Knižní dluhy (říjen)

 #64, 65

Andrej Sapkowski 

ZAKLÍNAČ

(POSLEDNÍ PŘÁNÍ, MEČ OSUDU)

Každý, kdo víc nebo třeba i hodně čte, má knížky, po kterých může sáhnout, když je toho skutečného světa prostě příliš a potřebujete z něj na aspoň na chvilku vypadnout.

Září a říjen byly dost šílené měsíce a přestože jsem měla číst úplně jiné věci, vrátila jsem se znovu (potřetí? Počtvrté?) do světa Andreje Sapkowského, který mě snad nikdy nepřestane bavit.

Geralta z Rivie mi představil T. krátce poté, co jsme spolu v šerém dávnověku začali chodit. A protože zkraje, když vám nový partner řekne, že tohle si prostě musíte přečíst (poslechnout, podívat se na), tak to uděláte, Sapkowského jsem si přečetla.

A bylo to skvělé.

Teď to bylo ještě mnohem lepší.

Sprostí trpaslíci, mocné a zároveň slabé čarodějky, zaklínači jako zmutovaní stroje na zabíjení příšer, kteří jsou ale všechno, jen ne nelidské zrůdy. A k tomu kulisy a tak trochu jinak zpracované zápletky klasických pohádek. Jak tohle může na někoho nefungovat? 

#66

Josi Klein Halevi

DOPISY PŘES ZEĎ

Knížka, jejíž první polovině jsem dělala redakci a druhou jsem překládala.

Josi Klein Halevi byl americký žid a posledních čtyřicet let je z něj Žid izraelský. Je to člověk, který od dětství snil návratu na Sion a který dlouho poté, co se do země předků vrátil, ani nepomyslel na ty, kterým onu zemi před osmdesáti lety vzali.

A pak mu to došlo - na druhé straně zdi, která oddělila Gazu, ale žijí také lidé a jejich verze historie, jejich verze pravdy, se možná liší od té jeho. Možná to není jen tupé, krvelačné stádo. Možná, pokud chceme, aby nejdelší konflikt v moderních dějinách konečně skončil, budeme muset začít poslouchat - a vnímat - hlas toho Druhého. 

A tak začal Josi poslouchat - a vnímat.

Výsledkem jsou jeho dopisy imaginárnímu palestinskému příteli, ve kterých vysvětluje dějiny izraelského lidu a předkládá svou verzi historických událostí.

V druhé půlce knihy mu jeho skutečně palestinští sousedé (a sousedé z větší dálky) odpovídají. A jejich verze se, samozřejmě, podstatně liší. 

Čemu a komu budete věřit vy, je na vás. Ale slyšet jen jednu stranu, slyšet jen něco, znamená vědět míň než nic. Znamená žít s pokřiveným obrazem složeným jen z části úlomků, který se skutečnosti podobá asi jako dvouhlavé tele žirafě.  

#67

Ičigo Takano

ORANGE 1

Vzácně autentický pohled do společnosti japonských náctiletých ve skvělém překladu. Víte, jak se vlastně takoví mladí Japonci baví? Jak se seznamují? Čeho si na sobě vzájemně cení a jak moc je jejich chování a myšlení svázané pravidly, která nám můžou připadat zcela nepochopitelná? (aneb ono "přál bych si, abys mi něco uvařila") Je to zároveň, hádám, neúmyslně realistický portrét výrazně patriarchální společnosti (co děláš? - většinou pomáhám máme s vařením), ve které se od žen očekává submisivita, pokora a skromnost.

A samozřejmě nutně potřebuju vědět, co bude s hrdiny dál!

#68

Kore Yamazaki

ČARODĚJOVA NEVĚSTA 1

Zpočátku až nepříjemná záležitost, kdy jsem trochu rozmrzele čekala, co z té úchylárny, kterou pro mě dražba patnáctileté Japonky byla, vyleze.

A vylezl z toho zajímavý začátek potenciálně fascinujícího příběhu, během kterého zvládl autor akorát rozložit šachovnici a rozmístit pár figurek.

Několik velice zajímavých nápadů, krásná kresba (jak jinak), skvělý překlad (ó my se máme, že máme A.K.!).

Tak uvidíme, jak se další díl(y) popasuje s pro mě dost vošajstlich motivem magickými schopnostmi nadaného bratra Bohuše Matuše a jeho japonské kočičky.

#69

Raymond Elias Feist

MÁG - MISTR

Zkraje se zdálo, že bude druhý díl zábavnější a zajímavější, než ten první. Postavy jsme už jakštakš znali, karty byly v zásadě rozdány a bylo na čase s nimi začít hrát. Jenže místo kanasty se autor rozhodl čtenáře nezatěžovat ničím náročnějším než zelenou loukou. Hlavní hrdina, který už je tentokrát aspoň skutečně jednou z ústředních postav, je dál k smrti nudný týpek, který se za celých devět set stran nikam neposunul. Jeho nejlepší kámoš prodělá jistou proměnu, která je potenciálně velice zajímavá, ale nakonec pro děj naprosto nepodstatná a kdyby se celá linka vyškrtla, vůbec nic by se nestalo. Variace na hrů o trůn(y) je naprosto bezzubá a v celé knize se objeví všehovšudy dvě napínavé a zajímavé scény.Ve zbytku času vedou toporné, naprosto nerealistické postavy toporné dialogy, záporáci jsou děsivě záporní (a budou po právu potrestáni - ale stále v rámci PG-7) a klaďasové se ještě zlepší, až budou úplně nejhodnější a nečestnější. Celé je to ve své šablonovitosti zoufale úmorné a pro dospělé čtenáře až dětinské, ale ne roztomile, jen nudně. Jenže co jsem taky čekala od knihy, jejíž hlavní hrdina se jmenuje Mops?