Já si tu jen odložím nějaké knihy II

#42

Ayobami Adebayová

ZŮSTAŇ SE MNOU

Román ze země, kde hlavním smyslem lidského bytí zůstává zajištění trvání života, z místa, kde tuhle primární funkci naší existenci ještě nestihl tak docela překrýt nános lidskoprávních výdobytků nové doby a kde oblast, kterou my považujeme za navýsost intimní, zůstává jako odhalený, živý drát, z něhož odletují jiskry. "Zůstaň se mnou" je román o nesmiřitelné síle tradic, o tom, že některé boje jsou od začátku marné, o dobrých záměrech, jež budou po zásluze potrestány a o děsivé moci matriarchátu. Je to příběh o tom, že i nejsilnějších železnou ty můžete pomalým ohýbáním zlomit a taky o tom, že na některé věci ani sebevětší, sebeupřímnější a sebeosudovější láska nestačí, obzvlášť, když ji něco sžírá v samotném středu.
Skutečně skvělý příběh. "Zůstaň se mnou" se snadno stává po "Cestě na sever" Tajjiba as-Sáliha druhým nejlepším africkým románem, který jsem kdy četla.
(Jen poznámka na okraj, to že nikdo z řetězce překladatel-redaktorka-korektorka netuší, že tchyně se píše podle vzoru svině s krátkým i, bych asi ještě skousla, že někomu sem tam ulítne idiom a my tak nezačínáme na čistém stole, ale spíš (třeba) s čistým štítem, budiž, že v sedmém pádu neděkujeme Pavlovi Novákovi, ale Pavlu Novákovi, no, stane se, ale přát (!) upřímnou soustrast může jen naprostá hyena nebo hlupák. Ráda bych dál věřila, že alespoň na vzniku knih se ani jedna sorta nepodílí.)

#43

Viktorie Hanišová

REKONSTRUKCE

Vyprávění o životě po životě. O tom, kam až doputují vlnky, když u kraje zčeříme vodu a kolik lodí a lodiček nevědomky rozhoupáme. O tom, že najít kmen stromu, když cestujete od konce kořene, nemusí být vůbec snadné a taky o tom, že ho dost možná ani nenajdete (ale jak to, vždyť tam přeci někde být MUSÍ?). Taky o tom, jak trýznivé jsou otázky bez odpovědí a o tom, že jedna společná pravda neexistuje. Ano, můžeme začít na prstech vypočítávat snad až zbytečná klišé třeba to o jediné nejlepší kamarádce, která je proti outsiderce úplná hvězda, byť sama pochybuje (jak přes kopírák s Hruškoudóttir i Probudím se na Šibuji, ať nemusím lovit moc daleko v paměti a samozřejmě spoustou dalších knih), o chladném domově vedle chladné, zlomené příbuzné, jež se hrdinky ujme po tragédii (Hana) nebo třeba stereotypní postavy na škole. Můžeme nechápat, proč některé kroky Eliška (ne)udělala, ale to bychom ztratili ze zřetele to hlavní: to, jak zoufale potřebujeme odpovědi, jak zoufale potřebujeme vědět a jak zoufale potřebujeme pochopit, když se stane něco tak šíleného, jako je vražda dítěte vlastní matkou. Proč to udělala? A proč zemřel jen její bratr? Proč lidi jednají, jak jednají, proč (ne)udělali tohle a (ne)udělali tamto? A když odpovědi nedostaneme, nenajdeme, když nám je nikdo není schopný dát, může nás snadno stáhnout psychotický vír jejich hledání, který nás pohltí, aby nás mohl s klidným svědomím sem tam vyplivnout, protože moc dobře ví, že z pole jeho přitažlivost se nemůžeme nikdy vymanit.

#44

Marta Breen, Jenny Jordahl

NEOHROŽENÉ ŽENY

Jednoduchá, sympaticky akční a rozverná kresba, stejně jako kolorování podle jednotlivých témat a čistý, prostý lettering se mi líbily opravdu moc. Co nechápu je scénář - pro je tedy kniha určená? Pro dospělého jsou to všechno v zásadě známé informace a kniha jen klouže lehounce po povrchu, navíc v části věnované právům LGBTQUI najednou nepochopitelně zahrnuje i boj mužů; pro děti jsou, podle mě, pasáže o sexu, antikoncepci a potratech příliš přímočaré a explicitní, než abych chtěla, aby to četla třeba osmi, desetiletá dcera (kterou by naopak části věnované lidskoprávní emancipaci mohly informačně obohatit).
Stejnou záhadou je klíč k výběru osobností, jimž je v knize věnován větší prostor.
Snad kdyby si autorka vzala menší sousto a neaspirovala na předložení dvou set padesáti let dějin na sto třicet (nebo kolika) stránkách, dopadlo by to o poznání lépe.
Je dobře, velice dobře, že si připomínáme, že ženská práva rozhodně nejsou samozřejmostí, že si je ty nejstatečnější z nás byly ochotné vydobýt i za cenu vlastního života - a rozhodně bychom s tím neměli přestávat. Jen tady výsledek skončil někde mezi rybou a rakem.

