On the Fifth day of Christmas

 My good friends brought to me

some movie tips

four empty pages

three unpopular opinions

a bunch of stupid songs

And five books for the Christmas tree

Po roce, kdy jsme my, milovníci běžeckýho porna, de facto sušili hubu, protože nic moc nevznikalo - jak by taky mohlo, že, a ti, co zaznamenávali různá FKT, nám je stále ještě dluží... - se konečně urodilo zase pár videí a filmů, který - podle mě - stojí za to vidět. A bohužel i pár takových, který - opět podle mě - za moc nestojí a který mě teda dost zklamaly.

Tak začněme tím, co se moc nepovedlo.

Cocodona 250 - Inaugural Year

Cocodona 250 se letos běžela poprvé. Je to další z dětiček Jamila Couryho, který si na účastníky tentokrát připravil masakrózních 250 mil (tedy lehce přes 402 km) přes Arizonu.

V létě.

V létě létě.

Víte, já v Arizoně před dvaceti lety byla. Přes Díkuvzdání. I tak tam bylo sakra vedro. 

Na video jsem těšila moc, běželo dost zajímavých postaviček, doufala jsem, že se bude věnovat stejnou měrou mužům jako ženám, prvním i posledním, protože upřímně - vítěz to měl z krku snad za polovinu dní (ano dní!). 

Dojala jsem se záběry míst, který jsem na videu v životě neviděla - poprvé a naposledy na vlastní oči a od té doby maximálně na fotkách. 

Nedojalo mě ale provedení. Starý známý a popravdě dost okoukaný formát, kdy se věnujeme prvním dvěma mužům, aby se neřeklo, dáme tam trochu Maggie, která vyhrála holky, a tím to hasne. 

Jaká promarněná příležitost!

Solace (Karel Sabbe - Via Alpina FKT)

Ach, tak na tohle jsem se TAK těšila a TAK moc mě to nebavilo.

A to je předchozí video s Karlem jedno z mých top top top. 

Tohle bylo celý špatně - hudba, střih, výprava, to jsem toho v jeho instagramových stories během samotného FKT viděla víc. 

Přeškoda veliká.

And now for something completely different:

Long Shorts - Courtney a Francois, takhle se a lopatu sedá

Jakožto hc fanynka Courtney nemůže nejmenovat poslední video Salomonu. Navíc když se v něm sešla s Francoisem D'Haenem, který si letos namazal na chleba všechny jako na Hardrocku, tak na UTMB. 

Celý video je boží, oba jsou kouzelně skromní a vtipní a tak strašně dobří!

Jejich neúspěchy, které ve videu jsou taky zachycený - protože ani nejjasnějším trailovým sluncím se vždycky nedaří -, jejich výkony nijak nesnižují, naopak je - a vsadím se, že nejen v mých očích - ještě povyšují. 

Dylan Bowman - Begin Again

Dylan Bowman, druhý muž letošního Hardrocku, který i tak dokázal prolomit rekord Kiliana Jorneta, autor skvělého podcastu Freetrail (dřív Pyllars), kam si zve ultra špičku a baví se s nimi z pozice profíka (což je něco, co u nás dost postrádám), vyrazil na Reunion. 

A dostal pěkně na prdel.

S obrovskou pokorou celý zážitek komentuje a my vidíme člověka, který to mohl naprosto legitimně zabalit (spousta velkých jmen to tak dělá, když to nejde, jak by chtěli nebo plánovali), ale nezabalil a protrápil se do cíle, protože si prostě nechtěl za žádnou cenu odvézt to pitomé, šeredné, dráždivé DNF.

Inspirativní.

A nakonec jeden film.

Film, ke kterýmu nebudu nic psát.

Jenom to, že je jestli vám přišlo Free Solo šílené, tohle je first class madness.

The Alpinist

#41

Ursula Le Guin

ČARODĚJ ZEMĚMOŘÍ

Klasická fantasy, jeden z oněch "původních" příběhů, ve kterých najdete spousty a spousty dalších, jež z něj čerpaly tu zjevněji, tu méně zjevně inspiraci (a některé ho neumně vykradly). Příběh chlapce - čaroděje odehrávající se v obřím fiktivním světě, v němž mají největší moc slova a jména v druhé polovině poněkud ztrácí dech - pokud tedy nemáte slabost pro moře a mořeplavbu - nicméně závěr je skutečně skvělý. Čili sem s dalším dílem!

