#64, 65
Andrej Sapkowski
ZAKLÍNAČ
(POSLEDNÍ PŘÁNÍ, MEČ OSUDU)
Každý, kdo víc nebo třeba i hodně čte, má knížky, po kterých může sáhnout, když je toho skutečného světa prostě příliš a potřebujete z něj na aspoň na chvilku vypadnout.Září a říjen byly dost šílené měsíce a přestože jsem měla číst úplně jiné věci, vrátila jsem se znovu (potřetí? Počtvrté?) do světa Andreje Sapkowského, který mě snad nikdy nepřestane bavit.
Geralta z Rivie mi představil T. krátce poté, co jsme spolu v šerém dávnověku začali chodit. A protože zkraje, když vám nový partner řekne, že tohle si prostě musíte přečíst (poslechnout, podívat se na), tak to uděláte, Sapkowského jsem si přečetla.
A bylo to skvělé.
Teď to bylo ještě mnohem lepší.
Sprostí trpaslíci, mocné a zároveň slabé čarodějky, zaklínači jako zmutovaní stroje na zabíjení příšer, kteří jsou ale všechno, jen ne nelidské zrůdy. A k tomu kulisy a tak trochu jinak zpracované zápletky klasických pohádek. Jak tohle může na někoho nefungovat?
#66
Josi Klein Halevi
DOPISY PŘES ZEĎ
Knížka, jejíž první polovině jsem dělala redakci a druhou jsem překládala.Josi Klein Halevi byl americký žid a posledních čtyřicet let je z něj Žid izraelský. Je to člověk, který od dětství snil návratu na Sion a který dlouho poté, co se do země předků vrátil, ani nepomyslel na ty, kterým onu zemi před osmdesáti lety vzali.
A pak mu to došlo - na druhé straně zdi, která oddělila Gazu, ale žijí také lidé a jejich verze historie, jejich verze pravdy, se možná liší od té jeho. Možná to není jen tupé, krvelačné stádo. Možná, pokud chceme, aby nejdelší konflikt v moderních dějinách konečně skončil, budeme muset začít poslouchat - a vnímat - hlas toho Druhého.
A tak začal Josi poslouchat - a vnímat.
Výsledkem jsou jeho dopisy imaginárnímu palestinskému příteli, ve kterých vysvětluje dějiny izraelského lidu a předkládá svou verzi historických událostí.
V druhé půlce knihy mu jeho skutečně palestinští sousedé (a sousedé z větší dálky) odpovídají. A jejich verze se, samozřejmě, podstatně liší.
Čemu a komu budete věřit vy, je na vás. Ale slyšet jen jednu stranu, slyšet jen něco, znamená vědět míň než nic. Znamená žít s pokřiveným obrazem složeným jen z části úlomků, který se skutečnosti podobá asi jako dvouhlavé tele žirafě.
#67
Ičigo Takano
ORANGE 1
Vzácně autentický pohled do společnosti japonských náctiletých ve skvělém překladu. Víte, jak se vlastně takoví mladí Japonci baví? Jak se seznamují? Čeho si na sobě vzájemně cení a jak moc je jejich chování a myšlení svázané pravidly, která nám můžou připadat zcela nepochopitelná? (aneb ono "přál bych si, abys mi něco uvařila") Je to zároveň, hádám, neúmyslně realistický portrét výrazně patriarchální společnosti (co děláš? - většinou pomáhám máme s vařením), ve které se od žen očekává submisivita, pokora a skromnost.
A samozřejmě nutně potřebuju vědět, co bude s hrdiny dál!
#68
Kore Yamazaki
ČARODĚJOVA NEVĚSTA 1
Zpočátku až nepříjemná záležitost, kdy jsem trochu rozmrzele čekala, co z té úchylárny, kterou pro mě dražba patnáctileté Japonky byla, vyleze.
A vylezl z toho zajímavý začátek potenciálně fascinujícího příběhu, během kterého zvládl autor akorát rozložit šachovnici a rozmístit pár figurek.
Několik velice zajímavých nápadů, krásná kresba (jak jinak), skvělý překlad (ó my se máme, že máme A.K.!).
Tak uvidíme, jak se další díl(y) popasuje s pro mě dost vošajstlich motivem magickými schopnostmi nadaného bratra Bohuše Matuše a jeho japonské kočičky.
#69
Raymond Elias Feist
MÁG - MISTR
Zkraje se zdálo, že bude druhý díl zábavnější a zajímavější, než ten první. Postavy jsme už jakštakš znali, karty byly v zásadě rozdány a bylo na čase s nimi začít hrát. Jenže místo kanasty se autor rozhodl čtenáře nezatěžovat ničím náročnějším než zelenou loukou. Hlavní hrdina, který už je tentokrát aspoň skutečně jednou z ústředních postav, je dál k smrti nudný týpek, který se za celých devět set stran nikam neposunul. Jeho nejlepší kámoš prodělá jistou proměnu, která je potenciálně velice zajímavá, ale nakonec pro děj naprosto nepodstatná a kdyby se celá linka vyškrtla, vůbec nic by se nestalo. Variace na hrů o trůn(y) je naprosto bezzubá a v celé knize se objeví všehovšudy dvě napínavé a zajímavé scény.Ve zbytku času vedou toporné, naprosto nerealistické postavy toporné dialogy, záporáci jsou děsivě záporní (a budou po právu potrestáni - ale stále v rámci PG-7) a klaďasové se ještě zlepší, až budou úplně nejhodnější a nečestnější. Celé je to ve své šablonovitosti zoufale úmorné a pro dospělé čtenáře až dětinské, ale ne roztomile, jen nudně. Jenže co jsem taky čekala od knihy, jejíž hlavní hrdina se jmenuje Mops?
Dopisy přes zeď bych si hodně chtěla přečíst!
OdpovědětVymazatJitko,jak zvladas trenyrkovy plan? A uz se "leze se zeleze" v poradku?
OdpovědětVymazatHele, je to náročný - chvíli jsem zkoušela běhat podle tabulky, ale pak mě skolila viróza - teď je to všechno hodně na vodě, blbě se mi cokoliv plánuje, stačí, aby se T. zdržel v práci a už nevyběhnu, protože zákaz vycházení, a pak už to hrnu a je to jen další stres navíc.
VymazatAle nevzdávám se! :-) Železo snad dobrým, zaťukám.