Jak jsem testovala vložky do bot Medicovi

Před pár týdny mi v poště přistál mail od distributora speciálních vložek do bot dánské provenience s tím, jestli bych si s nimi nechtěla zkusit zaběhat a nenapsala o nich pak něco na blog. Což o to, já jsem pro každou špatnost a když z toho kouká i nějaký to nový běžecký vybavení (on je totiž každý běžec ve skrytu duše hoarder), není nutné mě pobízet dvakrát.
Tentokrát jsem ale měla obavu. O tom, jak jsem celá nakřivo a jak mě to dovedlo přes řádně odtlumený kecky, ortopedy, zdravotnický vložky na míru, dlouhý pauzy kvůli potížím s koleny k minimalismu, bosoběhu a nakonec k botám s minimálním, či ideálně nulovým dropem a pokud možno trochu tlustší podrážkou, jste si tu mohli přečíst už příliš mnohokrát, než abych to znovu opakovala. Každopádně představa, že zariskuji a chvíli před B7 si v době, kdy bych měla běhat největší objemy ever, nacpu do bot něco, co čert ví, co se mnou udělá, dokázala umlčet i vnitřního hoardera. S obavami jsem se Michalovi, který se mnou testování po mailu ochotně vyřizoval, svěřila, ten nicméně říkal, že to prostě zkusím a uvidím. Za to nic nedám. Tak jo.

Během pár dní mi poštou dorazily hned tři páry vložek Medicovi. Čím jsou tyhle ortopedický vložky výjimečný? Na rozdíl od ostatních jsou uvnitř plněné vodou. Ta se při pohybu přelévá a vzniknuvší hydraulické vlny tak mají podle konkrétního typu vložky pomáhat při běhu, kdy odlehčují náporu na pohybový aparát, při chůzi, stání v práci a při všemožných potížích (plantárka, patní ostruha, propadlá klenba, revma) a vyrábí dokonce i speciálně tvarované vložky do lodiček. Vložka je dvouvelikostní, takže si ji po vybalení hezky obstřihnete tak, jak potřebujete. Což se obzvlášť hodí, pokud běháte, jako třeba já teď, v botách, co nemají vyloženě typický číslování (moje aktuální nejvytíženější salmingy jsou 40 a 3/4).
Když jsem dala vložky do kecek poprvý, byl to hodně zvláštní pocit. Jsou méně tvarované a tlustší než originály a tím pádem máte v botě na první dobrou míň místa a těsný pocit. Na to si ale zvyknete poměrně rychle (pokud tedy nemáte boty opravdu na fest, což předpokládám žádný normálně běžec nemá). Stejně jako na to, jak se vám pod chodidlem přelévá voda. Evokovalo to ve mně hit devadesátých let - vodní postele. Na té jsem nikdy neležela, ale tak nějak si ten pocit po zkušenosti s medicovi představuju - zezačátku divný a pak příjemný. Když je teplo, je s nimi ještě větší teplo - anebo jsem si to možná vsugerovala, ale připadalo mi, jako kdyby se po nějaký době vložka zahřála a nejen, že vedro sálalo z upečený nohy, další vlna stoupala od vnitřku boty.
S vložkama jsem nakonec běhala jen pár týdnů. Po Vlastibořicích mě trochu zlobilo koleno. Test původní vložky vs. medicovi se tedy konal v dost blbých podmínkách. Při jednom delším běhu, kdy už koleno v polovině po nějakých osmi kilometrech bolelo tak, že mi hrkaly slzenky do očí, jsem zkusila medicovi vyměnit za původní vložky a to byla vyložená katastrofa, to bych domů musela lízt v módu Meresjev. Nakonec nezbylo, než test přerušit, dát pár dní pauzu, kolov a protahování (omfg, jak já tohle nesnáším!) a pak po chvilkách a kouskách začít zase běhat.
Vrátila jsem se zpátky k původním salmingovým vložkám a koleno zatím, ťuk ťuk drží. Za týden mě čeká něco menší ve větších horách, tak potřebuju, aby to tak i zůstalo. Přesto naprosto upřímně (a tedy ne v gardu Stáni Koloťuka, budiž mu země lehká) věřím, že vložky můžou fungovat a můžou pomáhat. Lepší asi je, když máte vyloženě nějaký problém, když vás něco trápí, když vás něco bolí, když je tu zkrátka něco, od čeho mohou pomáhat. V takovém případě bych neváhala a vložky zkusila.

porovnání s originál vložkami ze salmingů distance