#45

David Nicholls

STARTER FOR TEN

Základní příběhová linka je v zásadě dosti banální. Podivný, čerstvě devatenáctiletý poloviční sirotek se spoustou beďarů a vědomostí odjíždí na vysokou školu. Doma nechává matku a dva podivný kámoše, který místo, aby za peníze daňových poplatníků lili někde na koleji, jdou pracovat.
Brian Beďar se okamžitě po příjezdu seznámí s blondýnou a brunetou, kdo uhodne, která bude ta krásná a úchvatná a zlomí mu srdce, a která bude sarkastická, inteligentní a svoje srdce mu ochotná dát, má u mě karamelku.
Kromě řešení holek a toho, jak by rád nějakou (jednu konkrétní - neprozrazuji, karamela v sázce!) měl, brutálního vylejvání se, sem tam chození do školy, se v knize ještě řeší účast v inteleguánštější verzi Risku pro vysokoškoláky, po níž Brian moc touží.
A taky to, že vztahy, které neoprašujete, se začnou rozpadat a že hrneček můžete sice slepovat, ale už nikdy se na to ouško prostě nebudete moct spolehnout stoprocentně.
Zní to debilně? Jenže ono to vůbec, ale vůbec debilní není. Naopak. Je to tak vtipný, že jsem musela kusy předčítat nahlas, že jsem se u toho smála opravdu nespolečenským způsobem a že jsem si tolikrát řekla, že jsme si s Brianem krutě podobní, že bych se nad sebou měla vážně zamyslet. Jako bonus se to vážně výborně čte.
(Btw to, jak se v roce 1985 chovaly anglické matky ke svým dětem, si dnešní obyvatelé mamahotelů neumějí představit v těch nejčernějších nočních můrách!)

#46

Leila Slimani, Laetitia Coryn

SEX A LŽÍ

Krásně vyvedený komiks s nesmírně půvabnou kresbou, příjemným letteringem a atmosféru úžasně budujícím kolorováním. Komiks dobře přeložený ke kontroverznímu, leč nadmíru aktuálnímu (a fascinujícímu) tématu od kontroverzní autorky, tak co by se asi mohlo pokazit?
Třeba to, že "Sex a lži" kloužou po povrchu a vrší za sebe známá témata, jež vzbuzují silné emoce, ale které nejsou (bohužel) zdaleka výsadou Maroka, ani MENA regionu, jak bychom si ve své západní povýšenosti rádi mysleli ("Ach, je dobré si připomínat, jak skvěle se tu máme!" Bullshit! Podle Amnesty International je u nás ročně znásilněno 7000 (!) žen, ale 2 % pachatelů jsou potrestány; policie v roce 2017 vykázala 1348 případů domácího násilí - a to jsou jen ty, které jsou hlášeny oficiálně, jak daleko to doma musí zajít, abyste to šli hlásit?; v USA byly ještě po roce 2000 státy, kde nebylo znásilnění v manželství považováno za trestný čin, pokud nebylo užito nadměrného násilí; potratový zákon v Polsku; potratové komise a růžové složky vedení STB na homosexuály do roku 1989 u nás...).
Autorka skáče od tématu k tématu, naznačuje, že tohle je vina islámu a tohle patriarchátu, ale zůstává jen u výkřiků a náhodného házení nepodložených faktů (marně jsem se snažila dohledat například zdroj, jenž by potvrdil to, že Maroko bylo v roce 2015 údajně 5. největším konzumentem porna na světě - v žádném z žebříčků, které jsem našla, se nedostalo ani do top20!)
Ploché zdůrazňování zvyklostí, právních uspořádání a společenské situace vede k posilování stereotypních představ a poslední, co v současné době potřebujeme, je další hon na čarodějnice v rámci MENA.
Chápu, proč komiks vznikl a proč je to pro autorku (stejně jako vydavatele) tak atraktivní téma. Sex prodává, to je prostě fakt. Jenže problematika v komiksu zachycená není ani omylem výhradní doménou Maroka nebo MENA regionu - důraz na panenství, manželskou poslušnost a silný patriarchát je typický třeba i sikhy; Číňanky před svatbou by rozhodně neměly mít pohlavní styk a mohla bych nejspíš pokračovat dál, ale to bych se už opakovala. Stejně tak to není tak jednoduché, protože obvykle se kořeny restrikcí v oblasti sexu a sexuality hledají v kolonizačním období, jež šlo ruku v ruce s vývozem viktoriánské morálky.
Ne, nechci tu tvrdit, že to, co je v komiksu popisované, se neděje a že to není problém. Ano, děje a ano, je. Ale chtělo by to zamést si nejdřív před vlastním prahem, než budeme vynášet soudy o jiných. Pro člověka problematikou netknutého to bude nicméně zajímavé čtení, které ho, jak můžu jen doufat, přivede ke studiu literatury, která přináší podstatně kompletnější a komplexnější obraz podstatně komplexnější otázky.