Co jsem četla a viděla a přišlo mi to zajímavý II

A u legendy ještě zůstaneme. Na úplně opačném konci, než kde běžela Courtney, je ocas startovního pole, lidi jako já nebo možná i vy, kteří se na velkých podnicích perou o cuty, kteří se snaží běhání skloubit s běžným provozem, s prací, rodinou, každodenními povinnostmi, a které prostě živé nedostanou. 

Ti pak na Western States 100 občas dobíhají během tzv. Golden Hour - zlaté hodiny, poslední hodiny před třicetihodinovým limitem.

A právě jim je věnovaný následující (krátký a krásný) dokument.

#28

Petr Borkovec

WERNISCH

Výrek

Dnes žádné plyšové teče,

krouhá to do tmy vším ostrým,

co se namane. Ráno mladý kos

zíval do světa a vypadal

jak tmavý kosatec než praskne.

A pozdě odpoledne, tak po páté,

přilétl na štít a opakoval to.

"Co nevidíš, na to nemyslíš,

a to, co vidíš - na to jako bys vzpomínal.

Já s tebou neumím žít."

(s. 75)

Některé více, jiné méně, některé hodně, jiné vůbec, někdy jen kousek, jindy všechno, tuhle jen slovo, onde celé řádky.

Ale pořád mnohem víc ano než ne.

#29

Michal Vrba

PRAK

Máme moc rádi kladné hrdiny, hrdiny s velkým H, kteří překonají slabost a pochybnosti (ty mít musí, jinak se s nimi nedokážeme ztotožnit) a nakonec nám ukážou, jak by se správný člověk měl v mezní situaci zachovat.

Jenže takhle to v životě moc často nechodí. Jistě, máme své hrdiny, kteří nám jdou svou odvahou příkladem, ale v porovnání s počtem bezejmenných duší, které světem prošly a zase z něj odešly, aniž by se na jeho běhu z pohledu Velkých Dějin zásadně podepsaly, jsou miliardy.

Prak je jedním z příběhů, který nám odmítá naservírovat hrdinu bílého či černého, sem tam s cákancem šedivé - ne, ústřední postava je velmi, velmi šedá. Ve své uvěřitelnosti a civilnosti jsou jeho osudy strhující a jeho jednání tak pochopitelné. Právě v oné obyčejnosti, v tom, jak - ano, tohle se skutečně mohlo stát a možná se to i dělo - tkví kouzlo Praku, které mě naprosto strhlo.

Viděli jste někdy kočku zahnanou do kouta? Ví, že nemá nejmenší šanci, možná i ví, jak proti mnohonásobně větší a silnějšímu nepříteli vypadá legračně a když si uvědomí, že nemůže utéct - že už skutečně nemá kam - přitiskne uši k hlavě, vycení zuby a začne syčet. Je to krátké a dramatické a často patetické gesto odvahy.

Marek L., náš hlavní hrdina, se podvolí nátlaku ze strany gestapa a začne přepisovat německé novinové články do češtiny. Pro okolí je kolaborant a srab, pro manželku je kolaborant a srab a sám pro sebe je kolaborant a srab. Po odchodu ženy a zpřetrhání vazeb na rodinu a kamarády, mu nezbývá nic, než výčitky. Jenže pak se Marek ocitne zahnaný v koutě své vlastní hlavy a prosmýknout se nemá kudy. Sklopí uši k hlavě, vycení zuby a zasyčí...

#30

Omar Chajjám

ROBÁIJJÁT

"Prý v ráji húrisky jsou, plné krás,

tam mléko, strdí, víno v každý čas -

tak proč bych nepil víno, nemiloval krásky,

když nakonec to stejné bude zas?!"

(s. 52)

Bravurně sestavený výbor z díla jednoho z největší velikánů, které kdy nosila zem, v úžasných překladech doplněný přepisem skvělé přednášky našeho předního odborníka Jana Rypky a studiemi Evy Štolbové, jež má na svědomí většinu ve výboru uvedených překladů (jaký génius a jaká zvůle minulého režimu!), a Jiřího Bečky, jenž navíc celý výbor k vydání připravil.  

"Do ouška kolo nebes zašeptá ti:

- Tajemství Osudu snad chtěl bys znáti?

Kdybych mělo moc nad svým vlastním kroužením,

samo sebe bych spasit chtělo od závrati!"

(s. 61)

Bez ohledu na to, zda právě pro vás bude Chajjám básníkem pesimismu nebo budete v jeho rozverných, kacířských verších nacházet optimistické tóny, tento výbor by vám rozhodně neměl ujít. Jsou verše plné tak velké životní moudrosti, že kdybychom si ze čtení odnesli byť jen zlomek, budeme poslední stránku otáčet o tolik bohatší.

"Jako nejlepší tvůj kamarád dám ti radu:

neboj se nebes, točících se bez řádu a ladu.

Usedni v koutku svého dvorku spokojenosti

a pozoruj ten svět a jeho maškarádu."

(s. 112)