1. S jakým modelem máte zkušenost?

2. Proč jste si jej vybrali?

3. Jaká jsou jeho pozitiva a jaká negativa?

4. Koupili byste si jej dneska znovu?

5. V jakém terénu je s ním ještě možné běhat?

Já sama :-)

1. RedCastle Sport Jogg

2. Vloni na jaře jsem ani netušila, že existují běžecké kočáry, k nimž se dá dokoupit hluboká korba. Znala jsem jen xLander a v tu dobu nesehnatelný InStep Ultra Runner, které měly jen sportovní verzi. Madlence bylo v tu dobu pět měsíců, takže v okamžiku, kdy jsem na Mimibazaru objevila RC SJ z druhé ruky s hlubokou korbou za 5.600,-, nebylo pro mě co řešit. 

3. 

+ lehký, snadno složitelný

+ dlouhá hluboká korba

+ sluneční clona

+ kola mají solidní "průraznost" - bez problému s nimi projedete lesem i 40 cm sněhu (tlačeno schválně na zkoušku jedním prstem i s nákladem)

+ velký košík

+ tři polohy madla

+ velmi stabilní

- i složený je hodně velký a zabere většinu prostoru kufru fabie combi a do výtahu v paneláku se vejdeme jen proto, že je naštěstí nákladní (po sundání předního kola se připravte na sáhodlouhý centrování)

- záda sporťáku jsou hloupě polohovatelná zipy, takže v zásadě plně fungují jen dvě polohy

- hluboká korba se přesto, že adaptéry jsou kovové, za čtvrt roku intenzivního používání (několikrát denně nacvaknou a vycvaknout) dost vykejvala a nakonec byla lehce sesutá přední částí k zemi

4. Nevím, jak jsem tak dávala dohromady seznam aktuálně prodávaných kočárů, asi bych volila jinak - nekupovala bych vůbec xLander XT, ale vybrala bych si rovnou běžecký kočár. Jestli některý z těch, co jsou dostupné v Čechách nebo bych nakonec volila nějaký populární dovozený ze zahraničí (Mountain Buggy, BOB...), těžko říct. Rozhodně bych si dala s výběrem větší práci. Což neznamená, že s RC SJ nejsem spokojená, zatím máme spolu naběháno něco přes 1600 km, což je, podle mě, na jeden hlínikovej kočár solidní porce.

5. Zpevněné hrbolatější cesty, lesní kros u úvahu nepřichází.

April:
Mam za sebou zatim nekolik vybehu s behacim kocarkem Baby Jogger Performance, k plne spokojenosti moji i me petimesicni dcery. Pro druhe miminko uz je pripraveny Kool Stride Senior Paramount. Oba kocarky jsou z druhe ruky za velice priznivou cenu a oba v perfektnim stavu. Budu referovat, jak se osvedci.

Běhání s miminky - Hyde Park I. - vozíky

Jelikož jsem naživo viděla v akci jen Croozer a zkusila jsem si s ním popoběhnout pouze pár metrů, nemůžu posoudit, jak moc nebo málo jsou primárně pro běžce dobrou volbou. Budu ráda za všechny osobní zkušenosti - prosím, sem s nimi!
Napadá mě pár otázek, kterých se samozřejmě nemusíte vůbec držet...
1. V jakém věku dítěte jste začali vozík používat?
2. K jakým aktivitám vám slouží?
3. Co na něj trpaslík?
4. Jaké jsou podle vás hlavní výhody/nevýhody?
5. Jaký terén je s ním podle vašich zkušeností dostupný?
6. Doporučili byste vámi ozkoušený model?
A samozřejmě cokoliv dalšího vás napadne...

Hodnocení Deni: Croozer Kid 1, pořizovací cena 7290,-Kč (už se dá sehnat nový i levněji). Croozer máme bez odpružení z důvodu, že jsme věděli, že nikde, dlouhodobě, do terénu nebo nezpevněných cestách jezdit nebudeme. V případě odpružení je investice samozřejmě vyšší.
V porovnání s běhacím kočárkem (myslím ten Tvůj) je rozhodně robustnější. Váha 13,9kg, nosnost 35kg.
Je super ta možnost na vícero využití - v základní ceně je joggingové kolečko, malé, otočné kolečko, tyč na kolo.