#42

Ondřej Horák

POHLAVNÍ STYKY

Prvních sto stran jsem se velice dobře bavila.

Do strany tři sta jsem si říkala, že by se na to dala napsat dobrá zrcadlová recenze: fungovala by jako blahé paměti speciály Čtyřlístku, který v tlustým sešitě obsahovaly jen dva příběhy vzhůru nohama a proti sobě, který se setkaly uprostřed. Jeden text by byl nadšený a kladně by hodnotil nadsázku a sebeironii a vtípky a nápady a vhled do český literární a literárněkritický scény. Chválil by povedený vtípky a pozorovací talent a navzdory celý řadě otravných stereotypů taky celkovou čtivost textu. Proti němu by stál text, který by ony otravný stereotypy a naprostá absence vyprávěcího oblouku otrávily natolik, že by je knize vytýkal - stejně jako urputnou snahu o nadhled a nadsázku, který ale nakonec vyznívají stejně jako ty kyselý hrozny, kdy je sice hlavní hrdina tlustý a lakomý a líný jako veš, ale zároveň v podstatě geniální, brilantní inteleguán ze všech nejinteleguánštější, kterýho všechny od základních škol po domovy důchodců chtějí - teď hned, tady a na všechny způsoby - a on se jim teda všem blahosklonně postará o pár minut/hodin rozkoše. No tak určitě.

Jenže po straně tři sta začala ta otrávená, negativní strana bobtnat, spolu s tím z knihy mizely všechny vedlejší postavy (tak jako mimoděk - škrt maminku, škrt další rodiče, škrt partnera) a začalo být nad slunce jasnější, že příběhu se nedočkáme. Že to bude jen kapitola za kapitolou obalující pointu nebo nějaký ten fórek. Noc je mladá a autorovi se ještě nechce končit - snad byste nám tu neusnuli?

Ústřední trojice se bez většího vysvětlování podivně proplétá, stejně jako podivně plyne čas. V první třetině knihy tak nějak konvenčně, dle očekávání, pak se najednou roztáhne spolu s tím, jak by autor rád ještě chvilku psal, snad že jeho hrdina ještě nepomluvil všechny autory a nakladatele a neobtáhl celou Prahu a přilehlé okresy, takže je potřeba čtenáře dál zahlcovat zadkama a bokama a prsiskama a taky jazykovými fórky, který po patnáctým opakování už fakt nejsou vtipný (možná v tom gargantuovským rozsahu sám autor zapomněl, kolikrát ten stejný fór už použil). A hlavní hrdina se dál pinoží, furt stejně, furt je stejně zpocenej a otravnej, ale vlastně totálně boží, protože nakonec ho stejně všude chválej a všude ho chtěj a všechny ho chtěj a zadky a prsa a tak furt dokola.

Všichni chlapi jsou v zásadě jen totální - prachatý, nebo chudý - ubožáci, který buď mají vliv a přijdou o něj, nebo ho chtějí mít a nikdy ho mít nebudou. Většina je navíc totálně vypatlaná. Ženský jsou vypatlaný všechny, nejhorší poddruh je uvadající feministka - což je ekvivalent naprostý blbani, jejíž jediný problém je ten, že jí nikdo dlouho nesáhl, slovy klasika, ve sprše na švába, a proto teď nenávidí všechny chlapy. A samostatný kruh pekla představují maminy s harantama. Tak jo no.

Jistě, pohoršovat se nad tím, že v knize nazvané Pohlavní styky šuká kámen cihlu, může jenom jedna z podobných frustrovaných maminoidních vyzobaných slunečnic od knížek. A o čem, že to celé je? Jo, milánci, to vám nepovím, pánšto to nevím. Ale já mám slepičí mozek, takže žádná surpréza.

