Tenké červená linie normálnosti

pondělí 2. června 2014

Když otěhotníte a nejste ten typ, co nechá všechno koňovi, protože ten má větší hlavu, sesype se na vás bambilion protichůdných informací. Ty potom jako ta Popelka přebíráte a přebíráte, převracíte tam a zase zpátky, snažíte se je nějak přefiltrovat přes vlastní světonázor a vybrat z nich ono pověstné "to nejlepší pro mě a mé dítě". Pokud vám sportovní aktivity tykaly už předtím, než jste na záchodě (ne)věřícně a (ne)nadšeně zírala na kus papírku (plastu) na kterým se právě objevily dvě čárky (nebo jakákoliv jiná příslušně pozitivní symbolika), aniž byste předtím požila alkohol v míře větší než malé, je vysoce pravděpodobné, že budete řešit, co a jak teď vlastně můžu dělat. Můžu chodit na spinning? Jezdit na kole? Běhat? Lyžovat? Co je dobře a co špatně? Záhy zjistíte, že vám většina chytrých knih a webů bude radit hodiny těhotenský jógy a zhůvěřilosti typu "cvičení s bříšky" (pardon, vím, že na tom není nic špatnýho, ale mám na určitě specifický slovník týkající se těhotenství a potomků středně těžkou alergii - nesnáším, když mě někdo označuje za těhuli, ještě hůř těhulku, když o naší ještě nenarozené dceři mluví jako o "prcince" a celkově mě děsí to šílený množství zdrobnělin, který se k mateřství vážou. O manžách, tuleníčkách a mateřským plurálu mlčím radši jako rov neb chci psát o něčem úplně jiném), kde se máte kromě mírného protažení (na pár podobných hodinách jsem byla, když jsem čekala M. a je to nudáááá) nejspíš hlavně socializovat s podobně postiženýma a co nejdřív si zvyknout na to, že nastávající a čerstvé matky jsou vlastně specifická a svým způsobem lehce ostrakizovaná skupina populace. Kromě toho je tu samozřejmě obligátní vychvalované plavání (koupila jsem si dokonce plavky, do kterých jsem se přes své sloní rozměry dlouho vešla - myslíte, že jsem byla plavat? Ani prd!) a chůze (ok, k tomu jsem se nakonec dostala, byť jen sporadicky a jen proto, že běhání bylo off the table). O všem ostatním se nic moc lichotivého nedočtete: hrozba pádu, příliš vysokého tepu, nárazů, otřesů atd. je prostě strašák č. 1, jenž smetává většinu dalších sportů ze stolu.
Otěhotněvší běžkyně se tedy vydávají dvěma cestami: po proudu, kdy raději pověsí koníček na hřebík a počkají po šestinedělí, kdy znovu vyrazí do terénu nebo proti němu, kdy běhají dál, podle určité sady pravidel, jíž samozřejmě vévodí: "naslouchám svému tělu". Pokud patříte do druhé skupiny, brzy zjistíte, že na určitě skupiny se dělí i ti, kteří vás při vašem počínání sledují nebo o něm poslouchají. Jsou tu nadšenci - ti vás budou za každou cenu podporovat, pak mlčící většina - té je to buď jedno nebo si myslí, že jste tak trochu cvok, ale kdo jsou oni, aby vám do toho kecali a pak ti, co si neodpustí poznámky o sobeckosti, pošahanosti, hazardérství atd.
Myslela jsem, že na poli respektu vůči počínání ostatních lidí jsem se posunula do míst, jež jsem ještě před pár lety neměla ani na dohled (a ne, nejsou to ona místa, kde záda přechází v nohy). Je to ale pár dní, co jsem narazila na fotky (nejen) manželky populární amerického fitness trenéra Chrise Powella z doby jejího posledního (čtvrtého!!) těhotenství. A zjistila jsem, že když dojde na těhotenský crossfit, jsem bez debat členem třetí hodnotící skupiny. První, co mě při pohledu na ně napadlo, bylo totiž: panebože, ta ženská není normální! Proč to dělá? Co si tím dokazuje? To se nebojí? Vždyť to musí být nebezpečný!


Přijde vám to taky už moc nebo jsem jenom já divná, když mi takový fotky přijdou spíš příšerný než inspirativní? Je to tím, že crossfitu nerozumím a nechápu, jak tohle může být ok? Anebo ve mně jen hlodá závist, protože já ve svém 38.tt vypadám, jako kdybych milou Heidi Powell sežrala, zatímco ona ve 34.tt (ano, tak moc těhotná na té první a poslední fotce ona blondýna je) vypadala, jako by blbě rozkousala broskev? A existuje vůbec hranice mezi normálností, když přijde na ne-všemi-doporučovaný sport v těhotenství?

18 komentářů:

  1. Ta stojka mi ještě přijde ok (skoro taková jako gravid jóga :), ale ty další fotky na mě už taky působí děsivě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představa toho, jak se musí z tý stojky stavět na nohy a zvedat se - co jí to udělá s břichem - brr a auu...