Z používání mám tyto postřehy (je to zamíchané z pohledu běhu i komfortu mého a dítěte):
+ velké kola a tím příjemné běhání
+ dobré ovládání
+ madlo dost daleko od kočáru a tím pádem se nekope do kočáru (je tam takový robusní nárazník - kvůli jízdě s kolem)
+ velký prostor pro dítě i hračky uvnitř, skvělý výhled, síťka proti mouchám (zabraňuje vyhazování věcí za běhu, když dítko nespí)
+ cena - v porovnání s Chariotem
+ odrazky a reflexní pásky
+ velký zavazadlový prostor - pro Tebe i na vše pro dítě
+ dobře a jednoduše skládá (v nesloženém stavu, je ale skutečně velký a široký - né každému se vejde do předsíně), vejde se do výtahu, je stabilní na cestách (v terénu jsme ho v běhu nezkoušela)

- jen dvě polohy madla - nemusí to vyhovovat všem - určitě je dobré to v obchodě vyzkoušet. Já mám 178cm a je to OK
- nejdou polohovat záda pro větší dítě. Je to pouze na sezení a když prcek usne, tak to nemusí být dlouhodobě pohodlné. Já řeším polštářem pod bedry. Netýká se menších dětí, když se pořídí Croozer miminkovník
- kdybych běhala a ještě neměla pro prcka žádný kočár, tak bych si určitě vybrala ten, co máš Ty a né žádný cyklovozík. Přece jen není nad absolutně rovinou korbu pro malé dítě, možnost polohování u sporťáku, připadal mně lepší, když jsem ho tlačila. Dokonce myslím, že máš i výše madlo a to je příjemnější.
Kočár využiješ na běhání i na normální jízdu.

Ale pokud už doma jakýkoliv kočár máš a nechceš se ho vzdávat, ať už z finančních nebo jiných důvodů, tak je určitě dobrý ten cyklovozík, z hlediska variability do budoucna.

Běhání s miminky II. - kočárky

Rozhodnutí mít dítě

je zásadní.

Rozhodnete se,

že vaše srdce

bude už navždy

chodit mimo vaše tělo.

-Elizabeth Stone-

Pokud se rozhodnete, že byste si raději než vozík pořídili kočárek, naskytne se vám rozhodně větší výběr, než v případě (cyklo)vozíků. Proč raději kočárek? Napadá mě několik - většinou praktických - důvodů:

• nejezdíte tak často na kolo a žádný kočár ještě pořízený nemáte - lze vybrat takový, který pohodlně poslouží jak na běh / inliny, tak na procházku po městě (vozík si v takovém případě může na cyklovýlet vypůjčit) 
• máte doma omezený prostor a kočár a vozík se vám na balkon/do sklepa/do garáže prostě nevejde (třeba jako nám) 
• vadí vám na vozíku, že nejde u většího dítěte sklopit zádová opěrka do úplného lehu
• nemáte dostatečně prostorný kufr u auta, abyste do něj složený vozík nacpali, aniž byste museli pokaždé sundávat a poté vycentrovávat přední kolo 

V zásadě lze samozřejmě běhat s jakýmkoliv kočárkem, jak je patrné třeba z tohoto článku. Upřímně ale dámu na fotce lituji a zářivý úsměv jí nevěřím. Proč? Protože jsem vloni v zimě párkrát vyběhla s naším XLanderem XT a bylo to na hraně snesitelnosti. Kočár sám o sobě váží něco k 15 kilům. Madlenka měla v tu dobu pět, šest kilo, takže úhrnem jsem před sebou tlačila stejnou váhu, jako dneska. Jenže! Když strčíte do RC na hladké rovině, jede a jede. XLander popojede kousek a zastaví se. Madlo je nízko, o běžeckém kroku si nechte zdát. Rychleji než 7:30 min / km se s ním v podstatě běžet nedá. Je jedno, jestli přední kolo zaaretujete nebo ne, stejně vám bude kočár uhýbat a vy se s ním budete dřít jako koně, abyste ho v požadovaném směru na chodníku/silnici/stezce  ukočírovali. To není pohana XLanderu, to vůbec - jsem přesvědčená, že tahle charakteristika sedne v zásadě na jakýkoliv "normální" kočár.