A možná je to celý účel, možná to celé má být papírová telenovela z prostředí českýho mediálně-literárně-showbyznysovýho světa a možná hraje podle všech telenovelských pravidel a s hubou rozjetou od ucha k uchu a s vystrčenou prdelí se jim pošklebuje. Možný to určitě je. Když mě tenhle typ pořadů bavil naposledy v době Manuely (bez E!) a víckrát ne.

#43

Kai-Fu Lee

SUPERVELMOCI UMĚLÉ INTELIGENCE

Zajímavá cesta do hlubin čínské duše. Fakt, že je autor kulturně, vzdělanostně a zkušenostně rozkročený mezi americkou a čínskou společností, je na celé knize asi tím nejzajímavějším. Jeho pohled na Čínu byl pro mě osobně dost děsivý a zároveň fascinující - popis vnímání, uvažování, hodnot, přístupu k životu, vzdělávání, soukromí, pracovní morálce - a následné srovnání se Silicon Valley. Jo, v zásadě nic, co byste nevěděli, ale takhle pohromadě mě to vždycky přiměje divit se s otevřenou hubou jak stará Keliška.

O samotné AI toho kniha zas tolik nepoví, zaměřuje se spíš na celospolečenské dopady zavádění AI do běžného života, na predikce, co to bude znamenat a jak bychom se s tím mohli/měli podle autora vypořádat.

Závěr už je vysloveně Leeho osobní zpovědí, která sklouzává k duškovské lásce a drogám pro všechny.

Suma sumárum je tam pár zajímavých momentů, ale když vynecháte, o nic nepřijdete.

A prostě miluju tuhle měkkou vazbu a sazbu!

(Seriózní recenze vyšla v časopisu Ekonom)

#44

Madeline Miller

ACHILLEOVA PÍSEŇ

Občas se člověku stane, že se mu kniha dostane do ruky dřív než by měla. To jí pak nerozumíte a přijde vám (obvykle) nudná/nepochopitelná/divná/nečitelná/... (doplňte libovolné adjektivum, nehodící se škrtněte). Pokud si knížky alespoň trochu vybíráte, obvykle se s nimi víceméně prolnete (a samozřejmě se vám můžou/nemusí líbit). A potom je tu poslední možnost: že se vám do rukou dostanou knihy příliš pozdě. Kdybyste je bývali četli o pár (desítek) let dřív, vyrazily by vám dech a byli byste z nich nadšení.

Číst Achilleovu píseň jako náctiletá, byla by všechno, co jsem si v té době mohla od knížky přát: Antika, velkolepý milostný příběh, osudové věštby, dramatické zvraty, grandiózní finále. Jak říkám, dvacet hvězdiček z deseti.

Teď to byla sympaticky převyprávěná legenda, která rozhodně neměla čím urazit, ale ani nadchnout. Příjemným společníkem knížka ale i tak je - už jen proto, že si nenásilně prosvištíte některá jména, která vám, pokud nejste fandové do Starého Řecka, už asi (dávno) vypadla.

#45

Nagíb Mahfúz

DEN, KDY BYL ZABIT VŮDCE

Nedávno jsem tu psala o tom, jak to mají oblíbení autoři snadné a těžké zároveň.

Nagíb Mahfúz je rozhodně a každopádně jedním z mých nejoblíbenějších.

A Den, kdy byl zabit vůdce je zatím suverénně nejslabší kniha, kterou jsem od něj četla.

Mahfúz platí za úhelný kámen moderního arabského románu. Bez něj by arabská literatura nevypadala, jak vypadá a je to zároveň stále jediný arabský nositel Nobelovy ceny za literaturu.

A v téhle tenké novelce kritizující společenské poměry za infitáhu se neobjevuje v zásadě nic, co neznáme ze Skandálu v Káhiře nebo Zloděje a psů, jen je to osekanější a nudnější.

Dvě káhirské rodiny, tři vypravěči - moudrý dědeček, který už viděl a zažil všechno, mladí milenci, kterým sociální poměry nedovolí být spolu, sňatek z rozumu, jedna vypočítavost a hrabivost, jedna čistá duše a jedno pokání.

Z Mahfúze je toho česky nebo slovensky k dispozici vzhledem k jeho obrovskému dílu zoufale, zoufale málo - i to málo, co je, je ale o koňské délky lepší.