Jubilejní desátý týden

jehož plán se během tří dní třikrát změnil... děkuji PN za trpělivost, nemá to se mnou lehký.

Plán/Plnění:
Pondělí 4.3.
VOLNO

Úterý 5.3.
6 km klus / 7 km klus, 59:03 - čili šílený tempo 8:26 min/km, s avgTF kolem 135, což už jde, už je to alespoň tou tepovkou trochu blíž normálu (jen jsem to teda zvládala na tepy sub130 v čase min. o min/km rychlejc...), ale svítilo sluníčko a nohy ve vibramech byly lehoučký a já byla ráda, že zase kroužím kolem přehrady, i když strašně pomalu a navíc poté, co jsem si přečetla 12Honzův popis toho, že se s bundou kolem pasu dá zaběhnout desítka pod 0:40:00, ani jsem se nestyděla si tu svoji v půlce uvázat. Prozatímní výsledky testů ukazují alergii na nikl a parfémy. Tak uvidíme, co bude dál. Ruce se pomalu a jistě lepší, s tím i nálada. Madlence konečně vylezla stolička, která nám krátila spaní poslední dva týdny. Snad budeme mít zase chvíli pokoj. Trochu se bojím napsat, že se snad už všechno obrací k lepšímu, tak to radši nenapíšu.

Středa 6.3.
6 km klus / 7 km, 56:18 - tempo opět nad 8:00 min / km, avgTF 138 a přitom subjektivně byla tepovka nižší a tempo vyšší. Ach jo. Já už chci zase normálně běhat, to klusání mě zničí... a venku je přitom TAK krásně a nohy by běžely a běžely a nesmí, protože tepovka jim to nedovolí. Bože, dej mi víc trpělivost... ale prosím tě, HNED!

Čtvrtek 7.3.
8 km s TF 140-160 / 8 km, 5:54 min / km, avgTF 158, konečně to začíná připomínat běh. I tak je to furt tak trochu chmura... ale aspoň konečně ve vibramech naboso!

Pátek 8.3.
10 km s TF 140-160 / 10 km, 5:45 miin / km, avgTF 156, CHA! Subjektivně už hezký, objektivně je to pořád ještě slabota, ale už se to blíží předmarodnýmu stavu. Včera jsem mohla konečně znovu nasadit kortikoidovou mast a antihistaminika a M. docela hezky spala, tak se to projevilo. Nebýt toho, že jsem sebou včera brutálně řízla, když jsem letěla ze záchoda zjistit, proč Madla v pracovně ječí (bála jsem se, že stihla za těch deset vteřin vypadnout z židličky), bylo by ještě lepší. Takhle mám na bolavým koleni dvě boule a modřiny jako prase, třetí do party mám na kotníku a ta potvora mrňavá řvala jen proto, že chtěla jiný díl Mašinky Tomáše. Že bude mateřství náročný, jsem tušila, ale že bude místy životu nebezpečný, to ani náhodou!

Sobota 9.3.
6 km klus / Mám ho! Mám ho! Mám ho! Koho? Nechte se překvapit :-) (modří už vědí a ne, penis to není... mimochodem, tenhle mě teď hodně pobavil, znáte ho? Moje thajská přítelkyně říká, že malý penis nevadí.Já si přesto myslím, že by ho mít neměla.) Ráno před Pečkama, aby mě tam nesvrběly nohy. Snaha o klus, nicméně avgTF 140 (nápověda: už se nemám na co vymlouvat),  7:32 min / km, promrzly mi hodně ruce a docela i nohy ve VFF, ale líbilo se mi. Jen s tím ipodem musím něco udělat. Není tu někdo, kdo shledává itunes na PC user friendly a byl by ochotný mi něco o/vysvětlit?

Neděle 10.3.
12-14 km klus / 14 km, 7:13 min / km, avgTF 138; dus dus, klus klus, v tomhle tempu to trvá prostě všechno moc dlouho. A to mě nebaví. Nehledě na to, že mám v ipodu úplně zcestný playlisty a nemůžu se jich kvůli itunes a našemu vzájemnýmu nedorozumění zbavit, je to prostě nuda. Takhle klusat s někým a povídat si, to se mi osvědčilo. Samička potřebuju běžet tak, aby se soustředila na běh a ne na to, že už mám zase zpomalit. Každopádně ve vibramech okolo Milíčáku to bylo rozkošný, bahno klouzalo, nohy se do něj bořily a koleno ze šoku po návratu na asfaltovou cestičku začalo kvílet jak banshee a já skoro s ním. Bolelo to. A hodně. A sakra. Jak mě mohlo někdy připadat bezva běhat po tvrdým povrchu? Poslední dva kiláky jsou dorazila silou vůle. Tohle se mi ale ani trochu nelíbí.