S čistým svědomím můžu říct, že se mi investice do běžeckýho kočáru už tisíckrát vrátila a zachránila mi zdravý rozum. Jsem si jistá, že každá matka s jedním dítětem (!) si dokáže udělat čas na sport - potažmo na běh - stačí jen chtít. Věřím, že se dvěma a víc už je to logistická ekvilibristika, v níž hraje roli tolik proměnných, že vůle je jen jednou z mnoha. Pokud chcete běhat a máte nebo čekáte miminko, dopřejte si ten "luxus" a kočár upravený speciálně na běh si pořiďte. Nebudete litovat. 

Z čeho tedy můžete vybírat?

Začnu se značkou, se kterou mám poměrně bohaté osobní zkušenosti - francouzským Red Castle. Model, s nímž běhám já - RC SportJogg už bohužel není v prodeji, v obchodech je možné sehnat pouze "hybridní" variantu Shop'n Jogg. Kočár vhodný jak na sport, tak právě na zmiňovaný nákup (se SportJoggem by to bylo, pravda, třeba v Tescu náročnější). 

K RC, stejně jako k dalším běžeckým kočárům, lze dokoupit hlubokou korbu (82 x 31 cm) a dokonce i autosedačku. Nemusíte tedy se společnými výběhy čekat, až do doby, než začne vaše miminko sedět, případně do sportovní verze doroste (Madlenka začala sedět o měsíc a půl dřív, než jsem se ji vůbec poprvé odvážila na výběh posadit do sportovní verze - prostě byla v tu dobu příliš malá a úplně se v něm ztrácela).

Kočárek samotný seženete od 10.218,-; hluboká korbička vás vyjde na dalších 3.280,- a autosedačka na 3.594,-. Samozřejmě je možné dokoupit do sady třeba přebalovací tašku a možná i další stylové doplňky, ale ty nejezdí a nebudeme se jimi u žádného z modelů zabývat.
Míry a váhy:
Složený kočárek s koly: 45 x 61 x 88 cm
Složený bez kol: 39 x 48 x 83 cm
Rozložený: 100 x 61 x 121 cm
Celková váha (se stříškou): 11,5 kg

Dalším kočárem, k němuž lze dokoupit i hlubokou korbu a autosedačku je cenově příjemnější CITY F.I.T. Baby Jogger. Na rozdíl od RC nemá v případě potřeby otočné přední kolo, což ale z vlastní zkušenosti je problém maximálně při nákupu v obchodech typu vietnamské večerky. Samozřejmě, že to při chůzi není tak pohodlné jako kočár s otočným předním kolem, ale zase můžu říct, že si na to poměrně snadno a rychle zvyknete.

City FIT se dá sehnat za příjemných 7.890,-. Kočárek je kompatibilní s autosedačkami: Peg Perego, Britax, Maxi Cosi, Graco, Chicco, Romer a Evenflo. Cena adaptéru je 1.190 Kč. Hluboká korbička s rozměry 34 x 73 cm vyjde na další 4.690,-.
Míry a váhy:
Tohle je trochu oříšek, ani na oficiálním webu nejsou uvedené, nabízím pouze údaje uvedené u výrobku na Amazonu: 132 x 64 x 104 cm
váha: 9 kg


Od další firmy, Joggster, jsou u nás v současnosti dostupné hned tři modely:
Joggster III 2012 - 12 TFK, který je identický s modelem Joggster Twist, na rozdíl od něhož ale nemá otočné přední kolo. Má nastavitelnou rukojeť vyjde vás na 12.570,-. V případě koupě hluboké korby (83 x 33 x 17 cm) počítejte s dalšími 3.900,- (+ adaptéry, ty se prodávají zvlášť).

