Pages

úterý 27. prosince 2016

Příliš dlouhý příběh o (asi) dlouhém běhu

Znáte jméno Lizzy Hawker? Pokud nejste fandové ultramaratonu, moc vám to nejspíš neřekne. Lizzy je ve světě dlouhých a ještě delších běhů fenomén. Patří ke generaci Scotta Jureka, letos oslavila čtyřicáté narozeniny a většinovému proudu profesionálních sportovců se vymyká tím, že má PhD z fyzické oceánografie. V roce 2005 se zdánlivě jako kometa objevila na ultramaratonském nebi a kam přišla, tam zvítězila. Běhala tak rychle, že netrvalo dlouho a mohla oceánografickou práci pověsit na hřebík a s The North Face v zádech se začít věnovat výhradně běhání. Nějakou dobu to fungovalo, později už to zjevně fungovalo méně, načež jí tělo vystavilo ráznou stopku. A pak ještě pětkrát.
A o tom je titul Běžkyně - Krátký příběh o dlouhém běhu, který vyšel letos v nakladatelství Mladá Fronta, a o němž mohu bez skrupulí prohlásit, že je to nejnudnější kniha, kterou jsem v roce 2016 četla (a to jsem během něj, prosím, zvládla i takové tituly, jako je Narativ a virtuální realita).
Knihy miluju. Knihy jsou posvátné. Knihy zabírají většinu prostoru v našem bytě, který si nestihly přivlastnit děti. Hromadím knihy. Sbírám knihy. Systematicky buduju knihovnu. Ale tady jsem si prostě nemohla pomoct - pomsta je pokrm, který nejlépe chutná servírovaný tužkou dvojkou.
Stejně jako v případě Kiliana nebudu vůbec zpochybňovat, jak fenomenální běžkyní Lizzy byla, to, že to, co dokázala, je prostě dechberoucí. Budu psát čistě a jen o knize, protože stejně jako v případě Kiliana i tady platí, že švec by se měl držet svého kopyta a běžec kecek.
Je určitě fajn, že Lizzy přistoupila ke své zpovědi (zdánlivě) otevřeně a upřímně. Soustředí se ve vyprávění především na emoce, na to, co jí běh dává (ale co bere už nezmiňuje), jak jej vnímá a proč vlastně běhá. To je všechno prima, ale...
...v prvé řadě by kniha potřebovala naprosto zásadní redakci. Bohužel i v zahraničí je trend takový, že knihy je třeba dělat co nejlevněji a pořádná redakce je drahá. Často se stává, že kniha ani žádnou redakci nemá a pokud ano, je velmi vágní. Na Běžkyni se to podepsalo fatálně. Kniha nedrží pohromadě, rámcový příběh (běh ze základního tábora Everestu do Káthmándú) je příliš slabý a místo, aby vyprávění svíral, jej ještě více drolí, postavy, který v knize vystupují, nejsou nijak představené, Richardové se pletou s Roberty a ti s dalšími lidmi, filozofujících, úmorně repetitivních závěrečných zhruba padesát stran je náhle psaných jako otevřený dopis (asi Richardovi - jsou partneři? Kdo ví), což ze stylistického hlediska nedává smyl.
Stejně jako v Kilianově případě jako by kniha nevěděla, co vlastně chce být. Na jednu stranu by se mohla tvářit jako seriózní paměti brousící dokonce faktografickou hranu, protože v každé kapitole je přibližně pět poznámek pod čarou (ty najdete na konci knihy) a je doplněná bibliografií (wtf?) - ty odkazy by se mimochodem daly naprosto bez problémů pár slovy zakomponovat do textu, takhle působí vyloženě rušivě až legračně. Na druhou stranu, aby se podpořilo autorčino tvrzení, že jí na závodech vlastně tolik nesejde, nedočtete se v podstatě nic konkrétního o tom, co a kde běžela - vnímáte ten rozpor? Poznámky pod čarou ale jen jedenkrát je (v samém závěru) zmíněno, jak dlouhá je vlastně ta trasa Everest - Káthmándú.
