Do karantény s knihou! (část I.)

čtvrtek 19. března 2020

Zjistila jsem, že jsem v letošním roce úplně zanedbala literární zprávy - jsem si jistá, že vám děsně chyběly.

Zatímco venku zuří pandemie koronaviru, uvnitř (už víc jak dva měsíce) zuří můj úpon lýtkovýho svalu, který jsem řešila vloni na jaře. S mr. jediem jsme přistoupili k druhému nejradikálnějšímu řešení hned po amputaci - týden bez běhu, týden bez kola, rotopedu, cvičení. Týden KLIDU. Taky úplně cítíte, jak se za tím na první pohled líbezným slovem tyčí hrozivé stíny, z nichž tu tam pomrkávají rudě žhnoucí oči stvůr tak děsivých, že je vyvrhlo i samo peklo?
Navíc to bude týden KLIDU v situaci, kdy mám doma nonstop holky s jejich zvonivými hlásky, z nichž mi nejpozději v devět ráno už solidně zvoní v hlavě a od desíti mi do rytmu tiká alespoň jedno oko. Tolik mateřského štěstí! Čím jsem si to zasloužila?
V době, kdy bloggerky a instagramerky vyzývají ke zpomalení, nahlížení do nitra (no fuj!) a všeobecnému všeobjímání, se snažím se nezhroutit z toho, že covid-19 se podle všeho živí nejen lidmi, ale i časem, jinak by nemohl mít aktuální den těch deset, maximálně dvanáct hodin, co má. A narvěte do toho svoji práci, domácnost, školu jedné, předškolní přípravu druhé (bacha, to teď fakt existuje!), housle, snídaně, obědy, večeře, svačiny, zdravotní procházky a ještě se usmívejte! Můžete totiž na 60 metrech čtverečních trávit celé dny v kompletní sestavě!

Ne. Nestěžuju si. Jen jsem unavená. ALE zatím nikomu ani v okruhu mých blízkých není nic vážnějšího, než na oko běžná chřipka (bez teplot). O práci nikdo v rodině nepřišel a snad ani nepřijde. Ségra našila roušky. Myjeme si ruce, snažíme se poslouchat, chovat se zodpovědně a rozumně.
S těžkým srdcem jsem přesunula velikonoční výlet do Anglie na druhou polovinu června, snad bude v té době už všechno v pořádku, snad budeme na tohle období vzpomínat jako na dobu, kdy se skutečně ukázalo u mnohých, jací doopravdy jsou a pomohlo nám to si utřídit priority.
Zkrátka: Zatím spolu, zatím živí. Díky za každé nové ráno!

Navíc je to naprosto ideální doba dohnat nějaké ty čtenářské resty...
Zkraje roku jsem se rozhodla pro malý knižní experiment: při uklízení knihovny jsem z každé police vybrala dvě knihy, které jsem ještě nečetla a přečíst si chci. Odvážným cílem je ty komínky do konce roku zdolat. Tohle lezení by mi mohlo jít.

#01
Ondřej Lipár
SKOŘÁPKY

"Tati
dnes ráno mě západní civilizace sledovala až před barák.
Můžu si ji nechat?"
"Jistěže ne, chlapče.
A koukej od ní dát ruce pryč.
Vždyť ani nevíš, s kým se kde flákala."

Za tohle se autor stydět určitě nemusí. Škoda, že nepsal dál, některé obrazy a obraty jsou půvabné a zábavné a zajímavé.

#02
Mathias Énard
KOMPAS
Rakouský muzikolog Franz Ritter nemůže spát. Trápí ho čekání na diagnózu, kterou nad ním má vyřknout jeho lékař, ale mnohem větší neklid mu způsobí nečekaný dopis. Franzovi píše jeho celoživotní láska a připraví mu tak noc plnou vzpomínek, úvah a přemítání. Je to noc vyprávění se střípky příběhů rozkročených od básníků kmene Udhra a Chajjámových čtyřverší přes Liszta, Beethovena, Manna nebo třeba Aloise Musila po události islámské revoluce a tažení tzv. Islámského státu Sýrií...
Kompletní text recenze na iLiteratuře TADY.

#03
Tzvetan Todorov
ÚVOD DO FANTASTICKÉ LITERATURY
Nenáročné, určitě zajímavé, nicméně z dnešního pohledu už nijak zvlášť objevné dílko, které analyzuje knihy, o nichž jste zhusta nejspíš ani neslyšeli, natož abyste je četli. Todorova mám zařazené jako toho "nejpřístupnějšího" a tady mi potvrdil, že jsem se nesekla. Úvod je dobře přeložené nakoukání pod pokličku fantastické literatury 19. století (a podstatně starší), které je přesně tím, co avizuje v názvu: úvodem. Koneckonců se na dosti omezeném prostoru (144 stran bez doslovu) ani víc rozmachovat nemůže.