Míry a váhy:

rozměry: 98 x 60 x 39 cm ( 78 x 54 x 20 bez kol )

hmotnost: poměrně vysokých 12,9 kg

Ke kočáru lze dokoupit - pro mě - poměrně bizarní záležitost a tou je "spojka přívěsu pro jízdní kola" (11.999,-!)

Ono to v důsledku nebude asi o nic šílenější než jakákoliv sedačka nebo vozík, ale na první pohled to na mě působí dost děsivě.

Joggster Twist TFK je tedy vzhledově v zásadě identický, liší se lehce rozměry 90 x 60 x 41 cm ( 75 x 60 x 20 bez kol ) a váhou (13,4 kg). Podobná je i cena: 12.890,-.

Joggster Twist TFK

Joggster 16 TFK

Poslední z rodiny Joggsterů je model 16 TFK. Stejně jako v případě 12 TFK i tady číslo označuje velikost kol v palcích. Kočárek vzhledově natolik připomíná RC SportJogg, že by mě až zajímalo, kdo od koho opisoval :-). Pořídíte ho za 13.160,-. I na něj lze připevnit hlubokou korbu. 

Míry a váhy:

98 x 60 x 39 cm ( 78 x 54 x 20 bez kol )

hmotnost: 12,9 kg

Posledním běžně dostupným kočárkem určený pro běžce je populární xLander xRun. Kočárek polské provenience, na nějž lze nově s použitím adaptérů nacvaknout hlubokou korbu xPram (73/21/30cm, 5 kg) i autosedačku xCar. Jelikož xLander XT 2010 máme a v obchodě jsem se v době, kdy jsme kočárek vybírala explicitně ptala, jestli je možné na xRun nacvaknout hlubokou korbu a dostalo se mi záporné odpovědi, málem mi včera vypadly oči, když jsem zjistila, že to najednou jde! Což je skvělé. Je vidět, že zájem o běžecké kočáry je a xLander dokázal reagovat na konkurenční nabídku (nebo si to tak alespoň vysvětluji). XRun působí na pohled drobnějí než jeho kolegové. Snad je to sklopenými zadními koly, díky čemuž působí, jako by seděl hodní nízko u země. Přední kolo nemá aretaci a přestože konstrukce vypadá jako hliníková, je otázkou (na kterou snad bude někdo schopný odpověď), zda aktuální model nemá - stejně jako "náš" xlander - všechny nejnamáhanější součástky z pevného plastu. 

Míry a váhy:

váha kočárku - 11,8kg
váha podvozku - 8,6 kg
váha sportovní sedačky - 4,1kg
rozložený - 125 / 118,5 / 62,5 cm ( d / v / š)
složený - 100,5 / 38,5 / 64 ( d / v / š )

Dříve se u nás daly sehnat ještě dva modely značky InStep (Ultra Runner a Run Around) a dva Schwinnu (Free Runner LT a Free Runner ST). Aktuálně jsem je ale v nabídce žádného z obchodů nenašla.

Pokud jsem na nějaký kočárek dostupný v Čechách zapomněla, budu vděčná, když mě doplníte. 

Týden pátý

Plán / Plenění:
Pondělí 4.2.
VOLNO / noha bolí, už třetí den za sebou M. v noci tři hodiny straší, mám hnusnou vyrážku v lokti (zase), mastička od kožařky nezabírá, naopak se mi brutálně osypala celá ruka hezky od prstů až do podpaží. Je to hnusný. Jakože fakt hnusný. Nejpříšernější na tom ale je to svědění. Po třech hodinách spánku jedu znovu na kožní. Doktorka na mě kouká, napíše jinou mast. No jo, holt asi atopický ekzém. Tak v pátek znovu. Je mi do breku. Tohle je zlý, moc zlý. Okamžitě se mi vybavuje sestřenice, která kvůli ekzému celoživotně nechodí do bazénu, protože jí chlór dělá zle. To přeci nejde, takhle najednou - stačí, že mi nad hlavou visí třicítka, ještě ekzém? A co moje sny o triatlonu? Už chápete, proč ty slzy na krajíčku? Ach jo.