A tyhle rozpory mezi tím, co autorka dělá a co deklamuje, mě iritovaly tak, že jsem knihu odkládala a odkládala, až se mi její čtení protáhlo na neuvěřitelných šest měsíců. Na jedné straně jí na výsledcích nesejde, na druhé jich je pár v záhadně řazeném závěru knihy zmíněno (ale proč zrovna tyhle? Proč ne jiné?). Nikdo po ní nechce suchou reportáž z toho či onoho běhu, ale aspoň doplnit povídání sem tam mapkou, profilem, aby čtenář tušil, co vlastně ta ženská dokázala (protože toho nebylo málo) a kde to běžela, by stálo rozhodně za zvážení (a následnou realizaci). Nevím totiž jak vy, ale já nejsem typ, co by četl knihy s atlasem a Džiri může být stejně tak město v Nepálu jako africká nemoc na pět. Dozvíme se, jak je Lizzy skromná a jak usilovně naslouchá svému tělu. To ovšem nejde tak docela dohromady se šesti (!) únavovými zlomeninami, které prodělala během pouhých dvou let. Řekněme, že tohle není tak docela reklama na ultra a vtírají se otázky, co to způsobilo. Přetrénování? Osteoporóza? Amenorea? Ani jedno není zrovna známkou velkého souladu těla a mysli. Určitě není snadné o něčem takovém mluvit, ale třeba Anna Frost nebo Nikki Kimball se snaží ze svých chyb a potíží vytěžit to nejlepší, mluví o nich, snaží se varovat, snaží se, aby se jiným nemuselo stát to, co jim.
Stejně tak si říkáte, že její věčné opakování toho, kterak nevlastní ani dům, ani auto a bydlí v podnájmu a život se jí vejde do kufru, není tak docela to, čím by se měl člověk ve čtyřiceti chlubit. Navíc přestože si to Lizzy nejspíš myslí, vlastnění auta nebo domu není zrovna konvenční život. Většina z nás je ráda, když zvládne splácet hypotéku a auto koupí ojetý od kamaráda kamaráda v naději, že nebude mít stočený tachometr a nějakou zakamuflovanou hodně drahou závadu. Člověk jako já v tomhle věku za konvenční považuje spíš nějaký funkční vztah, rodinu, něco zbudovaného, něco dosaženého. Jistě, má výsledky, ale z jejího vyprávění se nezdá, že by ultra bylo slučitelné s partnerstvím. Nicméně jsou tu jiné (Núria Picas, Kasie Enman anebo naše Anka Straková), které to zvládly, takže nejen v případě toyoty, ale i ve světě ultra není nic nemožné. Tak kde je problém u Lizzy? Nechce? Nemůže? Nechce a nemůže? O osobním životě nepíše vůbec, ale vůbec nic. Nikdo nechce bulvár, ale není ten její dlouhý běh spíš tak trochu útěk? A co nástup nové generace běžkyň, jaké to bylo? Tam, kde Scott Jurek musel spolknout hořkou pilulku, čekala stejná medicína i ji, nicméně zatímco on o svých problémech s egem otevřeně píše, tam Lizzy mlčí. A pokud jste schopní hnát se několik let po stejné trati v čele, makat jak barevní, dřít se, odpírat si, pak jste závodník, a můžete o sobě tvrdit cokoliv. Když vás pak sesadí, nemůžete nad tím jen tak mávnout rukou. Tomu nevěřím.
První část knihy je tedy věnována popisu závodění, kočovnému životu a emocím (výhradně spjatým se závoděním), které Lizzy prožívala. Druhá je o životě po životě, o životě s únavovými zlomeninami mimo vrchol ultramaratonské špičky. Je plná úvah, které by slušely přemýšlivé puberťačce, u dospělé ženy ale působí mělce - třeba ta o sněhu, kdy jí trvá skoro čtyři dekády, než si uvědomí, že každou situaci je možné vnímat jako zlo i dar a příkladem jí budiž sníh, který je super, když chce lyžovat, ale na prd, když chce běhat. Hm. To by jeden nevymyslel. (Ale pozor, na databázi knih si někdo přesně tuhle pasáž pečlivě opsal, neb ji považuje za zásadní, takže je docela dobře možné, že divná jsem tu já.)
Stylisticky slabý text navíc trpí ne úplně zdařilým překladem. Množství anglismů, opakujících se slov, ne zrovna vhodně volených termínů a nonsensů nevyhnutelně vede k otázce, jestli se na překladu nepodílelo víc lidí, případně nebyl na překladatelku uvalený nějaký absurdní šibeniční termín. Nicméně stejně jako originální text, i ten překladový trpí nedostatečnou redakcí, a čtení už tak nudného a neplynoucího textu se ještě více ztěžuje.
Mladá Fronta by měla přestat chrlit běžecké knihy. Drtivá většina vůbec za překlad nestojí, jsou to knihy o ničem, o lidech, kteří nejsou nijak významní, přestože v rámci našeho bizarního sportovního odvětví dosahují skvělých výsledků. Nezažili nic, co by mohlo oslovit čtenáře, nemají v podstatě co předat, výsledné texty jsou plytkou zpovědí, která může možná fungovat na blogu nebo jako pravidelný sloupek v nějakém specializovaném periodiku. Knižní papír však naštěstí stále ještě vyžaduje nadání a příběh. A tady se nedostává ani jednoho.

