Měl by mít jméno, Stile

pátek 5. února 2016

Stilgar přikývl, probíral se vousy. "Vidím, že je v tobě síla..."
Julie se v nesmrtelné balkonové scéně táže, co je po jméně a dospívá k závěru, že i kdyby Romeovi říkali Semen Zezdisral, nemilovala by ho ani o chlup míň.

U mě je geneze přesně opačná. Po jméně je mi totiž hodně. A teď nemám na mysli to, který mi dali rodiče, ani to, který jsem blahý paměti převzala kdesi na pražském úřadě, ale o jméně indiánském, jméně mocném, plném síly kmene, který ho svému členu přidělí. Ne, nedělám si srandu, takové jméno, které vám dají kamarádi, funguje totiž jako kouzlo. Nevěříte? I nevěřte. Já mám kolem sebe pár živoucích, pobíhajících důkazů. Takže když to začalo v kotli bublat a vřít příslibem, že by mohl jedno vyplivnout i pro mě, začala jsem se těšit (a doufat). Trochu/víc/obří spoustu magie totiž moje běhání rozhodně potřebuje.
A tak ho mám. 

Jméno

Ukutý brtnickými ledy. 

A včera jsme ho byli s klukama poprvé rituálně proběhnout.
Když mi v týdnu psal TB na gtalku, co že dělám ve čtvrtek, první myšlenka byla: hurá, jdeme do hospody! Realita byla ale ještě lepší. ("Můžu jít ve čtvrtek večer s klukama běhat?" "A to je jako tvoje představa příjemně strávenýho večera?" "Jo!" "No tak jdi.") V osm večer mě TB s Dvanáctkou vyzvedli a vyrazili jsme.
Pánové byli poněkud zádumčivější, prý to ta zdravá, lehká večeře, kterou předtím zbodli. Dokonce i HH v tichosti mlel břehy a trvalo zhruba do prvního  (a nutno říct, že i posledního) piva, než se mu mluvidla trochu rozhýbala. Sváděl to na jakýsi tatarák, který si s sebou táhnul v botách, ale Wolverinům něco takovýho věřte. 
Kozel, kůzle, plzeňské... debata o perlivosti nabízené vody a bravurní mixování coly s vodou samotným barmanem.
Protože jsem děsně zkušený běžec, nechala jsem doma čelovku. Místy to bylo o tlamu, ale kluci dělali vzorně světlušky a celý to neskutečně uteklo. Krátce po jedenáctý mě TB odkládal doma ("Já si to ještě trošku natáhnu přes Průmyslovou..." Na garminu má nakonec naměřených nějakých padesát kilometrů - holt jiná liga). Zmrzlá, fialová, nadšená. 

A tak se zrodil
Dune Runner. D-Runner. The Runner.

Hloučkem proběhlo polohlasné: "Je to dobře vybrané... silné... přines nám štěstí."

(díky, hoši, díky)

10 komentářů:

  1. Ty citaty a obrazky z Duny jsou bozi..
    Vzdycky jsem to mel rad.. a ted.. je krasne byt aspon chvili Stilgarem.:)
    Je to silne jmeno.. ma v sobe tu bojovnost fremenskych zen, ktere jsou stejne nebezpecne jako ti nejlepsi bojovnici, ackoliv to nikdo neceka:).
    A silne jsi ho zabehla. At prinese vsem stesti! :)
    12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stilgarem buď jsi nebo nejsi! :-)
      Jasně, děsně silně - víš, jak včera vyprávěl o tom, jak tě baví, když tvá muršida chválí? Tak přesně takový mám pocit já, když ty chválíš mě :-D Díky za všechno!!

      Vymazat
  2. To je jako s počasím, Jméno a počasí si nevybíráš. A jak by řekl klasik "Lepší jméno jsi si nemohla přát" Za mne jednoznačně dobrá volba :)
    Mm

    OdpovědětVymazat
  3. tak to je parádní! gratuluju k přezdívce! doufám, že máš pořádně modrý oči :-)

    OdpovědětVymazat
  4. DR, velká gratulace, ať Ti přinese velkou běžeckou sílu a nekonečně kilometrů, jsem poctěn, že jsem mohl taky tak trochu u toho být! :-) tb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potěšení na mé straně! ;-) Fakt moc díky a nejen za to kůzlátko robátko ;-)

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!