Úterý 5.2.
6-8 km klus + rovinky / nevyběhla jsem. Poraženecky jsem zaujala polohu mrtvého střelce a před odchodem T. do práce to prostě nestihla. Už mám prašivou i ba druhý ruce. Svět je děsný místo, do optimisty mám momentálně zhruba stejně daleko jako do Scotta Jureka.

Střed-a 6.2.
8 km kopcovitý fartlek, ostřeji / tak mám o den posunutý celý týden. Rozhodla jsem se, že jsem si včera vybrala páteční volno a tudiž dneska 6 km klusem, hodně volně s retro playlistem. Všechno kolem se koupalo v matných slunečních paprscích, onom oparu, který jindy, než v těch dopoledních kdy se zima začíná přetahovat s jarem, neuvidíte. U lanovýho parku se otáčel veliká náklaďák policie. Říkala jsem si, co je to za manévry, abych zjistila, že tam vysazoval čtyři příslušníky jízdní policie. Z koní byly v paprscích vidět jen obrysy, od nozder jim stoupala pára a já si říkala, jak důstojně umí vypadat, když na to přijde (a taky, že kdybych někdy přeci jen ke sboru nastoupila, chtěla bych k nich, abych byla taky důstojná). Lákalo mě urvat těch osm, ale to moje rvaní mě dostala tam, kde jsem teď, takže hezky piánko šest, pak protáhnout a zadržený rovinky, jak psal PN. Proč to tak je, jsem pochopila při třetí stovce, kterou jsem napálila na doraz. Koleno začalo okamžitě hulákat jako na lesy. Volnějc to šlo bez problémů. Pak už jen doklusat domů a endorfiny, dělejte, co umíte (svět není přece tak hrozný a každý nemusí být Scott...). Garmin je v reklamaci, takže sebrané údaje jsou nepřesné, což mě teda drásá - avgTF celého běhu 142, celkem 10 km, z toho 6 km klus, 10x100 m rovinky s mk, 2 km klus domů

Čtvrtek 7.2.

8-10 km klus / 8 km kopcovitý fartlek, ostřeji; 55:41, zapomněla jsem se podívat na TF a vynulovala trénink, ach jo, nějak se mi nedaří s těma sigmama sžít... No nic. Venku je nádherně, škoda běžet tak krátkou vzdálenost. Vůbec mi chybí ty delší výběhy, ale pro koleno to bylo zjevně tak akorát. Prašivá jsem pořád, to, co vypadalo původně nejhůř, je teď už skoro v pohodě, zbytek je zlej, ach jo. 

Pátek 8.2.

VOLNO / 10 km, 6:05 min / km, na pátém kilometru jsem se plánovaně potkala s Matějem z DM, celkově moc příjemný výběh, další sympatický běžec do party, pokecali jsme o závodech, tréninku, běhání, škole, Praze a uteklo to výrazně rychleji, než voda v Labi, prima. (na vyrážku jsem dneska dostala injekci, koleno skoro nebolelo a vibramy dřely jen lehce na pravý achilovce, things GET better...)

Sobota 9.2.

4-5x1km do kopce s mk dolů, ostřeji / 5x1km do kopce, poklusem dolů, v zásadě na doraz. Nový úžasný digitální okenní teploměr (který jsem konečně pořídila, takže po třech letech zase víme, kolik je venku stupňů a můžu se přestat ptát ipadový aplikace, kterážto zavádějícně sděluje aktuální teplotu v Průhonicích) tvrdil při odchodu 3,5°C. Evidentně děsně nelžou jen lidi, ale i teploměry. Na cestě k obrátce ležel sníh a ve vibramech bez ponožek mi byla krapet zima. Pak jsem prsty přestala cítit úplně. Blbej nápad, blbej nápad, blbej nápad - proč jsem si jen ty ponožky neoblíkla? Ve sprše jsem při rozmrazování kňučela jak zkopanej pes. 5:48 min / km, avgTF 158, 13 km celkem. V noci jsem  jako bonus k nepříjemnýmu rozhovoru na téma intenzity mého tréninku a naplánovaných závodů absolvovala neúhledný telemark na levý kolono o dláždění v Dlouhý, když mi podjel podpatek a já zaklekla s výrazně větší razancí, než by se mi líbilo. Jen co přestane bolet jedno koleno, narazím si druhý aneb Hau ár jú, exprt? Ach jo.

