoliv zkušenejší běžec musí ihned poznat, že kniha je strašně slabá, a jestli si Miloš myslel/myslí, že je standardem (který neurazí ani nenadchne), tak mi ho je spíš líto...Jestli šlo o vyždímání peněženek příbuzných běžců, kteří tomu nerozumí a prostě koupí něco s běžeckou tematikou (od Miloše to přece nemůže být nekvalitní), tak je to opravdu neetický podraz od "táty běžců". Za sebe můžu říct, že o tom, co běžec prožívá při ultra (viz obálka), jsem se dozvěděl daleko víc od Radka Brunnera, Dana, z tvého blogu nebo blogů veřejnosti úplně neznámých lidí, než od našeho samozvaného táty. Holt asi nedokážu ocenit rady od táty a jdu si pro ně za sestřenicemi a bratranci z pátého kolene...
    Filip

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Filipe, děkuju moc za skvělý komentář - jsem ráda, že to vidíš stejně, člověk pod návalem emocí jiných začne pochybovat, jestli nečetl nakonec něco jiného? :-) A sako, chacha :-) pak že já jsem krutá ;-) ;-) ;-).

      Vymazat
    2. Jak bylo výše v diskusi - kritizovat veřejně uznané ikony je nevděčná práce :-) Miloš sice není typ šampiona (jeho výkony oceňuju a nikdy se jim nepřiblížím), ale to není předmětem kritiky; tím je špatná "kniha" (René Kujan taky není šampion, ale napsal podle mě solidní knihu S PŘÍBĚHEM). A vzhledem ke své publicitě by měl Miloš mít vyšší laťku seberegulace vydat nesmysl. Takhle na mě působí jako Jára Cimrman křížený s Chuckem Norrisem - vtipné a akční to není, zato směšnost knize často zůstala - fakt se musím hořce smát, když v roce 2016 čtu pochvalu na holky z ProFitness z r. 2000 a jak pro Miloše byla Mizuna v r. 2000 nejlepší boty :-) :-)

      Vymazat
    3. :-) Děkuju, jsem ráda, že se mnou souhlasí i ti, kdo knihu četli a tudíž vědí. Reného jsem ještě nečetla, ale chystám se - a teď se dokonce i těším, těch dobrých, běžeckých je totiž zoufale málo.
      (Ano ano, holky z ProFitness, Mizuna a pak ještě hromada dalšího zoufale okatého brandingu... kdyby aspoň tohle vyškrtnul...)

      Vymazat
    4. Na jakoukoliv recenzi se těším. Proč škrtat? V bilanční knize stačí opravit jen "jasná přehlédnutí a drobnosti" (viz místo úvodu) aneb Recyklace frčí i s 16 let starým brandingem :-)
      Filip

      Vymazat
  13. Znovu jsem si recenzi precetl po dvou letech, kdyz na ni byl dan znovu odkaz...
    Musim rici, ze je porad velmi dobra, co dobra.. je jako vino! Po tech letech je jeste lepsi, mozna prave proto, ze se znovu objevuji ty same veci, ktere Jitka trefne vypichla v recenzi.
    Pred lety jsem si (mozna pod vlivem smirliveho Valpolicella, Ripasso) myslel, ze je zbytecne britka.:). Ted piju caj:) a nemyslim si to! Vystihla jsi to ostre, ale tak, jak by clovek v recenzi cekal.
    12:)

    OdpovědětVymazat
  14. Hele Jito ses proste bozi !!! me na tu recenzi upozornil Tvuj bezec Peta Valecek v Albi, takze tedkonc, no a ja bych mel 1:30 a.m. jit chrapat neeeeyy??
    Myslel sem, ze su vostrak, ale ty ses pani Hsta a to je dobre, pusu Rudy bars nekdy nekde na laufu !!!

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!