Zaokrouhleno

V sobotu jsem usoudila, že je dobrý den na to zaběhnout si maratonek (on TB říkal, že mám aspoň jeden měsíčně dát a takové perzóny jako je TB je radno poslouchat). Nakonec z toho bylo jen dvaatřicet, protože mě bolely nožičky a protože jsem pitomec, co se nechal opít rohlíkem a tempem, které slibovalo, že by z toho mohl být krásný osobáček. Byla z toho akorát decentní svalová horečka a slezlý nehet na levém prostředníčku.

Zvolená trasa (podél Labe do Poděbrad a dál na soutok Labe s Cidlinou, do Libice a kousek za ni) ve mně nicméně vyvolala vzpomínky na jeden jarní víkend před čtyřmi lety, kdy jsem se rozhodla zkušebně (a poprvé v životě) absolvovat tutéž vzdálenost. Madlence bylo tehdy něco přes půl roku, já běhala vlastně chvíli, ale cosi mě jako tu nebohou blbaňu z Vodníka pohánělo, abych zkusila PIM, na nějž hromadně na Běhej prodávali bebíčkáři startovní čísla. Byla jsem (ach, má ty naivito!) přesvědčená, že to přece MUSÍM uběhnout, dyť běhám už několik měsíců (hahaha) a docela daleko (HAHAHA) a to přeci zvládnu. Kdepak. Nezvládla jsem. Běželo to tehdy docela hezky, na poměry překvapivě hezky. Jenže někde na dvacátým pátým kilometru mi někdo přetáhl setrvačník a já doběhla. Další tři kilometry jsem pajdala, pak už jen šla a na třicátý pro mě musel T. dojet autem. Jako dneska vidím, jak zastavujeme před barákem, já otvírám dveře od auta a ven z něj padám na hubu, protože mně nohy prostě a jednoduše vypověděly službu.

Ne, nejsem běžecký talent. Nemám sportovní minulost a rozhodně nemám dáno od běžeckýho Manitou do foroty. Těžko bych mohla, jak bylo nedávno podsouváno Alžbětě, zklamat své čtenáře, kteří (nebo spíš které) by tu mohli hledat inspiraci a motivaci. Všechny sporty jsem dělala rekreačně - v lepším případě a od jistého telecího věku jsem nejvíc trénovala zvedání půllitrů a očí v sloup. Před pár dny jsem objevila svůj první tréninkový deníček. Psala jsem si ho ještě dřív, než jsem zjistila, že existuje nějaký behej.com, kam jsem si začala odběhaný čísla zapisovat posléze, mnohem dřív, než jsem objevila existenci hodinek s gps, v době, kdy byl internet v mobilu děsně drahej a nic jako chytrý telefony s aplikacema ještě neexistovaly. Trasy jsem si klikala v googlemaps a přestože je vzdálenost orientační, nebude daleko od pravdy.

Co je PZ, FZ a HZ absolutně netuším... 

A tak vy všichni, kdo máte pocit, že běháte málo a pomalu, nezoufejte. Začátky jsou těžký pro všechny nesportovce. Ono je koneckonců na pytel začínat od nuly téměř cokoliv. 

Přestože jsem v terminologii předváděcích vozů pořád ještě v záběhu, dovolím si jednu radu. Bude od té, co běžela první desítku v závodě (červen 2010) na absolutní rovině za hodinu dvanáct minut a třicet vteřin s maximální tepovkou 194 a průměrnou 177. 

vytrvejte

nedejte se

protože

(a to mi můžete věřit)

STOJÍ TO ZA TO!

sobota 13.2.2016 (první záznam je z 27.4.2010 - 2 km)