Neděle 10.2.

12 km klus - TFmax 150 / Poučena z předchozích nezdarů jsem vyrazila vyzbrojena fuseklema vyběhat včerejší Guinessy a trudomyslnost. První bylo úspěšnější než druhý. 12km, avg. TF 148, 6:09 min / km.

Běhání s miminkem I. - vozíky

Na chvíli zastavil se čas

a všechny zvony oněměly...

A pak jsi přišel mezi nás,

s tvářičkou trochu krabatou,

s pěstičkou směšně zaťatou,

a zvony se zas rozezněly.

Je to tady. To na co jste devět měsíců čekali. Trpaslík se vyklubal na svět, všichni zúčastnění jsou v pořádku a po pár týdnech vzájemného očuchávání a sžívání vás začnou svrbět nohy (což myslím čistě obrazně) a usoudíte, že nastal čas vyběhnout. Pokud můžete běhat sami, radím, abyste si ten čas, který můžete utrhnout jen pro sebe, užili a nevzdávali se ho. Jestliže jste tatínek, jenž chce ulehčit drahé polovičce, vyvenčit trpaslíka a zároveň ho (stejně jako mě) k smrti nebaví s kočárem "jen" chodit nebo prostor pro osamělé běhání nemáte, nezbude vám, než vybrat kočár/vozík k této aktivitě uzpůsobený. 

Hned na úvod je třeba se rozhodnout: kočárek nebo vozík? Produkt, který se dá sehnat v Čechách nebo klidně dovoz ze zahraničí? 

Podíváme se nejdřív na vozíky, protože tam je výběr užší. Pokud se rozhodnete pro vozík, nabízí se vám v zásadě čtyři značky: Baby Jogger  POD, Croozer, Chariot a Kozlík. 

U vozíků je hlavní výhodou širší využití - kromě běhu a in-line bruslí s nimi můžete vyrazit i na kolo nebo běžky (vyjma BJ PODu, ten na lyže přidělat zdá se nejde). Přiznám se, že netuším, jak malé dítě můžete bezpečně uložit do "miminovníku". Za sebe vidím nevýhodu spíš u větších dětí, co jsem pozorovala u kamarádky, odrostlejší trpaslík ve stádiu batolete v Croozeru po usnutí bimbá ze strany na stranu, což lze samozřejmě eliminovat vypodložením polštářky. Dalším mínusem je nemožnost sklopení zádové opěrky do lehu. 

Croozer

Chariot Cougar

Chariot CX1

Chariot Cheetah

Kozlík

Baby Jogger POD

Rozdíl mezi jednotlivými značkami a modely je jak ve vybavenosti, tak váze - Croozer, stejně jako Chariot CX1 váží 13,5kg, Chariot Cougar 10,9 kg a Cariot Cheetah 8,8kg, suverénně nejlehčí je Kozlík se svými 7,2 kg. 

Chariot na lyžích

Chariot CX1 s předním kolem v akci

Rozdíl je samozřejmě také v nosnosti, rozměrech a ceně. První dvě položky si na oficiálních stránkách, na něž je odkaz výše, určitě v případě zájmu najdete sami. Ceny pro srovnání uvádím rovnou (ať víte, jestli má cenu se v těch parametrech vůbec hrabat, případně se pídit po dalších informacích):

Croozer se dá v obchodech pořídit od 6.430 do 11.590 korun

Ceny Chariotu CX1 jsou někde jinde - seženete ho od 17.989 po 24.990 korun

Model Chariot Cougar vás vyjde minimálně na 12.980, nejdražší jsem našla za 20.326 korun, přičemž samostatný joggingový set vyjde na 2.490,-

Chariot Cheetah jsem našla pouze ve dvou obchodech za 10.990,- a 11.175,-, Oboje bez předního kola.

