Je to boj

4. týden

Den první – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut) - po rovince Polabím, venku vedro, nedobrovolný budíček o páté, i tak vybíhám až o půl devátý, nejdřív to víc drhlo, než šlo, ale pak se poměr otočil a bylo fajné, po doběhu jeden střízlík v bazéně (to není kódovaný vzkaz = jedno nealko pivo vypitý ve vodě, protože jsem líná jako veš a nechtělo se mi sprchovat :-D) jako třešnička na dortu

Den druhý – odpočinek - vedro, práce, vedro, blog, vedro, práce... v zásadě nudná neděle

Den třetí – chůze 10 minut; běh 22 minut; chůze 10 minut (celkem 42 minut) - dneska jsem se poprvý začala oblíkat už v šest, mé obavy, že bych se u přehrady mohla v tuhle dobu bát, jsou liché - lidí (skoro) jak na Václaváku, tímto ještě jednou zdravím obzvláště chlapce v šusťákách a matrixovských brýlích: jestli je to tempo na tebe tak vysoký, že nemůžeš odpověď na pozdrav, zpomal! Uženeš se... To platí i pro slečnu v kraťáskách - tak nasraný výraz s pohledem zabodnutým na horizont bych čekala ve fabrice a ne při běhu, no ták, jestli tě to tak nebaví, tak dělej něco jinýho. Čili: opět jsem zdravila a mávala na lidi, kteří mě přehlíželi jako širé lány, člověk si pak přijde jako pako a to mi hýbe žlučí, to nemám ráda.

Den čtvrtý – chůze 10 minut; běh 22 minut; chůze 10 minut (celkem 42 minut) - dneska se nad přehradou valila mlha jak z impresionistickýho obrazu a mám doma v noci spící miminko, nikdy bych nevěřila, že opravdu existují a ono ano! Kdysi jsem prohlásila, že to dřív uvěřím v Boha než v to, že dokážou mimina spát celou noc. Druhého jsem se dočkala, takže Bože, teď by ses měl nějak převést ;-)

Den pátý – odpočinek

Den šestý – odpočinek - budu muset začít psát "volno", protože ten "odpočinek" na mě působí jako provokace...

Den sedmý – chůze 10 minut; běh 23 minut; chůze 10 minut (celkem 43 minut) - s kočárkem, nemám na něj fyzičku, takže dřina, včera jsem si namohla kus zad a venku bude vedro. Hurá, pátek!