Už máte svou běžeckou selfie?

Jako správný facebookový ignorant (na což jsem náležitě pyšná, jak jsem už určitě několikráte zdůrazňovala) jsem ještě nedávno vůbec netušila, že se těm fotkám, kterých je na internetu všude možně čím dál víc, dokonce i nějak speciálně říká. Však víte, jaké myslím. Ty, které fotografovaný objekt evidentně vytvořil sám, drží při nich mobil v takovém úhlu, aby měl větší oči a hubenější všechno ostatní, pokud možno v případě dívek a žen ještě pseudosvůdně (tak to teda alespoň působí na mě) špulí rtíky a ve finále to prožene nějakým tím filtrem, aby se, pokud možno rozmazaly nedostatky a podtrhly klady. Nedávno se objevil na netu dokonce článek o chlapci, který se pokusil spáchat sebevraždu poté, co si uvědomil, že nikdy nevyfotí dokonalou fotku sebe sama. Aneb selfie.
Lidi se v té své sdílecí mánii dostali už tak daleko, že nejen, že potřebují informovat o všem, co dělají, kde to dělají a jak to dělají. Je nutné to doprovodit i fotkou sebe sama. Jistě, jakožto osoba participující se sem tam na nějaké té řekněme "specializované" sociální síti/diskusním fóru a veřejně ventilující svoje názory k téhle potřebu-sdílet-pociťující skupině taky patřím, ale... nedávno jsem na jednom z oněch podivných (dobře, mateřských) diskusních portálů narazila na fotky paní, která začíná běhat a při každým výběhu se vyfotí. A není jediná. Páni. Zeptala jsem se googlu a zjistila, že lidí, kteří se fotí při běhu a pak svoje fotky dávají na internet je hodně. Víc než hodně. Jsou jich mraky!
Co k tomu lidi vede? Narcismus? Důkaz místo slibů? Tak si tak v duchu moralizuju a rozjímám, abych si uvědomila, že podobných fotek vlastně taky pár mám - s novou bundou, botama, velmurem, s omrzlýma řasama, protože mi to přišlo vtipný, s otlučenýma kolenama a černýma nehtama a došlo mi, že jsem JEDNA Z NICH! A sakra.