34 komentářů:

  1. Souhlas. Od podivného příběhu až po drhnoucí překlad.

    Jinak MF s chrlením běžeckých knížek přestane, to jsem si téměř jistý. Loňské a letošní překladové počiny už se moc dobře neprodávají, ty knížky nebudí žádné emoce. A taky už není kde brát. Cokoli, co si vedlo dobře na Amazonu, už přeloženo bylo. A sportovní příběhy bez filozofující omáčky je asi neoslovují, navíc by se u nás nelehko prodávaly. Tedy kromě Zátopka. Pokud se nepletu, chystají jednoho z těch tří anglických.

    Luboš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že to někdo vidí stejně.

      Mě právě překvapilo, že vydali de facto všechno, bez ohledu na úroveň hodnocení. Čísla prodeje neznám, ale věřím - hádám, že všichni už musí být přesycení - nebo v tom alespoň doufám, další podobný knížky se mi už fakt číst nechtějí.

      Vymazat
    2. Na druhé straně i MF musí vydělávat, a proto kromě věcí z žebříčků Amazonu vydává i všelijaké ty domácí deníčky běhajících padesátnic a šťastnéživotaběhy. Poptávka zatím je. Ale slábne. A nový Born to Run, který by vydělal majlant (a po kterém touží každé nakladatelství, co v posledních letech vydalo něco s běžeckou tématikou), už nepřijde.

      L.

      Vymazat
    3. :-D Pravda je, že na některý tituly nemám odvahu ani já a to jsem vzhledem ke svý specializaci přečetla opravdu HC věci :-) A nikdy neříkej nikdy, třeba se ještě nějaká běžecká literární kometa objeví!

      Vymazat
    4. Ale tahle chystaná novinka by se ti líbit mohla:
      "Catriona Manzies-Pikeová se k běhání dostala poměrně pozdě. Po třicítce bývá na hledání nové životní náplně poněkud pozdě. Ale protože sedavé zaměstnání autorčino tělo i mysl ničily stále víc a víc a smrt rodičů při leteckém neštěstí na ni doléhala stále tíživěji, našla si příjemnou (a někdy bolestivou) kompenzaci: začala běhat. A protože kromě běhání miluje i knihy, podnikla cestu do hlubin ženského běhání. Fascinovaná příběhy mnoha žen, které utvářely dějiny běhání od dávných dob až po současnost, zpřítomňuje nám trnitou cestu žen na olympijské stadiony a dechberoucí výkony. Catrionin osobní příběh se tak prolíná s dějinami běhu a vzniká fascinující kniha o mnoha ženách s jedinou vášní."

      L.

      Vymazat
    5. To vypadá hodně zajímavě! :-) Děkuju za tip!

