Týden devátý

Plán/Plnění:

Pondělí 25.2.

10 km klus / Je zajímavý, jak jsou vzdálenosti relativní. Před výpadkem byla desítka něco jako cesta do Billy (máme ji hned pod barákem). Ne že bych byla takovej machr, ale prostě mi přišlo zbytečný se oblíkat a balit Madlu a kočár kvůli třičtvrtě hodině. Obzvlášť když je poběhový sprchování čím dál větší oříšek. Dneska byla nekonečná. A to mám další víkend běžet Pečky. Haha, to bude zase komedie plná omylů. Koleno otravuje. Prudič jeden. Ráno jsem sbalila batoh a vyrazila do místního kaufu ve vesnici. Zpátky se s plnou batožinou do kopce neběželo úplně nejsnáz. Aspoň jsem ale měla na co svést děsivý tempo a ještě děsivější tepy. Batoh jsem hodila za dveře a už se neměla na co vymlouvat. Ach jo. Ach ne. Našla jsem cestičku po vrstevnici. No cestička je tříkilometrový výkřik místní asfaltový lobby uprostřed polí vedoucí do vedlejší vesnice. Vylezlo sluníčko, nebe slibovalo azuro a panorámata a já dusala pomalejc a pomalejc a  tepovka se držela nahoře a ještě výš. Co toto jako má být za anarchii? Neříkejte mi, že stačí deset dní choroby, týden neběhání a jsem tam, kde jsem byla před rokem?! To snad proboha ne, ne? Nebo jo? Doma jsem byla ráda, že jsem ráda.

Úterý 26.2.

VOLNO / A to kompletní. Bolí mě stehna. Jako prase. Včera jsem si nechala konečně po letech nabrousit hrany a hned to bylo jiný svezení, ale stejně do toho musím hodně šlapat, aby prkno dělalo to, co po něm chci. Pořád mám naději, že je to jeho oldschoolovou podstatou  (o letošních Vánocích oslavilo 17 let kohabitace s mou maličkostí) a že je svezení na tom, co vyrábí a prodávají teď trochu iné kafe. Vyrazili jsme akorát potahat Máďu na boby. I to mi stačilo.

Středa 27.2.

8 km klus + rovinky / Tak jo. To by tom byl čert. A zjevně je a není tu jediný – druhý se zabydlel v garminu, který se vypíná a zapíná, jak ho napadne, neustále se tváří, že má vybitou baterkou a prostě mě v posledních týdnech pěkně se*re (nesnáším, když moje technika neposlouchá!!). Včera večer se zase po zapojení do sítě odebral na druhý břeh řeky Styx a já tudíž vyběhla se sigmou a vzdálenosti jsou pouze orientační, tudíž se podle nich neřiďte, pouze se orientujte J. Dobelhala jsem se do Kirchbergu a zpátky, potkala pár pejskařů, neúspěšně se snažila srazit tepovku, neusnout u nudnýho nudnýho nudnýho tempa a na konci uvěřit, že skutečně můžu tepat 186 a být naživu. Jinak se během mé služby nic zvláštního nestalo. V místním Intersportu jsem po obligátní sprše a kafi vybrala boty a prkno a jo, aspoň něco mi ještě jde. Objevili jsme parádní sjezdovky a svezení to bylo vážně luxusní. Jo, přesně proto mě to začalo bavit a zjevně pořád ještě nepřestalo!

Čtvrtek 28.2.

8 km TF 140-160 / celkem 9,5 – musela jsem pak za mamkou s klíčema. Dneska to byla euforická záležitost, zezačátku mi to zase záhadně tepalo 205+ (ne, nejsem Batman, garmin se probudil a tohle je další z projevů únavy materiálu), první tři kilometry se mi držela TF při zoufalým tempu, co noha nohu mine nahoře, pak záhadně klesla a najednou to zase začalo připomínat běh. Chvílema se mi dařilo držet tempo kolem 6.00 min/km s TF do 160, jak stálo v TD a měla jsem pocit, jak neběžím rychle. Za týden se běží Pečky. Původně jsem si myslela na osobák, teď budu ráda, když to odklušu „kdysi“ tréninkovým vlažným tempem 5:30 min/km. A lyžování dneska naprostá nádhera!

Pátek 1.3.

Kdybyste náhodou nevěděli, jaký horský
maraton si  letos dáte - zkuste tenhle, podle profilu
je super!

12 km klus / nic. Už ráno jsem se vzbudila unavená. Takže mi nezbylo, než se rozhodnout, jestli běh nebo prkno. Vyhrálo prkno. Koneckonců na hory se letos už (asi) nedostaneme a kvůli nim jsme tam byli. Ne že bych neměla výčitky. Ale měla jsem je. A pořádný. Plány jsou přece od toho, aby se plnily!

Sobota 2.3.

VOLNO / cesta domů byla náročná a dlouhá a Madlenka se hned za Brixenem hrozně pozvracela a vůbec to bylo celý veselý. Ale jsme doma. A všichni v zásadě ve zdraví (až na T., kterýho od toho lovení zajíce bolí rameno).

Neděle 3.3.

8 km klus + rovinky / Evergreen: garmin při zapojování do kompu zhebnul (ne, není to mým usb portem, dělá to u nepravidelně u všech počítačů v domácnosti - úhrnem v počtu ks 5, není to ani mým kabelem, neb ten jsem dneska neměla a půjčovala jsem si tatínkův; je schopný natáhnout ráfy i při připojení do zásuvky... prostě má asi sklony k teatrálním pokusům o sebevraždu - za pár hodin až dní se z toho vždycky vylíže, ale co s něčím takovým, že?), takže vím prd. Čili odhadem: 8 km avg TF 138 při smrtonosný rychlosti 8:30 min/km, 3,5.-4,5. km naboso - letošní první zářez. Usoudila jsem, že když už pomalu, tak proč ne s botama v ruce? Z chladu, který se mi zakousl okamžitě do chodidel, mi až vytryskly slzy. Ale bylo to krásný. Tohle uzemnění jsem potřebovala jako sůl. Jen to bahno šlo na návsi v Kostomlátkách blbě dolů a projíždějící místňáci na bicyklech po Hitlérovi, na mě koukali dost nechápavě. Ještěže to žádný z nich nenapsal do sloupu veřejnýho osvětlení, nerada bych měla někoho na svědomí... Rovinky 10X100 m s mk 100m jsem si v rámci motivace střihla kousek od přeplněnýho cvičáku (trocha adrenalinu navíc, nikdy nevíte, kterej z pejsků fakt poslechne) a domů už to běželo docela v pohodě. Zajímavý je, že TF klesla kolem 6.km ke 130, cestou domů se držela u 150 při tempu kolem 6:15 min/km.

Jo a do Peček nejedu. Mudarrib mi nastavil takovej omezovač tepovky, že to nemá cenu. Resp. jedu: fandit, fotit, zjistit, jak vypadají lidi, který znám zatím jenom z netu, ale nepoběžím. Třeba za dva roky.