Baby Jogge POD stojí sám o sobě 13.890,-. Za přední kolo zaplatíte dalších 1.590,-.

 Nejdražší je Kozlík, něhož výrobce za kompletní sadu uvádí cenu 28.900,-. Zároveň neobsahuje žádnou "kapsu" na nesedící trpaslíka, kterého lze podle informací na webu dát do kočáru v autosedačce. 

Kdo netejpuje s námi...

...tejpuje proti nám! (aneb běžecké porno pro starší a pokročilé ;-)

Mami, je ze mě běžec!

V jednom z prvních mailů, který jsme si s PN vyměnili, se mě ptal, jestli bych byla ochotná nechat udělat laktátovou křivku. Okamžitě jsem souhlasila, aniž bych pořádně tušila, o co jde. Věděla jsem jen, že se její pomocí určují přesnější tréninkový zóny než tepovou frekvencí a že si ji nechávají dělat Opravdoví Běžci (mezi než bych se samozřejmě chtěla jednou počítat, že...). Dostala jsem instrukce kde se mám komu hlásit a protože když už, tak už, hned druhý den ráno, jsem zavolala do CASRI a objednala se na další pátek. Kdo je Aleš Tvrzník, se kterým jsem mluvila a na něhož jsem byla odkázaná, jsem (samozřejmě, jak je mým dobrým zvykem, viz profesor Bárta a řidič egyptské ambasády, ehm) zjistila až později ve chvíli, kdy jsem se doma dostala k oprašování knihovny a zaregistrovala jeho jméno na Běhání od joggingu po maraton.

Co to vlastně ta laktátová křivka nebo-li schodovitý test je? Půjčím si poměrně jasné a stručné vysvětlení ze stránek CASRI: Smyslem tohoto vyšetření je stanovení aerobního (AEP) a anaerobního prahu (ANP). Vyšetření se skládá ze 4 až 6 stupňovaných zátěží z nich každá trvá 4 minuty. Po každé zátěži odebíráme kapilární krev (z ušního lalůčku nebo z prstu) ke stanovení hladiny kyseliny mléčné (laktátu) v krvi. Z těchto nashromážděných 4 až 6 hodnot vytvoříme laktátovou křivku a stanovíme aerobní práh a anaerobní práh. (Kdybyste si o tom chtěl někdo fundovaně přečíst víc, pokračujte zde.)