      Vymazat
  2. Jediná poznámka: překladatelka je svéprávná osoba mající ústa a svobodnou vůli, tudíž na ni nikdo dost dobře nemůže bez dohody "uvalovat" absurdní termíny. Zrovna tak nepodepisuje svým jménem nějaké skupinové překlady. Pokud se ti tedy moje práce nelíbí, tak prosím normálně, jako se to dělá v seriózní recenzi, uveď jméno a klidně si odpusť kvazipolehčující spekulace o tom, že sebou nechávám orat a že mě někdo v nakladatelství nutí podepisovat cizí práci - neboj, na Šutru a ve Vlastibořicích ti proto podrážet nohy ani plivat do piva nebudu. Docela mě mrzí, jestli si tohle o mně fakt myslíš. Díky.
    a.k.
    p.s. nechci znít jako cpt. Obvious, ale nebylo by určitým řešením texty, které se mi nelíbí, prostě a jednoduše nečíst?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Překladatel osoba svobodná samozřejmě je, nicméně taky ona musí platit účty a nevím, jaká je praxe v MF, ale vím, jaká je v jiných vydavatelstvích. O tom, jestli vás nebylo víc - to se taky dělává a vysvětlovalo by to střídaní pasáží, který jsou naprosto v pořádku s těmi, které by bylo dobrý přepracovat - to ovšem mohl a měl udělat redaktor. Proto tam je a za to je placený (byť ještě hůř než ten překladatel). Zvykla jsem si od tebe na hodně vysoký standard, obzvlášť v tomhle druhu literatury, proto to nepříjemný překvapení. A seriózní recenze na blogu? Tohle není A2, Plav nebo iliteratura, tohle je moje osobní aktivita v osobním volnu, nedostávám recenzní výtisky, takže naštěstí můžu spekulovat, jak mě napadne (a mimochodem - v tomhle konkrétním případě bych spekulovala naprosto stejně i tam, kde mi za to, co píšu, platí, protože to tak prostě vypadá). Nebyla bys vůbec první ani poslední, kdo by něco takovýho dělal, nevím, jestli to vnímáš jako stavovskou urážku, ale není to žádný velký drama. A jasně, že bylo - jenže se svou ocd nedokážu to, co začnu dělat, nedodělat...

      Vymazat
    2. Aby bylo teda úplné jasno: co se ti nelíbí, to s klidným svědomím přičti mně (popřípadě, musíš-li, redaktorce a odborným konzultantům), na knihu jsem měla času dost (a kdybych neměla, tak je čistě moje blbost, že beru nereálné termíny, účty neúčty). Já zas nevím, jaká je praxe jinde, ale v MF mě nikdo k těmhle praktikám rozhodně neponouká a považovala bych za neprofesionální se jich účastnit - kdyby něco překládalo víc lidí, tak se pod to snad proboha podepíšou, ne? A poslední odstavec mi teda přijde jako docela silný kafe, jasně, ty se se sportovní produkcí MF evidentně míjíš, ale znám pár docela rozumných lidí, kterým některé z těch knížek připadají velmi dobré, takže to objektivně vzato až taková žumpa možná nebude...

      Vymazat
    3. To je otázka vkusu - díky bohu za diverzitu. Recenze čehokoliv je subjektivní žánr a přesně tak je zapotřebí k tomu přistupovat (což ve chvíli, kdy se tě to osobně dotýká, je strašně těžký tak brát, vím to moc dobře z vlastní zkušenosti). A stejně jako já si kdykoliv a kdekoliv obhájím, proč je podle mě řada titulů z MF běžecký řady plýtvání papírem, penězi a časem čtenáře, ty si obhájíš, proč tomu tak není - a to je na tom to krásný.

      Vymazat
    4. Pro mě už je teda výše uvedený text na hranici recenze a hejtu (teda ne vůči mně, ale obecně), možná za ní (jako i jiné tvé recenze, které se mě osobně netýkají). I to je jistě otázkou názoru - jestli je na tom něco krásného, to nevím, prostě to tak je. No nic, vše dobré do nového roku přeju, mimochodem.

      Vymazat
    5. Hejtu? Ale proboha, to snad ne. Prostě mi ta kniha přišla obsahově i stylisticky slabá, nic krásnýho jsem na ní (kromě fotek) nenašla, což neznamená, že to tam není. Moje další recenze? Tak to asi nečteš pořádně :-) Třeba Hal se mi líbil moc, přestože jsem se setkala se spoustou takových, kteří ho považují za zbytečné mlácení prázdné slámy, já si stojím za tím, že je to super kniha o ultra, která je pro mě správnou směsí rad a vlastních zážitků, navíc psaná lehkou rukou a ve zdařilým překladu. Stejně tak se mi moc líbil i Danům Dlouhý běh. A myslím, že kdybych si zpětně přečetla Scotta, byl by můj dojem taky docela jiný. To, že mi další tituly dobrý nepřijdou, to je holt fakt a koresponduje to s mým celkovým dojmem zbytečnýho chrlení knih ve snaze svézt se na běžeckým boomu... Do novýho ruku všechno dobrý i tobě, pochopitelně a díky za tvé reakce (vážně!) :-)

      Vymazat
    6. Mno, vždyť na autorce a knize nezůstává nit suchá, ačkoli přece kniha zohledňuje mnohé otázky, které jsou v recenzi položené (jestli běhání není útěk a jestli skutečně pokorně naslouchá svému tělu, namátkou). Vytýkat někomu, že v knize neuvádí, zda má nebo nemá partnera a proč, to mi připadá krapet přehnané (a btw, vyčetla bys totéž muži-běžci?). Tolik například námitky k recenzi, abych byla konkrétní.

