Vypravování o oslavě narozenin sultána běhu Abú Jahjá

A vypravuje se také mezi jiným, že žil ve velkém městě sultán běhu Abú Jahjá. Jeho lid jej miloval pro jeho veselou, přátelskou a sdílnou povahu. Sultán choval se k lidu svému vždy s přívětivostí převelikou, času vždy našel si, aby jej vlídným slovem či milým psaní povzbudil.

I přiblížil se den narozenin sultánových. Jeho poddaní neodvážili se slavnost vystrojit, neb sultán sám vyhlásil, že oslavovat den svůj během by rád. Sezval proto přátel svých, princů, princezen, i poddaných svých do parku lesnatého, kde zvesela všichni tak, jak sultán přál si, během výročí zrození jeho oslavovali.

Minuly svátky vánoční i starý rok překlenul se v nový. Tu jedna z princezen rozhodla se, že sultána bez oslavy ponechati možné není. Jala se tedy sultánky tázati, zda choti jejímu byl dostatečný banket v měsících padajících listů vystrojen. I dozvěděla se, že nebyl. Rozeslala tedy holuby elektronické do všech stran světa, jež vzlétli ke slunci jako šípy vojskem vystřelené. Vraceli se záhy, načež rozhodnuto jednomyslně bylo: sultán oslavy opožděné dočká se. 

Princezna běhu zařizování potřebných ujala se, leč úkol nelehký čekal ji. Jasné bylo, že oslava v tajnosti nachystána být musí, by překvapení sultánovo bylo dostatečné. Holubi neúnavně mávali křídly z per z nul a jedniček stvořených na svých nekonečných cestách mezi princeznou a sezvanými hosty. Dary vybrány byly, zhotoveny, do papírů skvostných zabaleny, i sladkostí nesmírných zajištěno bylo k sultánově poctě.

A zastihlo mě ráno, i zmlkla jsem v řeči, k níž mi dovoleno dáno.

Když pak nastala noc čtyřiadvacátá po roce novém, co stalo se, pravím vám: V oře železného z večera jsem usedla i s dcerou svou a na oslavu vydaly jsme se. Mráz i tma halily sezvané hosty, kteřížto před místem hostiny konání již netrpělivě čekali. Po schodech do útrob sálů sestupovat jsme se jali, kde u stolů dřevěných hosté seděli a v sále nejzazším i sultán se svými věrnými moku sladového nic netuše upíjel. 

S písní na rtech vstoupila skupina přátel sultánových do síně a jeho překvapení dozajista nezměrné bylo. Všichni sultánu drahému mnoho šťastných let v běhu přáli, dary předávali i pozdviženou sklenkou najevo svou přízeň a přání dali. 

Pak sedělo se a pilo, jak na oslavách takových pít a sedět se má. Stoly pod hojností pokrmů prohýbaly se a všichni šťastní byli, že sultána překvapit mohli a že radost do srdce jeho zanést dokázali. 

Buď tedy jako sultán z té země vzdálené ke svým poddaným a blízkým vždy sdílný, měj srdce otevřené a každý pak šťasten bude, když oslavovat po boku tvém bude moci.

PS: Honza tak dlouho ponoukal, abych něco napsala ve stylu Tisíce a jedné noci, že se to semínko prostě jednou chytit muselo. Máš cos chtěl, sultáne ;-) Ještě jednou všechno nejnejnej!