      Vymazat
    2. Když je namakaná, tak může do/ze stojky pomalu. Ale i tak jí to musí rozhodit navyklé těžiště. :D

      Vymazat
    3. Takhle: https://www.youtube.com/watch?v=aoUlG09RrT8

      Vymazat
  2. Ahoj :) Sympatický blog :) Tiež som mamina jedného cvrčka a čakám jeho sestričku (teda, zatiaľ to vyzerá na sestričku..., podľa veľkosti brucha a toho, čo sa v ňom odohráva by som skôr tipla dvojičky - karatistov). Tiež som nadšená bežkyňa (keď práve nie som tehotná) a tiež mi tá žena na obrázkoch príde ako šalena. Ešte v druhom trimestri som skúšala kadejaké cvičenia pre tehotné, dnes už mi stačí, keď stíham behať za mojim malým 19-mesačným tornádom na nožičkách. Ale za pár mesiacov snáď už obe budeme nadšené mamičky 2 POSLUŠNÝCH detí a zdravie svojich nervov budeme udržiavať behom ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) A určitě - poslušných a hlavně spavých!! :-D

      Vymazat
  3. Udo, tvoje uvahy sou napuosto noumaulni! Chris Powell - to je ten fitness guru s prisitejma usima? Pokud ano, fotky jeho zeny me moc neprekvapujou :-). Osobne mam problem i s netehotnymi vzperackami, jsem asi slabsi povaha. Kazdej ale asi obhajuje to svoje - tak jako my verime v neskodnost, ba prospesnost, behani v tehotenstvi, veri ostatni v Advid jogu nebo treba v trh a nadhoz... Hlavne uz si zabal tasku a sup sup, at se to hne z mista!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On má přišitý uši? :-D Já jen našla, že docela prťavej... Mě baví ten jeho Extreme Makeover Weightloss Edition (je to taková moje guilty pleasure, čumět na ty slony, jak hubnou a snaží se rozhýbat) - je to sice americká show se vším všude, ale s mojí aktuální mozkovou kapacitou jak na míru točená :-D A tašku mám zabalenou od neděle - od chvíle, co břicho začalo žít vlastním životem a docela solidně mě mučí (napíšu mail s updatem ;-)

      Vymazat
    2. Napis, napis! Ted me napadlo (bohuzel pro me pozde!), ze do porodnice by se vlastne hodil camel bag.

      Vymazat
  4. Abych se přiznala, začala jsem číst a hned rychle sjela dolů, jestli tam nejsou fotky např. miminka nebo tak nějak... vypadly mi oči z důlků, původně jsem tedy myslela, že jsi to ty... přijmi, prosím, ode mě omluvu :-))
    Přijde mi to strašné.
    Takže: porodit, kojit a hodně štěstí :-)
    Zuzka Součková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-DD Jsi mě po ráno rozesmála, děkuju! A provedu - doufám, že už brzy!!

      Vymazat
  5. :)... vsechno zvladni..
    asi je vzdy nejtezsi si najit to svoje.. a byt s tim spokojeny a stastny..
    Tasku zabal, at nemusis v zaveru zbytecne finisovat... Vis, ze nam pobihacum na delsich strekach ty sprinty moc nejdou:)..
    At se dari! Chozeni a popobihani s kocarkama.. Zdar!! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taška sbalená, už v ní dokonce skoro všechno mám ;-) Já nikomu nic neupírám, každý máme tu hranici, co nám přijde normální prostě jinde - a byla jsem jen zvědavá, jestli jsou další, kterým tohle už normální nepřijde...

      Vymazat
  6. Dřív těhotné ženy makaly na poli do poslední chvíle a asi se nad tím nikdo nepozastavoval. Dnes posilují, vzpírají či běhají a já nevím co ještě. Jak vidno, tělo vydrží hodně. Ale můj obdiv tyhle kulturistky tedy nemají

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, dodneška těhotný ženský na většině suchý země planety dřou do porodu, odrodí, když dítě přežije, přežije, když ne, tak ne, za rok bude stejně další... Tělo je ale skutečně neskutečný stroj - a jsem ráda, že nejsem za netolerantního jedince, že to vidíš stejně ;-)

      Vymazat
  7. Za vším je ten proklatej spěch, a civilizační choroba "FOMO" (fear of missing out). Musíme mít furt všechno hned, stále něco nestíháme, nemoci už nemáme čas vyležet, máme třídenní atb, těhotné lezou po skalách, posilují 9 měsíců je moc dlouho matko přírodo, těhotenství bude jistě za chvíli moderní medicína uměle zkracovat, když už přece umíme vypiplat i 600g nedonošence. Jen čekám kdy s tímhle nápadem nějaký úchyl přijde. Když koukám na ty fotky napadá mě co si asi myslí to dítě uvnitř :) Držím palce Jitko na ten závěrečný finish, ten by klidně nemusel být zas až tak pomalý co..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souzním se vším, co jsi napsal! A děkuju!!

      Vymazat
    2. Líp bych to nenapsala. Čeho je moc, toho je příliš.

      Vymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!