      Ano, na vlně běžeckého boomu se vezou mnohé zbytečné knihy, závody, blogy, weby, videa, časopisy, a taky mnozí zbyteční běžci (třeba my dvě). Snažím se s tím nějak žít :-)

      Vymazat
    7. Přestože dneska každý blogger píše literání recenze, neodpovídá jejich struktura obvyklým požadavkům žánru. Tebe poučovat nemusím, ty to všechno znáš, ale pro ostatní - knihu je potřeba představit, lehce nastínit děj (nikoli ho odvyprávět, jak si mnozí myslí) a především knihu rozebrat, co je (podle recenzenta (!)) správně/špatně a obhájit si to. Napsat: (ne)líbilo se mi to, byla to blbost/bylo to super, to není žádný umění.
      Já se snažila předestřít, co konkrétně mi na knize vadilo. Autorku nehaním, na to pozor - podle mého názoru napsala mizernou knihu a to, co je výše, je pouze můj pohled na věc a vysvětlení, proč je ta kniha podle mě mizerná. Navíc jí nevytýkám, že neuvádí, zda má partnera (to tam taky píšu!), ale to, že poslední třetinu najednou z nepochopitelných důvodu adresuje komusi (asi zmiňovanému muži), aniž by bylo zřejmé proč a jak - což mě při čtení rušilo a to bych jako autor opravdu nechtěla.

      Na to, abych pochopila invektivu v posledním odstavci jsem zjevně příliš hloupá :-).

      Vymazat
    8. "...se nezdá, že by ultra bylo slučitelné s partnerstvím. Nicméně jsou tu jiné... které to zvládly.. Tak kde je problém u Lizzy? Nechce? Nemůže? Nechce a nemůže? O osobním životě nepíše vůbec, ale vůbec nic. Nikdo nechce bulvár, ale není ten její dlouhý běh spíš tak trochu útěk?"

      Vycházela jsem z této pasáže. Nač se v ní tedy ptáš, jestli ne na důvody autorčina (podle tvého názoru zřejmě nějak nevyhovujícího) rodinného stavu, ať je jakýkoli?

      Invektiva znamená pouze to, že zrovna my dvě jsme z běžeckého hlediska do velké míry taky produktem běžeckého boomu a že se svými výkony do atletických dějin nejspíš nijak nezapíšeme. Nebo jo? :-)

      Vymazat
    9. :) koukam, ze diskuse pod "chvilkou s knihou".. nabyva na zajimavosti:). O to vic mne udivuje, ze v neexaktnich oblastech lide pohorsuji nad subjektivitou urciteho pohledu. To by se jiste v matematice stat nemohlo, abych se rozciloval, jak to, ze ten "osklivy" vzorec si se mnou nerozumi:)..
      Dovolim si technickou poznamku. Mimo exaktni vedy je vse SUBJEKTIVNI..
      Ja napriklad nemuzu cist Kiliana, jeho moudra mi prijdou jako uplne sr*cky, tahle knizka byt jsem ji prolistoval mi prisla take priserna:). Naprosto subjektivne. Budu se snazit byt plne objektivni.. Jsem presvedcen, ze muj dojem by nenapravil ani sebelepsi prekladatel:).
      Co se tyce "bezeckeho boomu" -- s tim se musime kazdy popasovat sam:)... Napriklad to, ze beha kde kdo neznamena, ze ja kvuli tomu prestanu behat, nebo to, ze beh a bezecke blogy jsou popularni neznamena, ze si prestanu psat "denicek":)..
      At se dari! Snad nekdo napise neco lepsiho k prekladu:)
      12:)

      Vymazat
    10. Honzo, ano, a řekla bych, že i v exaktních vědách se občas vyskytne něco subjektivního (třeba výběr experimentů apod.). Nemyslíš ale, že když někdo něco kritizuje, měl by to dělat férově? Knihu jsi nečetl, tak nemůžeš posoudit, ale Jitce zjevně autorka není sympatická a v recenzi se to viditelně odráží. Tobě připadají třeba ty otázky na rodinný stav a partnerství vkusné? Mně ne, a stejně tak, jak jsem vysvětlila, mě mrzí spekulace o tom, že se nechávám uvrtávat do pofidérních nakladatelských praktik. Toť vše, a s Jitkou se v reálu normálně bavím v celkem přátelském duchu, abys nemyslel. Díky za přání, ale není nutné, mně (a mnohým jiným) se ta kniha líbila.

