Když běžkyně vaří (a pár dalších knih, protože nestíhám)

Shalane Flanagan, Elyse Kopecky

BĚHEJTE RYCHLE. JEZTE POMALU.

Víc než běžci řeší váhu a stravování snad už jen modelky, baletky a gymnastky. Jsme – někteří více, jiní méně – posedlí kily, stravovacími systémy, potravinovými doplňky a v naději, že by nám to mohlo pomoci k lepšímu výkonu, neváháme zkoušet kde co. Fakt, že bez paliva člověk daleko nedojede a bez jídla toho moc nenaběhá, využil už Scott Jurek, když psal Běhej a jez, své paměti lehce říznuté kuchařkou. Přesně opačný poměr, tedy kuchařku zlehka říznutou během, připravila o čtyři roky později dvojice běžkyň Shalane Flanaganová a Elyse Kopecky, kterou v českém překladu pod názvem Běhejte rychle. Jezte pomalu. vydalo v letošním roce nakladatelství Jo­ta... ČÍST DÁL

#-7 (51)

Jodi Picoultová

JE TO I MŮJ ŽIVOT

Kate je šestnáct a umírá na vzácnou formu rakoviny - posledních třináct let. Lékaři nevěřili, že by se dožila pátých narozenin, ale ona tu je. S ní je tu její máma, která se rozhodla, že život své dcery nedá lacino, naopak. Rozhodla se, že budu bojovat a bez ohledu na to, jak vysoká bude cena za Katin život, ona ji zaplatí - a nejen ona, platit budou prostě všichni, stůj co stůj. Kromě Kate je tu totiž starší syn, na něhož všichni tak nějak zapomněli, protože on přece neumírá a mladší dcera, která už vznikala proto, aby se stala ideálním dárcem pro Kate. A je tu ještě otec, který se snaží milovat dál ženu, z níž mateřská láska a rozervanost udělala osobu, kterou milovat stojí asi víc sil, než nalézt lék na rakovinu.
V příbězích máme rádi dychotomii postav, rádi víme, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo černý a kdo bílý a komu máme fandit a koho naopak zatracovat. Síla románu J. P. spočívá především v tom, že zlá je tu jen a pouze nemoc, ona chyba a nedostatek organismu a dobrý, jen a výhradně dobrý, není nikdo. Mnohohlasý román svou formou umožňuje čtenáři cítit se postavám blíž a zároveň upírá hlas osobě, jež stojí v samotném oku hurikánu a kolem níž se celá kniha točí.
Je to i můj život je knihou, která klade před čtenáře celou řadu otázek - a čím víc se bude s postavami schopný identifikovat, tím hůř stravitelné pro něj budou. Kromě otázky prachobyčejné sourozenecké dynamiky a toho, zda a kdy je možné jedno dítě milovat víc než druhé (nebo třetí), jsou tu otázky etické, morální i všeobecně lidské. Má cenu se obětovat, když nevím, zda o mou oběť někdo stojí? Dokdy je to ještě boj o život dítěte a kdy už je to jen boj o vlastní zdravý rozum? Kdy ještě dělám něco pro druhé a kdy už jen pro sebe? A existují tyhle hranice vůbec? Je omluvitelné, že se soustředíme na to, co zrovna nejvíc hoří, když kolem plápolá i spousta menších, na první pohled ne tak závažných plamenů, které ale mohou být v důsledky mnohem žhavější? A co když je každá odpověď a každá volba špatná a správná cesta prostě není? I tak může vypadat život - můžete se rozkrájet a stejně to nebude stačit. Stejně to bude málo.
Je to i můj život je kniha o tom, že štěstí je křehké jako křídla motýla a nikdy netušíme, kdy o něj můžeme přijít. Je to kniha o tom, že když dojde na lámání chleba, klišé postulující, že nejdůležitější na světě je zdraví, přestává být klišé a stává se trumfem, jenž nakonec přebije všechno.
Jen škoda nedokonalé redakce, které nezachytila a neopravila některé chyby - špatně přeložené fórky (cancer, blow job...), místy vyloženě nonsensové věty a tu a tam i do očí bijící kraviny (jako např. alley - ano, může to být i alej, ale v tomto případě je zcela evidentně řeč o postranní uličce atp.) a stejně nedokonalé jazykové korektury, která neopravila opakující se chyby v ji a jí. O tom ohavným přebalu ani nemluvě, za ten by grafik zasloužil pomazat marmeládou a vyválet v mraveništi.

Kristina Ohlsson

SEDMIKRÁSKY

Thrillery obvykle nečtu. Nerada se bojím a reálný svět mi přijde dostatečně děsivý a plný násilí, než abych o tom musela ještě číst. Nicméně jako audiokniha jsou vcelku fajn zpestření a severská detektivka teď děsně frčí, tak proč nezkusit švédský Sedmikrásky. Anotace slibovala docela zajímavou zápletku a děj rozprostřený od Evropy přes Blízký východ po Asii, zavražděný manželský pár, nezvěstnou dceru a ukradenou identitu, takže docela sympaticky znějící koktejl. Už během prvních pár kapitol jsem si připomněla, PROČ míchané drinky ze zásady nepiju (protože jsou většinou dost špatný a nestojí za ty prachy, který za ně musíte vypláznout).
Dál už komentář obsahuje *SPOILERY*, kdo chce být překvapen, nebude číst dál.
Milé Sedmikrásky jsou totiž takové nudné, líné odpoledne u rybníka, kdy už dopředu víte, že si dáte buřta a pivo a největší vzrůšo budou představovat otravná hovada. Všechno je jasné od chvíle, kdy jste doma hodili do batohu ručník a opalovák, nic vás ten den nemůže překvapit. A děj knihy je stejný - od první nebo maximálně druhé kapitoly je naprosto jasné, kdo je vrah, což je - pochopitelně - asi největší slabina celé knihy. Předvídatelný, bezkrevný děj posunuje naprosto nezajímavým způsobem bez špetky akce nesmyslně početná plejáda nudných postav, které se pletou dohromady, ale protože je to celé takové umolousané, je vlastně asi jedno kdo, kdy, kde, s kým a za kolik. Vyšetřovatelé jsou navíc naprosto neschopní (no tak, to, jestli člověk spáchal střelnou zbraní sebevraždu je velice snadno k poznání a není nutné na to být Einstein z pitevny). Motivace postav je absurdní, tomu snad nemůže věřit ani autorka sama. K tomu je tu takový "hrc-prc ať to máme za sebou" konec, kde se všichni vzájemně postřílí a kdo na tom mejdanu zrovna není, ten zhebne jinak anebo se prostě vytratí ze scény, asi aby mohl vyskočit z krabice v nějakém dalším dílu? Fakt super. Ten si každopádně nechám ujít.
A závěrem ještě slovíčko k interpretaci: Petr Pochop má vcelku příjemný hlas, jen by si měl nechat od Ježíška nadělit atlas světa a trochu promrskat státy, nic jako "Írák" totiž neexistuje.

Ukázku si můžete pustit TADY, kde si můžete audioknihu i koupit.