Co jsem četla a viděla a přišlo mi to zajímavý III

Každý, kdo to tu delší dobu sleduje ví, že jsou určitý závody a podniky, který mě fascinují víc než jiný. A že příčku nejvyšší drží ve svých zákeřných tlapách ikonický Barkley Marathons. O tom, kde se Barkley zúčastní, rozhoduje v drtivé většinu případů muž, který za celou ideou stojí - Gary "Lazarus Lake" Cantrall. Nenechte se zmást Lazových vidláckým zjevem, v mládí běhal jak drak a tomu, co dělá, rozumí brilantně. Zároveň postrádá jakýkoliv sentiment, který je v jeho případě, zdá se, nahrazen řádnou dávku cynismu a vybroušeného smyslu pro černý humor. 

Kromě Barkley organizuje Laz i akci nazvanou Big Backyard's Ultra (pojmenovanou podle jeho psa, Biga), která se do našeho širšího povědomí dostala letos na jaře, kdy se její koronavirové globální podoby zúčastnil Radek Brunner, aby celému světu ukázal, jak se na lopatu sedá. Lazův Big's Backyard se koná u Laze "doma". Princip je prostý - každou hodinu musíte oběhnout stanovený, zhruba sedmikilometrový okruh (za 24 hodin tak máte přesně 100 mil). Jakmile se dostanete do zázemí, zbytek času, který případně zbývá do celé hodiny, máte volno. Krátce před uplynutím hodinového limitu si musíte stoupnout do vyznačeného čtverce a v celou se vybíhá. Kdo není ve čtverci, končí.

Vyhrává ten, kdo vydrží běžet nejdýl.

Jak prosté a ve své prostotě nesmiřitelně brutální:

#31

Polona Glavanová

NOC V EVROPĚ

Prázdní lidé v plném vlaku. Všichni uvažují stejně (o ničem), všichni mluví stejně (o ničem), všichni jsou mladí, zdraví, perspektivní a všichni jedou jedním nočním vlakem z Paříže do Amasteru - tenhle prvek je tu nejspíš jen proto, aby mohla Polona říct, že nepíše jen povídky (spoiler i tohle jsou povídky - plus teda ten vlak, který postavy "spojuje"). Stejně dobře by mohli sedět ve stejné kavárně nebo u výběhu želv. Hm.

Buď lesk knihy ta těch necelých 20 let dost zmatněl nebo toho roku ve Slovinsku nikdo nic dobrého nenapsal... Tohle byl proste motoráček prodrncalo to kolem a ani vítr to pořádně nerozfoukalo.

#32

Hudá Barakát

NOČNÍ POŠTA

Noční pošta libanonské autorky Hudy Barakát získala vloni prestižní cenu IPAF, o níž se často hovoří jako o "arabském Bookeru". Noční poštu tvoří soubor dopisů, jejichž autoři jsou bez výjimky zoufalci, vyděděnci, vyhnanci, uprchlíci, které okolnosti dostaly na samé dno. V momentech, kdy mají pocit, že už nemohou dál, píší svým milencům, sourozencům, rodičům a prosí o pomoc nebo odpuštění. 

Vnitřní provázanost byla na mě tak vachrlatá, že kdyby nebyla žádná, nic by se nezměnilo a celé to bylo tak nepříjemné a depresivní, že mi i ten nevelký rozsah přišel úmorný. S Hudou jsem se minula už v jejím Kameni smíchu, na nějž jsem ovšem při čtení o pár let později radikálně změnila názor. Třeba mě to čeká i s touhle knížkou...

#33

Jonáš Zbořil

NOVÁ DIVOČINA

život je zatím milosrdný

má práci s uhlovodíky

někde jinde

všude na hřišti se po zápase

válí chemie

kudy život projde

tam nechá spoušť

dítě pláče ve vedlejším pokoji

život mu montuje zuby

ach bože život je tak blízko

a čenichá

(s. 23)

Zkraje jsem nevěděla, nebyla si jistá, nedokázala se naladit, sladit. První vlna mi utekla, druhá taky, ale na třetí jsem se začínala chytat a pak jsem se vezla s velkou radostí.

(A graficky je kniha jedna velká krása.)

dálnice

dálnice je páteř státu

posetá chmýřím hubených jedlí

a billboardů

oťukáváme se od humpolce

v káefcéčku devět křížů

už si říkáme křestním

není pravda že země je rozdělená

dálnice je nová koncertní síň

večerem duní basa kol

tenory sedanů

až bude nejhůř

sejdeme se tu

prosvítíme kosti lesa

cesta za brnem je dlouhé loučení

na mokrý asfalt padají konfety blinkrů

některá auta se objímají

(s. 52)