      Vymazat
    11. Jen dodám (a dál už nic nepíšu, točíme se v kruhu): K autorce nechovám naprosto žádné emoce, před čtením knihy jsem znala jen její jméno, obrázek jsem si o ní udělala jen z toho co píše - což je v případě autobiografie (asi) normální a logické.

      Vymazat
    12. :).. evidentne je videt, ze [viz Renata] jinym se to libilo, coz presne ukazuje subjektivitu (kazde) recenze, a zdejsi diskuse potvrzuje, ze byt "dusi zena", zenam absolutne nerozumim:).
      Jsem znamy svym politicky-nekorektnim videnim;), takze mi poznamky o rodinnem stavu prijdou "OK":) (bez ohledu, jestli jsem to cetl nebo ne), na druhe strane jsem ponekud alergicky na ruzne projevy korektnosti od novinaru a umelecke sceny.
      Za sebe mohu rici, ze vetsina tech, co mi "strhali" nektere moje vystupy -- to evidentne mysleli dobre a ve finale mi pomohli nejvic.
      Nema cenu k tomu vic psat, knizku jsem necetl, jen listoval.. Ale obecne, asi bych to videl tak, ze pokud to nekdo kriticky precetl, tak bych mu napsal mail a zeptal se na ty prekladatelske problemy/slova/pasaze.. treba ma/nema pravdu. A uz mlcim. Moudry muz se neplete do zenskych zalezitosti:).
      MSF! 12:)

      Vymazat
    13. Souhlas - shodly jsme se tedy na tom, že se nutně nejedná o seriózní recenzi a že zatímco z tvého subjektivního pohledu je kniha blbá, z mého subjektivního pohledu je fajn. Konec zvonec :-)

      Vymazat
    14. Honzo, poslední věc - nejde přece o konkrétní překladatelské problémy, ale o to, že se v recenzi místo "překlad se XY podle mého názoru moc nepovedl" naznačuje, že ze mě někdo dělá idiota, což je podle mě mnohem horší. O překladu se radím s celkem povolanými lidmi a kritiku beru, neboj :-)

      Vymazat
    15. Shodly kdo? My Anna první? Já nic nenaznačuju, píšu, jaký dojem na mě tvá práce udělala. Píšu to otevřeně a korektně. Kdybych to korektně nenapsala, stálo by tam naprosto něco jinýho, to mi věř. Tohle hodnocení překladu je naprosto běžný a není to nic, co bych si cucala z prstu kvůli tobě. Překlad je natolik nevyvážený, že skutečně působí jako dílo dvou lidí. Tvrdíš, že není. V tom případě je to prostě nevyvážený překlad. Tečka.

      Vymazat
    16. A už bych to ukončila. Ty si z toho odnášíš to, že já nevím, o čem mluvím (ostatně to máme s Jonem Snow společné) a nepíšu seriózně a fundovaně a jsem zapšklá a já nevím co ještě, já to, že kniha je blbá a nikomu ji nedoporučím. Obě máme určitě na práci jiné věci, než (já) vysvětlovat, co jsem myslela svou recenzí na svém blogu a (ty) vysvětlovat, jaká je recenzentka trotl.

      Vymazat
    17. Výše jsi sama napsala, že recenze na blogu nemusí být seriózní, tak klídek, nic o trotlech nepíšu :-D

      Vymazat
    18. Napsat "překlad je nevyvážený" (pokud si to myslíš) mi přijde korektní. Spekulovat (v případě, že se na to můžeš osobně zeptat), že se tvoje známá podílela na nějakém překladatelském kompletu (a napsat to mírně neuctivě), mi zase tak košer nepřijde (a není to o objektivitě/subjektivitě). Ale možná jde jen o slovíčkaření a vyznění některých vět, pod kterými každý rozumí něco jiného.

      Nešlo by tohle jako tečka (od někoho jiného)?