Dva dny před měřením jsem se jako správný stresař začala nervovat. Co když dopadnou výsledky blbě? Co když bude moje obecná vytrvalost stát za prd a nebudu mít ani v nejmenším šanci připravit se na maraton tak, jak bych chtěla? Co když se ukáže, že na to vůbec nemám a samotná registrace byla masochisticky naivní krok? A vůbec, co když pořád nejsem žádný běžec? Večer předem mi bylo zle, ráno ještě hůř. Přišla jsem si jak před zkouškou ve škole. Tak jo, sbalit triko, boty, elasťáky, klíče od auta a jedeme. Přes google maps pečlivě vyšmírovaný parkoviště jsem samozřejmě přejela, cestou schytala všechny červený (a že jich je) a dorazila proklatě na čas. Převlíct a do místnosti, která tak trošku připomínala experimentální laboratoř smísenou s mučírnou. Uprostřed trůní obrovské běhátko s jakousi slavobránou, vlevo počítač, měřící přístroj, u stěny lehátko, lékařský skříně. Nervózně jsem přetlumočila požadavky PN na měření. Přítomný muž se ženou se zděsili, co že to po mně chce. Prý mě utaví. Zavolali AT, jestli to tak mají udělat. Prý jo. Začla jsem se bát ještě víc. Dostala jsem tepák, zvážili mě, cvikátkem změřili stav tuků na českých bocích a šup se mnou na pás. Na běhátku jsem se o parodii na klus pokoušela všehovšudy asi pětkrát v Egyptě. Děsně mi to nešlo. Začli na 7:30min/km. V zásadě velmi volný tempo. Na tom běhátku mi to až tak volný nepřišlo. Ale zvládala jsem se u toho vybavovat a tepově to taky bylo vcelku fajn. Ona vám ta bestie totiž nedovolí nic jinýho, než tam sázet jeden krok jako druhý. Nezrychlíte se, nezpomalíte, prostě dus dus dus dus, furt stejně. Můj obdiv vůči všem, kdo tohle dobrovolně podstupují a zvládají, ještě vzrostl. Po čtyřech minutách hop dolů, žena mi odebrala krev z ucha a šup zpátky na pás, tentokrát 6:00min/km. Začala jsem se soustředit, jak dýchám. Zároveň jsem se snažila neutýct jim z pásu. Velký digitální hodiny přede mnou odpočítaly další čtyři minuty. Hop dolů, nastavit ucho a jedeme dál. 5:00min/km. Začíná jít do tuhýho. A já se začínám potit. Hlavně, že jsem ráno čuměla do skříně jak husa do flašky, čelenku jsem zapomněla. Pot mi teče do očí. Je to nepříjemný. Je mi vedro. Proč jsem si brala ty dlouhý elasťáky? Nejsem já blbá? Čtyři minuty jsou za mnou. Funím. Z běhátka už tak nadšeně nehopsám. Ucho. Zpátky ke strojům. Teď prý 4:30. Veděla jsem, že tempem 4:30 kilometr uběhnu. Víc ne. Nebo jsem víc radši nikdy nezkoušela. 4:20 z kopečka. v rychlosti jsme se domluvili, že zahoukám, když to bude moc rychlý a že zkusíme kdyžtak jenom tři minuty. Tak jo. Pás mi letí pod nohama, funím, srdce mi bije na poplach, pot ze mě regulérně cáká. Tři minuty. Kývu, že ještě vydržím, i když o tom dost pochybuju. Posledních třicet vteřin mi přineslo hodně silný flashback ze závěru porodu, dorazit to, vydržet to, zvládnout to se tak strašně podobalo tý urputný sobecký snaze mít to za sebou, kdy jsem nebyla schopná myslet na nic jinýho, než na sebe a to, jak to ku*evsky bolí. (až teď při pohledu do výsledků zjišťuju, že tam mám napsáno 4:17min/km, tak že by proto ten infarkt?)

Čtyři minuty. Relativita času v praxi. Je to za mnou. Klopýtám z běhátka. Sýpu, že si na odběr musím dřepnout, není to problém. Posadí mě na lehátko, piju, tep záhadně rychle klesá pod 120, kdy mám houknout. Houkám. Je mi líp. Jdu se převlíct a pro výsledky.

Sedím proti AT, který mi oznamuje, že jsem dopadla dobře. Vlastně velmi dobře. Rozkládá přede mnou tři A4 a pouští se do vysvětlování prapodivných grafů a informací. Ukazuje se, že o svoji obecnou vytrvalost jsem si dělala starosti zbytečně. Při 6:00min/km mi hladina laktátu dokonce klesla z 1.1 na 1.0. Páni. Pak teda už začala lízt strmě nahoru, ale to se dalo čekat. Tempo 5:00min/km je opravdu hodně mimo moji comfort zone. 11,3% tuku, na moje míry kupodivu ani váha není moc vysoká (PN zahlásil, že ve váze je trochu rezerva a že půjde s postupem přípravy dolů... to T. moc rád slyšel. Určitě ho potěší, když mi bude moct znovu zasponzorovat nový šatník ;-), hodně svalů. Měla jsem radost. Měla jsem prý takovou radost, jakou tam ještě nikdo neměl. (a to jsem se krotila)

Cestou domů jsem se usmívala jako šťastnej debil. Moje tělo je dokonalej stroj. Spolu to dáme!