#04
Rainer Maria Rilke
LODICE ČASU
Skvěle sestavený výbor doplněný obsáhlou (ale nikoli nudnou) předmluvou, která i člověku, jenž se s autorem setkává poprvé (mně), výborně zasazuje jeho tvorbu a život do kontextu doby. Výběr básní zdařile reprezentuje obsáhlou tvorbu básníka zmítaného vnitřními démony, uchvacovaného přírodou, neschopného milovat, se slabostí pro prostý venkovský život a jeho lidi.

"Můj domov, ten je mezi dnem a snem,
kdy usínají děti rozjívené
a starci večer hledí do plamene
v přísvitu průzračném a překrásném.

Můj domov, ten je mezi dnem a snem,
kde klekání se ztrácí v šeru strání,
a dívky, teskné z toho doznívání,
u studní mdlí v tom klidu úžasném.

I do té lípy zamilován jsem;
v ní mlčí všechna uplynulá léta
a každé znovu z jejích větví vzlétá
v té chvíli bdění mezi dnem a snem."
(s. 62)

#05
Umberto Eco
FOUCAULTOVO KYVADLO
Taková milá, fajnová, nenáročná dedektívka k vodě nebo k plotně! Rozhodně si ji všichni přečtěte!! A kdybyste jí náhodou nerozuměli nebo ji nepochopili, nezapomeňte, že debil je VŽDYCKY autor. *Mucky muck*

(Vloni jsem si jakožto literární cíl stanovila zdolání Odyssea a Kyvadla, s mírným zpožděním, ale přece! Yessss...)

#06
Omar El Akkad
AMERICKÁ VÁLKA
War never changes...

Občas (často) mi zůstává rozum stát nad tím, podle jakého klíče se z některých nově vydaných knih stane hit a jiné zapadnou a v podstatě po nich (zhusta neprávem) neštěkne ani pes.

Americká válka je dokonalým příkladem druhé kategorie. Je to kniha, která má obrovský potenciál v současném světě zarezonovat, přimět lidi se zastavit a zamyslet se nad geopolitickou situací, nad tím, že skutečně žádná planeta B neexistuje a že karty, se kterými teď hrajeme nejen, že mohou v příštím kole přijít do ruky jinak, ony můžou přestat platit úplně. Autor zároveň pracuje s naprosto základními principy, jež jsou známé každému z nás: s rodinou, se sílou krve, s vlastenectvím a jeho tu mělkými, tu hluboce zapuštěnými kořeny, s touhou po pomstě i s tím, že nejnebezpečnější nejsou ti, kdo mají co ztratit, ale ti, co už ztratili úplně všechno. A přesto o knize není vůbec slyšet. Chyba!

Americká válka je postapokalyptický román z ne až tak vzdálené budoucnosti o Sarat a její rodině, o životě v místech, kde se technicky žít ani nedá a o tom, že válka a mocenské hry byly, jsou a vždycky budou svinstvo - to se prostě nikdy nezmění.

Osobně jsem v knize našla výrazný předobraz v palestinsko-izraelském konfliktu, snad že k němu mám "nejblíž" a zajímalo by mě, jaký - a jestli nějaký - v ní viděli jiní.

(Pochvalu Pavlu Bakičovi za překlad, přestože je to místy hutné a hnusné čtení, pořád ho máme v krásné češtině.)

6 komentářů:

  1. :).. Protoze ti tentkrate chybi audiokniha... doporucim si navrhnout moji oblibenou, kterou cte M.Hornicek... zejmena v soucasne dobe aktualni o nemocech:
    https://www.youtube.com/watch?v=q3hJR26SpFo
    of 3:03...
    At se dari! 12:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :-) áá, Tři muži ve člunu!

      Audiokniha je, jen se nevešla (a ne jedna), jsem nějak zaspala... musím vám to dávkovat, i když dostanu vždycky od někoho "vynadáno", že je to moc dlouhý a kdo to má jako přečíst?!

      Smazat
  2. Bolavý úpon a CELÝ TÝDEN klidu. :-D Blázniví ultramaratonci. (:

    Díky za knížky!

    OdpovědětSmazat
  3. Odpovědi
    1. :-D Víš, jak to je těžký?? Dneska je to pátý den... PÁTÝ!!

      Smazat
    2. To víš, že vím. Teda nevím. Vím, že nic nevím. :) Věděl bych, jaké to je nemoci sportovat, ale to s plným bytem malých a velkých lidí, to neznám. :-D

      Smazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!