      P.S. Struktura knihy mi taky hrubě nesedla (v inceptionu mezi během a životem jsem se ztrácel, dopis milému jsem nepochopil) - ale ta mi vlastně nesedla ani u Scotta (jakkoliv je jinak dobrý). Ale myšlenky i popisy mi dávaly větší smysl než u miláčka Kiliána (protože tam je reflexe, ne hra na filosofickou reflexi někoho, kdo vlastně nemá co reflektovat).

      Vymazat
    19. Určitě šlo :-) Ad PS: Na miláčkovi Kilianovi jsem přesně kvůli tomu, co píšeš, nenechala niť suchou, u něj mi ty knihy přijdou jako obyčejný vývar slavného jména. Na Scotta se budu muset znovu podívat, fakt mě zajímá, jak ho budu vnímat teď, když mám trochu větší šajnu o tom, o čem vlastně píše (ostatně mě čeká znovu i BtR, dostala jsem k narozeninám od kamarádky originál, ocd velí přečíst - nepřečtené vlastněné knihy mě znervózňují...:-D)

      Vymazat
  3. Dik, nastesti se mi podarilo u nas doma zarazit reseni darku pro me na vanoce koupi dalsi "bezecke" knizky. Rekl jsem velmi podobne, ze vsechno, co za neco stalo uz mam (casto jak v originale, tak i v prekladu) a bohuzel i dost veci, ktere bych mit ani nemusel:)..
    Je lepsi mit extra nepouzitelne ponozky ci rukavice.. To se pri mem zapomnetlivem zpusobu zavodeni nakonec i hodi:)..
    Knizku jsem prolistovaval v knihkupectvi -- a bez ohledu na to, ze na Tvoje recenze dam.. Nekoupil bych si ji, ani kdybys zde ukazovala ztraceny rozmer, ktery mi pri listovani unikl:).
    Ale je to obecne pozitivni zprava, ne? Nemusime o behani cist:).. At se dari! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně, ale tohle jsem si na sebe upletla sama.
      Na běhání jsem ovšem dostala jen to, co jsem si vysloveně napsala a ještě ne všechno, holt se na ty závody budu muset přihlásit sama :-D

      Vymazat
  4. Tak já se tedy taky zapojím. V poslední době se knížkám s běžeckou tematikou spíš vyhýbám. Líbil se mi Dlouhý běh, Scott Jurek i Hal. Jsou to knihy dobře napsané a dobře se čtou. Když se vrátím k Born to Run - byla to vlastně docela chaotická snůška a přitom bestseller.... A Lizzy? Mně se líbila. Občas to, pravda, trochu drhlo, závěr knihy byl zdlouhavý, ale já jsem od ní nečekala literární zážitek, spíš motivační a ten splnila. Mučte si mě, bijte si mě, ale svoje místo v knihovně dostala :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo a inspirativní bonus - Ultra Tour Monte Rosa :-)

      Vymazat
    2. Ale dyť jo, proboha! Apologetika není na místě, tisíc lidí, tisíc chutí (mně třeba nebavilo ani to S elegancí ježka, snažila jsem se audioknihu poslechnout dokonce třikrát (když už jsem ji koupila) a pořád jsem se nedostala dál než za pudla jako totemové zvíře. Buď je to interpretací nebo to prostě není můj šálek kávy.)

      Vymazat
    3. No jasan, každý má svůj šálek kávy :-)

      Vymazat
  5. Tvoji recenzi jsem četl ještě když k ní nebyl žádný diskuzní příspěvek ... teď to nabralo zcela nový rozměr :-) Nebudu se k tomu vyjadřovat - ale tak by mě docela zajímal tvůj nynější názor na Scotta - což je pro mě jediná běžecká kniha, která mě opravdu nadchla a drží mě to do teď :-)

    Vše nej v novém roce!

    R.

    OdpovědětVymazat
  6. Teda, tahle knížka mě nějak neuchvátila. Kromě toho překladu, tak i to téma. Přitom ultramaratonské příběhy mám rád. Ale pro mě osobně byl ulmaratontahle knížka. Během čtení mi tak nějak došla baterie a nedostal jsem se až do konce. Nakonec jsem ji odložil a myslím, že už ji asi neotevřu. Kdybyste ji někdo chtěl, tak prodám. ;-) Nebo klidně přenechám. :-)

    OdpovědětVymazat

Omlouvám se za kontrolu, ale nějak se mi nepříjemně rozmnožil spam. Díky!